Letadlo z Prahy přistává v Seville pozdě večer, na sklonku léta už padá na město soumrak. Ale to vůbec není na škodu. Právě naopak.
Tady není na místě litovat "ztraceného" dne. Před půlnocí totiž nastává ten nejlepší čas vyrazit do ulic andaluské metropole. Sluncem rozžhavenou dlažbu už stačily zkropit čety uklízečů, jež zároveň vyvezly z ulic odpadky, a tak připravily volný ring pro nadcházející fiestu, která zákonitě následuje po každodenní dlouhé siestě. A město tepe dlouho přes půlnoc tak hlasitě, že beztak nedává smysl pokoušet se tady jít spát před druhou hodinou ranní.
Noční Sevilla, to je jedna rozlehlá prostřená tabule. Začínám v uličkách okolo katedrály, jejíž zářivě nasvícená stometrová věž vysoko nad bludištěm uliček starého města naviguje nejen mě jako spolehlivý maják. K jejímu světlu se ve výšinách slétají můry a všelijaká jiná noční havěť, zatímco na přízemní úrovni se po dlažbě slézají davy turistů do přilehlých pivnic a - skutečně - cukráren s nočním provozem.
Pivo versus zmrzlina
Snad to můžeme nazvat sevillským paradoxem. Tohle opravdu příliš nejde dohromady, a přesto se jako dvě hlavní laskominy zdejší noční fiesty laikovi už na první pohled jeví pivo a zmrzlina.
Pozor, paradoxy pokračují. Zatímco pivo tu zpravidla podávají po malých doušcích, zvících většinou jen dvou decilitrů nezávisle na tom, zda je natočené u pouličního okénka do malého kelímku nebo podávané v ledově vychlazené lahvince, v případě zmrzliny malé porce zásadně neexistují.
Tip na zájezdVyberte si z nabídky poznávacích zájezdů do Španělska na dovolena.iDNES.cz. |
Jestliže zmíněné, z českého pohledu miniaturní pivo tu některé pivnice nabízejí v "akci" i pod euro (například lze dostat balíček 5 lahvinek za 4 eura), s kopečkem zmrzliny se sotva dostanete pod 2 eura. Ovšem je to spíš kopec: do kornoutu se nevejde a kelímek vám lopatkou napěchují tak poctivě, až přetéká ze všech stran.
Pro zmlsaný jazyk českého pivaře, který má své milované i zapuzené lokály, je největším překvapením kvalita piva. V Seville se totiž zdá být stejně chutné, ať si jej dáte kdekoli. A nezdá se, že by to mohlo být únavou z dlouhé cesty. U zmrzliny platí pravý opak. Tady se vyplatí značná obezřetnost.
Palác Royal Alcázar ve španělské Seville
Interiér katedrály Panny Marie ve španělské Seville
Pár postřehů po třech nocích v srdci Andalusie:
1) Honí-li vás mlsná, velkým obloukem se vyhněte okolí katedrály, kde bez uzardění namísto "domácí" produkce nabízejí snad všude předraženou a ještě mizerně ošetřenou zmrzlinu jedné supermarketové značky hojně rozšířené i v Česku.
2) Pokud se nechcete v cizím nočním městě pouštět do "větších akcí", utečte od katedrály aspoň do nedaleké ulice Zaragoza, kde najdete velkou domáckou cukrárnu.
3) Bezkonkurenčně nejširší nabídku té nejlepší zmrzliny naleznete v pouličních mrazácích v okolí futuristického náměstí Plaza de la Encarnacion asi čtvrt hodiny chůze od katedrály.
Může se hoditDOPRAVA UBYTOVÁNÍ STRAVOVÁNÍ |
O dlouhém proskleném pultu s růžovočerným vývěsním štítem La Abuela a nejméně padesáti různými "babiččinými" příchutěmi se mi bude zdát ještě dlouho. To ani nejde všechno ochutnat, jen čokoládových variací jsem napočítal snad deset: obyčejnou, tmavou, extra tmavou, světlou, krémovou, s oříšky, stracciatellu, další už si nepamatuju, pardon. Tohle místo zdobí zdaleka nejlepší poměr cena/výkon ve městě.
Historie versus současnost
Jakmile se člověk trochu prospí, denní světlo vybízí k exkurzi do historie. Jestliže mnohé sevillské obchody, bary i zmrzlinárny poctivě dodržují za slunečního žáru siestu, o památkách to neplatí. Ty mají otevřeno právě přes den.
Začínám v Archivu Indií. Je to zdarma a nestojí tu kupodivu žádná fronta. Záhy zjišťuju proč. Ačkoli návštěvníka u vchodu prolustrují přísněji než na letišti, uvnitř jsou reálně k vidění leda kilometry (přesně prý osm kilometrů) polic, jež by sice měly archivovat 80 milionů stran dokumentů, jenže v běžně přístupné části vystavují jen naaranžované prázdné krabice. Je to škoda, mají tady uloženy Kolumbovy dopisy z dob objevování Ameriky (vlastně Západní Indie) a další perly. Ale utěšují mne, že třeba se už brzy budu moct pokochat rovnou z Prahy, jelikož většina archivu právě prochází digitalizací. Zatím je na síti dostupných sotva 13 % obsahu.
