Nápisy jako „Omezený přístup“ nebo „Federální projekt, vstup přísně zakázán“ jsou sice dostatečně důrazné, zvědavost nicméně probouzejí. Co tak tajného a zapovězeného se může odehrávat na neosídleném ostrově? Když k tomu připočítáte i fakt, že se z lesa na ostrově kromě volání ptáků občas ozvou hlasité skřeky, které si turisté spojují spíše s chrámy a džunglemi někde v Thajsku či Indii, začne fantazie pracovat naplno.
Morgan Island patří k těm větším ze čtyřicítky ostrovů, které u pobřeží Jižní Karoliny leží. Ale protože se na něm nenacházejí rybářské vesnice, letoviska pro turisty nebo farmy, pozornosti okolí spíše uniká. S rozlohou osmnácti kilometrů čtverečních kompletně porostlých hustým lesem má ovšem k úplné opuštěnosti daleko. Hlasitých obyvatel má přes čtyři tisícovky. Zvířecích.
Už pětačtyřicet let tu žije kolonie makaků rhesus. Sice ne jediná, zato ta vůbec největší kolonie při pobřeží Severní Ameriky.
Velká cesta do divočiny
Primáti, jejichž pravou domovinou je Asie, se sem nedostali náhodou. Jde totiž o potomky zvířat chovaných pro výzkumné účely v Karibském výzkumném středisku, v laboratořích portorického La Parguera.
Kromě experimentů na hraně etiky toto velké chovné zařízení sloužilo jako živá zásobárna pokusných zvířat. Nevyhnutelně se stávalo, že tu a tam se některým jednotlivým exemplářům podařilo z provozu uniknout. Nikomu to nijak zvlášť nevadilo, až do roku 1979, kdy se při jednom incidentu podařilo uniknout desítkám zvířat najednou.
Makakové tu nestrádají, o čemž se mohou výletníci z lodí pohledem přesvědčit.
Šlo o zvířata přenášející infekci B-viru (opičí herpesvirus). Zrovna tu jedinou, která je vlastní makakům a je patogenní i pro člověka. V okolí La Parguera se to postaralo o pořádnou paniku veřejnosti. Zaslouženě. Uprchlé opice coby nositelé nebezpečného viru, to opravdu zní jako ze špatného sci-fi.
Po tomto incidentu, který vyšetřovali i odborníci amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, musel být laboratorní chov v Karibském výzkumném centru ukončen. Jižní Karolína se tehdy nabídla s netradiční formou pomoci. Přednesla návrh na přesun primátů z celého La Parguera na bezpečnou a lidmi neosídlenou lokaci, ležící 130 kilometrů od Charlestonu.
Se stěhováním na ostrov Morgan se začalo prakticky okamžitě. Byť tato akce nepodléhala utajení, rysy tajné operace rozhodně měla. Asistovaly při ní lodě, vrtulníky i armáda. Personál oblečený ve skafandrech často dlouho do noci za svitu reflektorů vykládal z podpalubí kontejnery, z nichž se ozývaly děsivé zvuky. Celkem bylo za rok 1980 v rámci šesti zásilek přepraveno na ostrov 1 400 zvířat.
Ostrov k návštěvě výstražnými cedulemi skutečně nevybízí. Dívat se můžete, ale jen z bezpečné vzdálenosti.
Makakové určení pro laboratorní výzkum tu mohou alespoň prožít svůj život v divoké přírodě.
Tuto translokaci bedlivě sledovali i zoologové. Nikdo se dosud nepokoušel o přesun tak velké skupiny primátů na tak velkou vzdálenost. Mezi ostrovem Morgan a portorickým La Parguera leželo 2 300 kilometrů. Nicméně se ukázalo, že správné plánování a citlivé provedení přineslo výsledky. Podle hodnotící zprávy cestu nepřežilo jen 0,65 procenta zvířat.
Do cíle byli makakové přepravováni jednotlivě a vzájemně se neznali, přesto si na místě rychle vytvořili vlastní sociální skupiny – tlupy. Úspěšnost velkého stěhování dokládá i to, jak rychle se primáti na Morgan Islandu zabydleli. Z ostrova si zabrali přibližně 350 hektarů lesů, které jim nejvíc připomínají tropy.
Ostrov není náš, ale jejich
Od roku 1979 se jejich kolonie rozrostla téměř čtyřnásobně a nyní čítá téměř čtyři tisíce zvířat. V kolonii vždy převažovaly samice, dnes tvoří 75 procent celkové populace. Dobře se množí, meziroční přírůstek činí přibližně třináct procent.
Na Králičím ostrově vyrábělo Japonsko chemické zbraně, vymazali ho z map |
Makaků by tedy na ostrově mělo podle propočtů žít víc, ale o regulaci jejich početnosti se starají jejich ošetřovatelé. Celý ostrov je totiž ve vlastnictví Ministerstva přírodních zdrojů Jižní Karolíny. A opice, které tu žijí, jsou ve vlastnictví Národního institutu pro alergie a infekční nemoci (NIAID). Právě jejich ošetřovatelé se starají o pravidelné přikrmování. A také o to, že jednou ročně si odtud přibližně 200–400 zvířat odvezou na pokusy do laboratoří.
Nebýt jich, testování nově vyvinutých vakcín by ve Státech šlo o dost pomaleji. Medicínským experimentům na zvířatech možná osobně fandit nemusíte, ale význam nových léků proti AIDS nebo dětské obrně snad není třeba zpochybňovat. Přímo na ostrově se žádné medicínské experimenty neprovádějí.
Žádná z cestovních kanceláří negarantuje, že u ostrova Morgan skutečně opice uvidíte. Ale zatím se vždy nějaké ukázaly.
Makakové určení pro laboratorní výzkum tu mohou alespoň prožít svůj život v divoké přírodě, v téměř přirozených podmínkách a sociálních skupinách. Nikoli v izolaci chovných zařízení.
Záměr pochopitelně pořád budí kontroverze, i proto je také ostrov veřejnosti běžně nepřístupný. Jde o bezpečnost lidí i volně žijících zvířat.
Obyvatelé z širokého okolí se to snaží respektovat. Makak rhesus je totiž extrémně teritoriální a nereaguje dobře na to, když na jejich ostrov vstoupí cizí člověk. K pobřeží ostrova je ovšem možné dostat se na člunech, několik místních cestovních kanceláří nabízí vyhlídkové plavby k Opičímu ostrovu.
Mohlo by se hodit:
|
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
