Do včerejška jsem myslel, že dovedu pít. Nedovedu. Mám obrovské okno. Probudil jsem se v domě s dvaceti místnostmi, třeba v té mojí je stůl pro dvacet lidí. Pohádka.
na cestěČtvrtek 30. 7. 13:00 |
Než se vykoupu, připraví mi Musova mladá žena s elegantním šátkem na hlavě snídani - obložený baklažán, sklenici kozího mléka, čaj s medem. Pomalu se rozpomínám na včerejšek, ale pokud vám bude následující text připadat poněkud roztřesený, nevyrovnaný, úplně to chápu.
Mimochodem, právě teď sedím v čečenském poli slunečnic a plánuju, že si na své příští cesty vezmu toaletní papír. Listy slunečnice jsou velmi hrubé, ale uznávám - například tohle jste už vědět nemuseli.
Musa Gazgirejev mě ubytoval ve svém domě.
Ochraňuj mě, svatý Jiří
Pokud vím, severní Osetií mě provezl ve svém žigulíku Tekuzel Amurpek. Jakmile nastartoval, málem jsme porazili osla. Tekuzela vůbec nezajímalo, kam jedu. Jednoduše rozhodl, že se mi chce do Vladikavkazu. Vykouřili jsme pár silných pjoter a zaparkovali na jeho dvoře, zastíněném vinnou révou.
Tekuzel uvařil pelmeně, zalili jsme je smetanou. Jeho švagr vytáhl ze skříně vodku, museli jsme vypít čtyři stakany. Jeden z nich byl za svatého Jiří, což prý je patron poutníků, a teď tedy dohlíží i na mě. Protože jsme pili jenom ve dvou, vždycky jsme si přiťukli taky s lahví - ve dvou se prý pije jenom na to špatné.
"A prosím tě, teď rychle projeď Ingušsko, to je na Kavkaze nejnebezpečnější země," radil Tekuzel. "A zastav se až v bezpečné Čečně, da?"
Co jsem na to měl říct? Jsem tu snad svým pánem?
Potom mě hodinu vozil po městě, tohle je kostel tatarský, tohle ruský a tady máme mešitu.
Z Vladikavkazu se prý špatně stopuje, a tak mě Tekuzel ještě popovezl do dvacet kilometrů vzdáleného Beslanu. Nemusím asi už dodávat, že si nevzal ani rubl, zato mi koupil krabičku cigaret.
Sídlo ingušského prezidenta
Vodku s pivem nemíchat
Spousta věcí je mi nejasných, například hranice mezi jednotlivými zeměmi. Zakuklení vojáci kontrolují každé auto, ale mě si vůbec nevšímají. Do Ingušska vejdu pěšky; nikdo na mě nezavolá, nemávne. Všimne si mě jenom muslimská bábuška Fatima. Přijde a políbí mi ruku. Po silnici se valí tanky a transportéry, ona na ně zdvihá prostředníček. Mnu si oči. Když se zase podívám, Fatima brečí a mumlá cosi o Alláhovi.
Taky jí políbím ruku a mávnu na auto, zastavuje mi Musa. "Spát budeš u mě." Hotovo dvacet. Ubytuje mě v onom paláci a tvrdí, že velké domy tu mají všichni, že to je místní tradice.
Šestapadesátiletá Fatima ukazovala na ruské vojáky v transporterech zdviženy prostředníček
IngušskoIngušsko je autonomní republikou Ruské federace. Sousedí se Severní Osetií, Čečenskem a Gruzií. Stručně z historie: roku 1934 bylo Ingušsko s Čečenskem sloučeno jako autonomní republika. Po roce 1945 byla autonomie zrušena a obyvatelstvo násilně vysidlováno do střední Asie. V roce 1957 byla autonomie opět obnovena, obyvatelstvo se mohlo vrátit. Při rozpadu SSSR vzrostlo napětí mezi Čečeny a Inguši. Inguši chtěli setrvat v Ruské federaci, Čečenci naopak. Čečensko si vyhlásilo nezávislost, Ingušsko se odtrhlo a vyhlásilo v rámci Ruska svoji republiku. V roce 1992 vypukl konflikt mezi Inguši a Osety na území, které kdysi Ingušsku patřilo. Většina Ingušů ze sporné oblasti uprchla a navzdory různým dohodám o normalizaci jich stále většina zůstává v Ingušsku. |
Naše restaurace bude přímo u postu, vojáci v neprůstřelných vestách mi se smíchem půjčují helmu a samopal. Všude okolo jsou díry po kulkách.
A pak, pak už si toho moc nepamatuju. Ale jo - kluci se mě zeptali: "Co budeš pít? Vodku, nebo pivo?" Řekl jsem, že obojí, na což odvětili, ať si to rozmyslím. Bohužel jsem si to nerozmyslel. Na stole přistála pečínka, každou minutu mi někdo zvýšeným hlasem připomněl, že zapomínám přikusovat.
Určitě jsme si mimo jiné povídali taky o českém pivu, protože vzpomínám, jak se všichni chechtali slovu budvar - v osetštině to znamená něco ohromně vulgárního, bud je vagina.
O půlnoci jsme prý korzovali centrem Musova města Nazranu, ale vsadil bych se, že to je hloupost.
A ráno, než mě Musa odvezl k čečenské hranici, ukázal mi ještě několik pozoruhodných míst. Mezi jinými i dům s velkou dírou ve zdi, u kterého se letos v červnu odpálila atentátnice, pročež ingušský prezident dodnes leží v moskevské nemocnici.
Na ingušsko-čečenském pomezí
