Ve své době byl vybudován jako přepychové sídlo a také mohutná pevnost s vysokými dvoumetrovými zdmi. Trvalo dlouhá léta, než byl komplex zdolán.
Centrum zdobily chrámy i s egyptskými sfingami, moře tehdy dosahovalo až k paláci. Dnes se tu nachází přístaviště i příjemná splitská promenáda. "Stavělo se z vápencových kvádrů těžených na ostrově Brač, do malty se přidávaly malé cihly, které vydržely dodnes," říká Snježana Nováková, místní průvodkyně českého původu. Palác stavěli otroci, zřejmě jich během prací hodně zahynulo.
Od té doby se mnoho změnilo. Dnes už si můžete císaře procházejícího se za sloupovím promenády jen představovat. Stejně jako otevřenou promenádu, kudy fučel čerstvý mořský vítr. Ta je dnes zazděná.
A to není jediný zásah do tehdejší podoby. Jak šel čas, ze všech stran se k paláci přistavovalo. Tím vznikla zajímavá míchanice stylů – z antického mauzolea je dnes křesťanská katedrála, k ní se v patnáctém století připojila věž.
Přesto zde spousta věcí a míst pamatuje na císaře. Tak třeba peristyl, takové náměstí, křižovatka dvou hlavních tepen paláce: ulic cardo a decumanus, které lemují krámky i příjemné hospůdky. Z peristylu, kde se dnes mísí antická a středověká architektura, prý vedla cesta přímo do komnat imperátora.
Tady můžete navštívit i katedrálu svatého Domnia. Má tvar osmiúhelníku a původně to bylo Diokleciánovo mausoleum. V 7. století však obyvatelé Splitu nechali odstranit Diokleciánovy pozůstatky a mauzoleum vysvětili na kostel. Dodnes tu však dobu císařství připomínají dvě řady korintských sloupů a tři a půl tisíce let stará sfinga z černé žuly. Dioklecián si ji nechal přivézt z Egypta.
Nedaleko odtud můžete navštívit Jupiterův chrám. Ten byl v 7. století přeměněn na baptisterium svatého Jana Křtitele s velmi cennou křtitelnicí. Vchod střeží černá žulová sfinga, která se dochovala bez hlavy. Pod chrámem se nalézá krypta, používaná kdysi jako svatostánek.
Až do šedesátých let minulého století nikdo netušil, že se pod jižní částí paláce skrývají rozsáhlé sklepy ve tvaru nepravidelného čtyřhranu. Sklepení se později stalo smetištěm, ve stropu byly vyhloubeny díry, kudy se odpadky, smetí a výkaly házely dolů. Místnosti ve sklepě odpovídaly velikosti a tvaru těch nahoře.
Do Diokleciánova paláce se vstupuje čtyřmi branami. Nejpůsobivější je Zlatá brána směřující k Saloně, starověkému městu, které si za Římanů vydobylo pověst nejbohatšího města. Odtud Dioklecián pocházel.
Dioklecián, údajně blonďák s modrýma očima, se narodil v rodině otroka, stal se vojákem a později i císařem. Dnešní historie ho považuje za velmi schopného a pokrokového. Vyřešil odvoz smetí a kanalizaci. Jako první ve své době dobrovolně abdikoval a sám odešel „do důchodu“. Císař byl naopak velkým nepřítelem křesťanů, za jeho vlády stoupl význam náboženství, které sám ztělesňoval.
Diokleciánův palác však není ani dnes mrtvým městem. V domcích z 15. století v jeho centru žije na tři tisíce obyvatel. A ti, kteří žijí za jeho branami, sem vyrážejí za zábavou. "Když místní řeknou, že jdou do města, znamená to, že se potkají v paláci," dodává Nováková.
