Ke spokojenosti tu nescházelo nic. Ani věž s luxusním výhledem, kořenová čistička odpadních vod anebo pračka, kterou pohání kinetická energie vln. To všechno bylo dílem jednoho zručného snílka, který zbytečně neutrácel. Pro vytvoření umělého ostrova, na němž si vystavěl dům, využíval především odpadní materiál. Pevnou půdu pod nohama doslova vydobýval z věcí, které jiní vyhodili.
Těch necelých 750 metrů čtverečních souše se vznášelo na hladině hlavně díky PET lahvím. Do základů ostrova jich k dřevěné konstrukci sítěmi postupně navázal na 150 000.
Život na nejhustěji zalidněném ostrůvku světa. Pohádka o ráji je velká lež |
Richart Sowa, který se profesí považuje za umělce, sice pochází z Teeside County v britském Middlesbrough, ale už dávno mu zavoněla exotika. Na sklonku devadesátých let se proto přestěhoval do slunného Mexika. Země, která má velmi liberální stavební zákony. Byl v tom jasný záměr.
Chtěl tu totiž do praxe převést jednu myšlenku, která mu nedávala spát – vytvoření udržitelného a soběstačného bydlení, domu kompletně vystavěného z recyklovaných materiálů.
Tady bude ostrov!
Stavební parcelou se mu stal záliv u ostrova Isla Mujeres. Tady, zhruba třicet metrů od břehu, začal vytvářet stavbu, která zprvu vzbuzovala spíše rozpaky až pohoršení. Tvořily ji totiž odpadky sesbírané po okolních plážích. Plastovým lahvím, které by jinak odnášel vítr do moře, ale dávala nový smysl. Recykloval je tu jako stavební materiál.
Tam, kde jedni vidí odpady, spatřuje Richart Sowa materiál. A příležitost, jak se recyklací dopracovat nezávislosti.
„Stavba plovoucího ostrova zní jako hodně komplikovaný projekt, ale celý postup byl překvapivě jednoduchý,“ vysvětluje Sowa. Svázané plastové lahve sloužily jako nadnášející bóje. Na ně pak přistavěl dřevěnou plošinu, prám, který následně zasypal pískem. Po přidání jedenácti starých pneumatik a vysypaných stavební sutí si celá konstrukce trochu sedla a vyvážila se.
Spolu s tím budoval i zahradu. Nejprve keře v kontejnerech, později divoce rostouc mangrovy a nakonec sázel i stromy. Postupně kořeny prorostly základy, a zpevnily tak celou odvážnou stavbu.
Jeden z testovacích prototypů plastového ostrova
Sesbírat materiál na stavbu? To znamenalo přispět k čistotě pláží na celém Isla Mujeres.
„Časem většina dřeva v podloží shnila, ale to vůbec nevadilo,“ říká Sowa. Ostrov už držely pohromadě kořeny, které se ovinuly kolem plastů. Zajišťovaly strukturální stabilitu, stín i část potravy. Podobně víceúčelové tu bylo vlastně všechno.
Například dvoupatrový dům, vystavěný převážně z recyklovaných materiálů. Že si tvoří bydlení z plechů, prken, pneumatik a dalších zbytků z demolic domů na ostrově, umělci vůbec nevadilo. „Snižuje to celkové množství vznikajících odpadů, a také to šetří spoustu peněz,“ tvrdí.
Dům vystavěný na Joyxsee už byl hodně propracovaným dílem.
Však také místní začali po jeho ostrůvku, kterému se říkalo Joyxsee, brzy zálibně pokukovat. Daně za stavbu na vodě odvádět státu nemusel, nepotýkal se ani se schvalovacím řízením stavebního úřadu nebo kolaudací.
Pravda, uvnitř domu sice bylo všechno trochu nakřivo, ale zase to dotvářelo jedinečnou atmosféru. Některá místa ostrůvku byla stabilnější než jiná, celé se to trochu houpalo pod nohama v rytmu vln.
Interiér domu na ostrově Joyxsee byl prý trochu vychýlený z roviny, ale na atmosféře mu to vůbec neubíralo.
Svobodný život na vlastním ostrově
Richart Sowa v tom ovšem neviděl nějaké omezení. Navíc ostrov z odpadů, který dohotovil v roce 2008, byl jen první kapitolou jeho snu o soběstačnosti. Pokračoval dál instalací malé solární elektrárny, propracovaným systémem jímání a uchovávání dešťové vody. A také pěstováním bylinek, zeleniny, banánovníků, pistácií. Zajímalo ho, jestli se mu podaří vytvořit opravdu udržitelné bydlení.
K pečení využíval solární troubu, experimentoval s kořenovou čističkou odpadních vod, zkoušel hydroponické pěstování rostlin a vaření z vodních řas. A vyhrál si i s komfortem. Sestavil tu malou vířivku a u ní vytvořil miniaturní pláž.
Neotřelá forma ekologického bydlení na umělém ostrůvku lákala zvědavé turisty, a tak si na Joyxsee brzy jezdili pro inspiraci nadšenci z celého světa. Sowa, který tu žil spolu se dvěma psy, je po svém miniaturním království ochotně prováděl, a poskytoval tu i ubytování.
Ukázalo se, že konstrukce nemá problém ani s osmi obyvateli. Ale bez práce to úplně nebylo. Ostrov si žádal pravidelnou údržbu, aby se nerozpadl. Občas bylo třeba PET láhve měnit či doplňovat, nebo chytat ty, které se od ostrova oddělily.
Svou daň na celkovém stavu obydlí si vyžádalo i neklidné povětří. „Plovoucí bydlení má však i své výhody, například velkou odolnost vůči záplavám,“ podotýkal Sowa, když svůj ostrov připodobňoval k nepotopitelné Noemově arše.
Umělý ostrov Joyxsee, zatím ještě bez plně rozrostlé vegetace.
Po devíti letech existence už Joyxsee dávno nepřipomínalo změť odpadků unášených na hladině, ale skutečný zelený ostrov. Stačilo k tomu vlastně málo. Trpělivost, odvaha, odhodlání. A z plastového odpadu, který je celosvětovým problémem, udělat znovu zdroj. Stavební materiál.
Joyxsee hurikán neustál
Pokud se dnes vypravíte k zálivu na Isla Mujeres, fantastický zelený ostrov tu už bohužel neuvidíte. V roce 2018 jej totiž fatálně poškodil hurikán. A místní úřady už znovu stavbu, kterou označili za zdroj odpadků, obnovit nepovolily.
Richart Sowa se od svého snu neodtrhl. Plány na soběstačný a udržitelný ostrůvek, vystavěný z recyklovaných materiálů, dnes prezentuje po celém světě. Joyxsee dává za příklad stavby, která může pomoci změnit životy lidí z rozvojových zemí.
