„Jé, to je jako Koněprusy,“ slyším od někoho z naší početné skupiny v momentě, kdy projdeme 116 metrů dlouhým uměle vytvořeným tunelem v propadlině Globočak a poprvé spatříme síň Paradiž. Právě tady, hned na začátku, se nacházejí nejhezčí krápníkové útvary v rozlehlém komplexu Škocjanských jeskyní.
Společně s námi tu jsou kromě Čechů lidé ze všech koutů světa. Škocjanské jeskyně jsou od roku 1986 zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO a na nezájem ze strany turistů si tady určitě nemůžou stěžovat.
Kdo zná Koněpruské jeskyně nebo krasové jeskyně na Slovensku, zřejmě nebude na začátku prohlídkové trasy moc překvapený. Zhruba prvních pět set metrů vypadají Škocjanské jeskyně asi opravdu tak, jak je všichni známe z oblíbených krasových jeskyní na území bývalého Československa.
Nádherné a různě tvarované stalaktity a stalagmity. Všechny možné odstíny žluté, červené a hnědé barvy. Vlhko, čistý vzduch, nízké teploty. A tak trochu posvátná úcta z toho, co příroda dokáže v podzemních jeskyních vytvořit s pomocí pouhého odkapávání vody, které trvá miliony let.
Pokračujeme přes nádherný labyrint, a když se objevíme v Komnatě ticha, pocit známého domova začíná pomalu mizet.
V rozlehlé a zhruba 40 metrů vysoké jeskyni je opravdu ticho, které přerušuje jenom výklad naší průvodkyně. Obrovský prostor vytváří dojem, jako bychom stáli na nějakém kamenném náměstí. Akorát nevidíme oblohu.
Do výšky se tady majestátně tyčí obrovský 15 metrů vysoký stalagmit, dalších dvacet metrů nad ním je strop jeskyně. „Zhluboka dýchejte a užijte si přírodu,“ vzkazuje nám naše průvodkyně, odmlčí se a v jeskyni zavládne naprosté ticho. Krásný prožitek.
Opouštíme Komnatu ticha a postupně slyšíme z dáli výrazný hukot, který s dalšími kroky jeskyním systémem zesiluje. A pak, hodně z dálky, poprvé zahlédneme skalní soutěsku, kterou protéká Reka. Řeka, česky řečeno.
Právě ona je ústředním bodem Škocjanských jeskyní. Divoká řeka vyvěrá na 50 kilometrů vzdáleném vápencovém pohoří Snežnik a postupně se zavrtává do krasového podloží, ve kterém vytváří tyto nádherné jeskyně. A teď, z dálky a výšky zhruba 130 metrů, sledujeme její divoký proud na dně ohromné podzemní soutěsky. Přesný tok Reky nikdo nezná, protože většinu času na cestě k mořskému pobřeží stráví pod zemí v nepřístupných místech, ale právě tady si jí můžeme prohlédnout v celé její kráse. Dravá a nezkrotná si razí cestu vápencem po tisíce let.
Měli jsme štěstí, poslední dny ve Slovinsku pršelo a řeka byla výrazně nasycená. V jeskyni byla navíc mlha, která tu údajně zas tak často nebývá, a která zvýraznila magickou atmosféru tohoto místa.
Současná turistická stezka v kaňonu Reky
Daleko před námi vidíme most, přes který budeme řeku překračovat. Padesát metrů nad její hladinou. Poprvé se mi vybaví vzpomínka na Pána prstenů a čaroděje Gandalfa, který se na mostě Khazad-dum v Morii postavil Barlogovi a společně s ním padl to stínů. „Nesmíš projít.“ Skoro to tady mezi těmi vysokými a temnými skalami slyším.
Když se po skalách rozhlédnete na osvětlená místa, uvidíte další nádhernou atrakci Škocjanských jeskyní: starou stezku, kterou tudy prováděli turisty někdy před sto lety. Jsou to v podstatě jen malé schůdky vytesané ve vysokých stěnách, které mizí v dalších a dalších jeskyních. Jednou jsou patnáct metrů pod vámi, někde dvacet metrů nad hlavou. Gandalf asi padl do stínů, ale cesta do Mordoru, jak si ji představoval Tolkien, mohla klidně pokračovat právě tady.
Je opravdu hodně těžké si představit, že bychom tudy museli projít my. Zhýčkaní turisté, kteří přijedou na parkoviště a za dvě hodiny zase zmizí. Pomyslně smekáme klobouk před těmi, kteří tyto jeskyně objevovali v 19. století s loučemi a karbidovými svítilnami. Mimochodem, skvělou expozici o objevování jeskyň najdete v malém muzeu pod informačním centrem.
Naše prohlídka kaňonu Reky končí ve Schmidlově síni.
Když pak na konci zhruba hodinu a půl dlouhé procházky spatříme ve Schmidlově dvoraně pověstné světlo na konci tunelu, začíná vzpomínka na Tolkiena postupně mizet. Z prosluněné a zelené propasti Velká dolina poté vyjedeme pohodlně výtahem a nahoře u pokladen se na parkovišti vracíme do reálného světa. Ale ten zážitek přetrvá.
Těžko říct, jestli na vás budou jeskyně působit podobně silným dojmem. Hodně záleží na tom, jak moc divoká řeka při vaší návštěvě bude. Pokud v oblasti slovinského pobřeží neprší a panují vysoké teploty, poteče dnem kaňonu malý potok a váš zážitek možná bude poloviční, ale rozhodně bude stát za to. A pokud Pána prstenů opravdu milujete, stanou se pro vás Škocjanské jeskyně jednou z nejlepších lokalit, kterou ve Slovinsku můžete navštívit.
Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.
Může se hoditV areálu si můžete vybrat dvě komentované turistické trasy: Podzemní kaňon a Podél Reky do podzemí. Cesta podzemním kaňonem je atraktivnější, v sezoně vás vyjde na 24 eur (620 Kč), děti 10 eur (260 Kč). Druhá prohlídka stojí 12,50 eura (330 Kč), děti 6,50 eura (170 Kč). Zákaz focení Adresa: Telefon: email: |
