Pokud chcete zažít opravdu syrové africké dobrodružství, bude pro vás Uganda skvělou volbou. Už přílet na jediné mezinárodní letiště v Entebbe vás nenechá na pochybách, že Uganda není zemí pro začátečníky. Pokud vám navíc stejně jako v našem případě nedorazí kufr, vězte, že sehnat trekkingové boty nebo opalovací krém bude v Ugandě nadlidský úkol.
Nejlepší způsob, jak tuto zemi procestovat, je objednat si túru už z pohodlí domova. Agentura za vás vyřídí všechna povolení a poskytne vám prostorný vůz spolu s řidičem, který bude zároveň vaším průvodcem. Navíc s vámi bude komunikovat ucházející angličtinou a zároveň vás provede svým domovem, který je západním turistům stále poměrně uzavřený. My jsme si pro naši devítidenní túru vybrali cestovní agenturu, s jejímiž službami jsme byli maximálně spokojeni.
„Bílým není uprostřed měst a vesnic doporučeno vystupovat z auta,“ instruuje nás průvodce během toho, co první den projíždíme hlavní metropolí Kampalou. Nad skromné příbytky se zvedá několik oku nelahodících věžáků a kolem panuje čilý ruch.
Kampala
Na silnici platí zákon silnějšího a je běžné, že během čekání v kolonách vám přes okno místní nabízí místní exotické ovoce. Na naše přání pro nás průvodce přímo z auta kupuje lákavě vypadající trs banánů. Jsme vděční za něco k snědku, protože na obchod s jídlem jsme během celé naší cesty narazili pouze jednou.
Všude kolem jsou rozeseta lidská obydlí. Ta lepší jsou kamenná, ale většina je ztlučená jen z kusů dřevěných desek. Obydlí jsou pomalována zářivými barvami a většinu stěn zdobí více či méně zdařilé reklamní nápisy. Prašné cesty brázdí pestře odění domorodci na motocyklech. Jakmile skrz okénko spatří naše tváře, zpozorní. Snažíme se z jejich výrazů vyčíst alespoň nějakou emoci, ale nakonec selháváme. Mzungu, tedy běloch, křičí naopak děti a nadšeně běží za naším jeepem.
Do parku královny Alžběty na safari
První zastávka nás vede skrz zvlněné kopce s čajovými plantážemi. Kromě pár opic dobývajících se do auta, je všude kolem na rozdíl od města božský klid. Zastavujeme v národním parku Kibale, který je známý hojným výskytem šimpanzů. Během několikahodinové cesty hustým lesem lze potkat až 13 druhů primátů a povolení ke vstupu stojí 150 dolarů. Ve vypůjčených trekkingových botách vyrážíme neprostupnou cestou, když v korunách stromů zahlédneme prvního šimpanze.
Šimpanz v národním parku Kibale
Národní park Kibale
„Existují případy, kdy nedisciplinované návštěvníky šimpanzi skalpovali,“ upozorňuje průvodce mezi řečí a my vzhlížíme do korun stromů s o to větším respektem. Když se na vřeštící lidoopy dosyta vynadíváme, místní průvodkyně nás zavede do krajiny s naprosto odlišným charakterem. Mezi exotickou zelení se nachází vesnička Kabata. Její návštěva dává turistům možnost nahlédnout do života místních. V hliněných chatrčích domorodci ukazují pražení kávy a pletení košíků, které má v Ugandě velkou tradici. Nakonec navštívíme chatrč místního šamana, který údajně kromě rakoviny a AIDS dokáže vyléčit všechny neduhy světa.
Večer na nás čeká přesun do nedalekého hotelu. Vaří zde místní specialitu matooke, která se vyrábí spařením zelených banánů v banánových listech. Běžně se podává jako příloha s arašídovou omáčkou nebo dušeným masem. V pokoji nás pak navíc čeká příjemné překvapení v podobě ztraceného kufru.
A jsme na rovníku.
Další den zahajujeme krátkým přejezdem skrz bod, kterým prochází rovník. Zažíváme pocit, jaké to je stát rozkročený mezi severní a jižní polokoulí. Směřujeme jižně do jednoho z největších turistických lákadel v Ugandě – národního parku královny Alžběty.
Park pojmenovaný po britské královně Alžbětě, která zemi navštívila v roce 1954, je domovem 95 druhů savců a 618 druhů ptáků, což z něj dělá území s 6. nejvyšší živočišnou diverzitou na světě. Kolem se rozprostírá širá savana se stády antilop. Vystupujeme na otevřenou střechu jeepu a pomocí dalekohledu pátráme po zástupcích Africké velké pětky, tedy slonech, nosorožcích, buvolech, lvech a levhartech skvrnitých. Nemáte ale štěstí, a tak při západu slunce míříme do Kasenyi Safari Camp. Toto zařízení splňuje atributy dnes tolik populárního glampingu. Prostorný stan s vlastní koupelnou nabízí úžasné výhledy na nedaleké jezero Bunyampaka.