Druhý pokus: královský palác Alcazar. Vstupné 9,5 eura, fronta jako na české korunovační klenoty, a kdo to vydrží, může za odměnu vstoupit do nejstaršího královského paláce v Evropě. Máme štěstí, král má zrovna jiné starosti, a tak smíme dovnitř. Pobývá-li ovšem panovník v Seville, celý areál se uzavírá a tři paláce plus sedm hektarů bujných tropických zahrad slouží výhradně potřebám královské rodiny.
Hrobka Kryštofa Kolumba
Další historický milník: staletá katedrála s podivnou hranatou věží Giralda, která představuje slepenec minaretu a kostelní zvonice. Za lístek chtějí 8 eur (místní a nezaměstnaní ovšem smějí dovnitř zdarma). Za tenhle obolus si smím prohlédnout hrobku Kryštofa Kolumba, u níž testy DNA prokázaly pravost ostatků ve sporu s druhou hrobkou legendárního mořeplavce v Dominikánské republice, a vyběhnout na větrnou vyhlídku nad městem na ochoz věže po 34 šikmých rampách. Pro názornější představu, jak to uvnitř věže vypadá: pokud by měl člověk s sebou náhodou koně, vyveze se pohodlně až nahoru.
Já žádného koně nesedlám, a tak mě z památek začínají bolet nohy. Jdu do lázní. Objevit v labyrintu Sevilly arabské koupele hamam, to chce málem satelitní navigaci. Odměna je patřičná: úkryt před poledním žárem, před bzukotem města a vlastně před celým bláznivým 21. stoletím je to takřka dokonalý. Nebýt časově omezené vstupenky, která mě po pár hodinách nemilosrdně vyplivne zpátky na ulici.
Naštěstí není tak zle. Další oázu oddechu nalézám hned za rohem: měšťanský dům Casa de Salinas. Podobných jsou zde desítky, jak se motám v uličkách, zas a znovu obdivuju nádherná stinná patia, vždy však privátní, za zamčenou mříží. Tady je to jiné, stačí zaplatit 6 eur a mříž se otevírá. V rozlehlém domě z 16. století bydlí pan Salinas a zájemcům nabízí právě ve žhavých hodinách kolem poledne prohlídky ve stínu. Dům je pamětníkem zlaté éry Sevilly, kdy zdejší dobře ukrytý "námořní" vnitrozemský přístav býval tržištěm i pokladnicí bájných plaveb do "Západní Indie".
O stovky let později plní městský měšec namísto námořníků spíš turisté, a tak tu pro ně vymýšlejí všelijaká lákadla. Sevilla zažila ve 20. století dvě světové výstavy: po té z roku 1929 zůstala celá čtvrť výstavních budov, zatímco z pavilonů Expa 1992 zbyl podivuhodný "rodinný" lunapark za řekou.
Metropol Parasol v Seville
Nejnovějším hitem města je UFO, které "přistálo" na náměstí Plaza de la Encarnacion. Říkají tomu Metropol Parasol, ale mimozemský původ bizarní stavby, vklíněné mezi historické měšťanské domy, mi navzdory údajně německému autorovi projektu nikdo nevymluví. Není to žádný bizarní pomník, tady to žije. V přízemí pulzuje ve dne tržnice s čerstvým zbožím a večer spousta hospod, nahoře je za tři eura výtahem přístupný vyhlídkový chodník a restaurace s voňavým vínem podle starořímských receptů, snad jako připomínka zasklených římských vykopávek v základech stavby.
Prosperita versus krize
Pár ulic odtud stojí za to doptat se na další projekt 21. století - řemeslné dílny Rompe Moldes. Dvaceti mladým živnostníkům tu město pronajímá byty spojené s dílnami, přičemž celý areál je vybudován podle staletími prověřeného modelu patia se stinným dvorem uprostřed a je veřejně přístupný.
"Tady bydlíme, pracujeme a bavíme se. Mám daleko víc inspirace pro práci než kdy dřív, fantazie tu jede na plné obrátky," pochvaluje si ve své keramické dílničce umělkyně Ilaria. Tohle město jen kvete, jako by tu slovo krize, bytostně spojované se Španělskem, nikdy ani neslyšeli.
Avšak běda, stačí vyjet pár kilometrů za Sevillu, kde straší celé satelity duchů: rozlehlá, očividně prázdná sídliště z nových domů, které si nikdo nekoupil, a tak je narychlo "zakonzervovali" napůl rozbitými betonovými skružemi, jež mají bránit duchům v průjezdu ulicemi.
Ulicemi Sevilly mezitím pyšně křižuje ultramoderní výkřik techniky: hybridní tramvaj, jež si vystačí v okolí katedrály bez trolejí - snad aby stožáry turistům nekazily fotografie historického centra.