Při večerní cestě do restaurace v hlavním stanu přivoláváme píšťalkou strážce parku s puškou. Ve večerních hodinách je v parku přísně zakázán volný pohyb kvůli možnému útoku lvů a leopardů. Jen několik měsíců před naším příjezdem proběhla médii zpráva o tragédii, kdy levhart skvrnitý usmrtil tříleté dítě, které chůva v parku na okamžik spustila z očí.
Národní park královny Alžběty
Příští den vyrážíme hned za úsvitu a tentokrát už nám štěstí přeje. Přes cestu nám přejde stádo slonů, v dálce vidíme hrochy koupající se v bahnitém jezeře, a nakonec i krále zvířat, lva. Leží u silnice, líně si nás měří a my jsme rádi za bezpečí našeho jeepu. Jedeme kolem chatrčí místních. Poprvé za celou dobu v této zemi se mě zmocňuje nepříjemný pocit nadřazenosti. Projíždíme se po okolí autem, které si většina místních nemůže v životě dovolit a pozorujeme život domorodců jako kdyby oni sami byli exotickými zvířaty. Na druhou stranu podporujeme v této zemi turismus a spolu s ním i příliv peněz. Usmívám se na stařenku, která mě bez úsměvu probodává upřeným pohledem a můj nepříjemný pocit tím ještě narůstá…
Zastavujeme u solného jezera Katwe, které je součástí parku. Místní komunity z něj stále tradiční metodou těží sůl, která se používá na vaření, uchovávání potravin a na vývoz. Solné kry se třpytí ve slunci a místní průvodce vysvětluje, že těžba soli je pro místní nezastupitelným zdrojem obživy.
výhled na jezero Bunyonyi
Naše další zastávka vede na jih k jezeru Bunyonyi. Projíždíme poblíž hranice s Rwandou a Kongem. Místní krajině se díky přítomnosti Virunga Mountains přezdívá „Švýcarsko Afriky“ a skutečně, některé scenérie jsou jako vytržené z alpské krajiny. Na otázku, jak dlouho ještě pojedeme, nám průvodce dává odpověď, která se nakonec o tři hodiny odchyluje od skutečnosti. Čas je v Ugandě vnímán naprosto odlišně a je velice relativní veličinou. Avizovaných pět hodin jízdy se může protáhnout na devět a naopak. S čekáním na jídlo nebo odbavením v hotelu je to stejné a je třeba s tím počítat.
Jezero Bunyonyi je druhým největším jezerem v Africe a třetím nejhlubším na světě (v nejhlubším místě dosahuje 900 metrů). Má vulkanický původ a s 29 malými ostrůvky roztroušenými po hladině je prý jedním z nejkrásnějších v Africe. Na doporučení průvodce si půjčujeme kanoi a plavíme se průzračnou vodou, ve které na rozdíl od jiných ugandských jezer nežijí nebezpeční hroši a krokodýly. Zelenou terasovitou krajinu okolo obývá více než 200 druhů ptactva a je oblíbeným cílem nejen ornitologů z celého světa.
Tváří v tvář horským gorilám
Při návštěvě Ugandy si rozhodně nemůžete nechat ujít návštěvu Bwindi Impenetrable National Parku v jihozápadní části země. Skládá se z horských a nížinných lesů a je přístupný pouze pěšky. Krom rozmanitých druhů fauny a flóry je domovem čtyř stovek goril Bwindi. Toto číslo čítá polovinu světové populace horských goril.
Bwindi Impenetrable National Park
Horská gorila v Bwindi Impenetrable National Parku
V malé skupince kráčíme s průvodci ozbrojenými puškami neprostupným pralesem, když po pár hodinách konečně narážíme na prvního gorilího samce. Stát jen několik metrů od těchto obdivuhodných tvorů je zážitek na celý život. Na doporučení průvodců nenavazujeme se zvířaty oční kontakt, který by si mohla vyložit jako výzvu k boji. Na rozdíl od vzteklých šimpanzů působí gorily neuvěřitelně mírumilovně. Sledují nás, zatímco žvýkají zelené výhonky a po chvíli mizí v hlubinách pralesa. Přestože je trek v pralese předem avizovaný jakožto poměrně náročný, skupina asijských turistek jej v půli cesty vzdává. Okamžitě přibíhají místní muži s nosítky, na které vyčerpané turistky nakládají a s úsměvem je vynášejí po strmých zarostlých srázech pralesa několik kilometrů až k autu.
Vracíme se zpátky do resortu u jezera Bunyonyi a při večerním ohni posloucháme vyprávění mladého nizozemského páru, který procestoval na vlastní pěst celou Afriku. Na rozdíl od nich je náš čas v této nádherné zemi omezený. Plni zážitků se další den za rozbřesku vydáváme severovýchodním směrem zpět do Kampaly. Cestou míjíme stádo zeber a zastavujeme u čerpací stanice. Houf dětí se s bílými tvářemi touží vyfotit, zatímco dospělí nás nedůvěřivě sledují zpovzdálí. Ať už se v Ugandě vydáte kamkoliv, místní vám vaši jinakost dají pocítit. I přes varování našinců se však za celou dobu nesetkáváme s obrazy chudoby ani hladomoru. Místní, přestože toho zjevně příliš nemají, vypadají spokojeně a soběstačně.
Před mezinárodním letištěm v Entebbe se loučíme s naším průvodcem. Přispíváme mu na jeho vysněnou cestu do Los Angeles a slibujeme, že se do téhle čarokrásné africké země jednou znovu vrátíme.
Může se hoditUganda leží v tropickém pásu a celoročně zde panují příjemné teploty okolo 22 stupňů. Nejlepší období pro návštěvu je od června do srpna a od prosince do února, tedy v období sucha. Toto je také ideální období pro pozorování divoké zvěře. Biotop deštných pralesů je standardně velmi vlhký a dešti se člověk ani v období sucha úplně nevyhne. Přímé lety z Prahy nejsou k dispozici. Nejkratší let se společností Emirates s přestupem v Dubaji trvá dvanáct hodin. Nejlevnější jednosměrná letenka v únoru začíná na 12 000 korunách. V létě jsou lety o něco dražší. Jediné mezinárodní letiště v Entebbe je od hlavních národních parků vzdáleno okolo osmi hodin jízdy. Návštěvu Ugandy lze spojit s pobytem v turisticky oblíbené Keni nebo na ostrovech v Indickém oceánu. My jsme po její návštěvě přelétali na Seychely. S Kenya Airways vyjde letenka s jedním přestupem okolo 9 000 korun. Devět dnů v Ugandě bylo dostačujících pro poznáních největších národních parků a pozorování divoké zvěře. Je třeba počítat s dlouhými hodinami strávenými v autě, protože atraktivní místa jsou od sebe vzdálená stovky kilometrů. I proto je lepší cestovat v pohodlí soukromého vozu. Různé cestovní agentury nabízí také minibusy pro skupinové zájezdy, ale v zájmu komfortu je lepší si připlatit za soukromý prostornější vůz s vlastním řidičem, což pak poskytuje i jistou flexibilitu a možnost změny programu. Obvyklé jsou zde jeepy s odklápěcí střechou, ze kterých lze během jízdy v národních parcích pohodlně sledovat divoká zvířata (volný vstup je v mnohých částech parku z bezpečnostních důvodů zakázán). Ceny ubytování se výrazně liší dle kvality. Noc ve slušném tříhvězdičkovém hotelu stojí okolo 3 000 korun. Poblíž NP Kibale se nám osvědčil hotel Mountains of the Moon Hotel s výbornou kuchyní. U jezera Bunyonyi disponuje krásným výhledem a výbornou restaurací Bunyonyi Overland Resort Cottages. Pokud chcete mít záruku čistoty a komfortu, tři hvězdy jsou minimální úroveň, pod kterou se ve většině případů z hygienického hlediska nevyplatí jít. Ceny jídel v restauracích se pohybují okolo 120 korun za hlavní jídlo, za pintu místního piva zaplatíte zhruba 25 korun. Oficiální měnou je ugandský šilink, ale přijímají se i americké dolary vydané po roce 2004. Deset tisíc šilinků rovná se zhruba 60 korunám. Počet restaurací kolem národních parků je značně omezený. Obvykle je jídlo podáváno v ubytovacích zařízeních a jeho kvalita a chuť je, alespoň z naší zkušenosti, výborná. V Ugandě může být extrémně těžké zakoupit jakékoliv cestovní vybavení od opalovacího krému až po sportovní oblečení nebo obuv. Pokud už narazíte na obchod, řeknou si od bílého turisty horentní sumu. Není tajemstvím, že v Ugandě jsou odlišné ceny pro místní a pro turisty. Ideální je tedy vše si přivézt s sebou a nespoléhat se na nákup v zemi. Během našeho pobytu jsme narazili na jediný supermarket s velice limitovanou nabídkou. O důvod víc, proč se během pobytu svěřit do rukou cestovní agentury, která zajistí stravu ve zvolených hotelech a penzionech. Dostatečně v předstihu se poinformujte o požadovaných a doporučených očkováních. Je důrazně doporučováno brát z preventivních důvodů léky proti malárii. V Ugandě se příliš komárů nevyskytuje. Pokud už vás však nějaký štípne, je velmi pravděpodobné, že bude infikovaný. |
