Termály a masové hroby. Výlet do Slovinska, kde se rubal každý s každým

Kočevski Rog je málo známý kout Slovinska. Putování nekonečnými pralesy dokonale nabíjí energií a fyzicky zmožené tělo zase pookřeje v příjemné horké vodě termálních bazénů. Zároveň se tu ukrývají temná místa, která zvednou adrenalin fandům vojenské historie.
Navenek základna trochu připomíná trampskou osadu.

Navenek základna trochu připomíná trampskou osadu. | foto: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz

Výbornou základnu nám poskytly Dolenjske Toplice – přívětivé lázeňské městečko s malým upraveným centrem, kde se v rozumném počtu potkávají místní, turisté i klienti léčebných domů.

Samozřejmě, že neodoláme vábení termálních bazénů. Ač datum ukazuje velikonoční sobotu, tak stejný čas zvolilo minimum návštěvníků. Teprve okolo poledne se začalo zvolna trousit více lidí. „Úplně stejně, jako minule,“ poznamenal parťák, který tady s rodinou trávil Velikonoce již před dvěma lety.

Teď mimo sezonu zřejmě zůstává návštěvnost nižší. I spektrum atrakcí je omezené: krytý bazén propojený s venkovním, něco málo bublinek, oddělený bazének horké vody. Prostě pohoda, užívačka, jednoduchost. Ale konstrukce tobogánů venkovního akvaparku signalizují, že příchod léta sem přivane více vzruchu.

Kousek za městečkem se majestátně zvedá hřeben pohoří Kočevski Rog. To přísluší do Dinárské soustavy. Východní půle hor spadá pod správu občiny Dolenjske Toplice, západní zase přísluší k městu Kočevje, podle kterého obdržely hory své jméno.

Centrum Toplic od nejvyššího bodu pohoří dělí zhruba 900 metrů převýšení. Napříč pohořím prochází silnice číslo 917, která propojila střediska obou občin.

Z drtivé většiny ji tvoří pevná makadamová vozovka, jen počáteční úseky jsou pokryty asfaltem. Už proto cesta po ní dostává punc dobrodružství.

Část Kočevského Rogu zůstává bez pokrytí telefonním signálem. Žádní obyvatelé, žádné antény. Dlouhá staletí obývala horské vísky svérázná menšina kočevských Němců.

Ale během druhé světové války, kdy se oblast dostala do italského záboru, odtud většinou Němci na základě dohody Hitlera s Mussolinim odešli do atraktivnějších regionů Slovinska. Tam se usadili v domech násilně vyhnaných Slovinců. Po válce byli až na nepatrný díl vysídleni. Připomíná je Kulturní centrum starousedlíků s expozicí ve vsi Občice.

Partyzánský úkryt

Husté neprostupné lesy, členitý terén a slabé osídlení poskytly živnou půdu příslušníkům ozbrojeného odporu vůči italské okupaci. Přímé svědectví podává partyzánská základna Baza 20.

Baza 20 je od roku 1952 chráněnou kulturní památkou.

Základnu tvořilo celkem 26 baráků.

Vysoko v kopcích tu vzniklo pod korunami stromů důmyslně utajené centrum, kde sídlil vrchní štáb národně osvobozovacího boje. Základnu se nejprve pokoušeli vypátrat Italové, po nich Němci. Vždy bezúspěšně.

Baza 20 se skládala z dřevěných baráků rozházených mezi skalami a závrty. Areál obklopoval systém rafinovaně zamaskovaných bunkrů a běžný personál neměl tušení, kde se přesně nachází. Veškerý bližší kontakt s okolním světem probíhal za přísně konspiračních metod, s důrazem na zahlazování jakýchkoliv stop, zejména v zimě. 

Kromě ubikací pro politické a vojenské vedení, skladišť, zásobáren a ostatních pomocných objektů zde fungovala například tiskárna a později i malá elektrocentrála. Přibližně kilometr cesty od základny se ukrývala polní nemocnice.

Baza 20 je volně přístupná. Směřuje k ní komunikace s asfaltovým povrchem. Je jasné, že drsné klimatické podmínky by baráky nevydržely, tudíž jsou průběžně rekonstruovány a obnovovány. Nás pobavila zbrusu nová stylová dřevěná kadibudka, která autenticky zapadla do prostředí základny a originálním způsobem zlidštila vojenské prostředí.

Drsná tvář války. Partyzán oběšený slovinskými proněmeckými domobranci na náměstí v Novém Městě (Novo Mesto)

Neúprosnou realitu naopak zobrazují dobové fotografie instalované na panelech uvnitř několika budov, které jsou otevřené veřejnosti. Tam návštěvníci spatří všechny tváře války. Od fotografií popravených partyzánů až po rodné listy dětí narozených ve zdejší polní nemocnici.

Poválečná odplata

I veskrze pozitivní národně-osvobozenecké hnutí tají svoji odvrácenou stranu. Při studiu dramatických historických událostí zemí bývalé Jugoslávie je opravdu velice obtížné si udržet zcela nezávislý pohled. A přistupovat k nim naprosto neutrálně, se strohými, reálnými, nezpochybnitelnými fakty, bez vnitřních sympatií či emocí. Ani mně se to úplně nedaří.

Konec druhé světové války přinesl Jugoslávii kompletní změnu režimu a nastavení státu. Kromě boje proti okupantům zároveň na jejím území probíhalo několik úrovní občanské války. Ty se odehrávaly především na etnickém, náboženském a společensky systémovém principu. Hodně povrchně a zjednodušeně řečeno – bil se každý s každým.

Jakmile válka dospěla do finále, z předešlých partyzánských formací se stala regulérní jugoslávská armáda, která se nezadržitelně valila územím Jugoslávie ke státním hranicím a nekompromisně drtila veškeré zbytky odporu. Před ní zoufale prchali její protivníci. 

Šlo o pestrou směsici, kde se navzájem potkali ustašovci z Chorvatska a Bosny, roajalističtí srbští četníci z okruhu oddílů Draži Mihailoviće, příslušníci milicí slovinské domobrany, srbští quislingové, černohorští četníci seskupení okolo nechvalně proslulého řezníka Pavla Djurišiće a další obskurní paravojenské formace.

Základna poskytovala trvalé útočiště přibližně sto padesáti osobám.

Na poslední chvíli se tito rivalové a nepřátelé na život a na smrt pokusili alespoň politicky spojit a vzdorovat národně-osvobozenecké armádě. Současně se ze všech sil snažili dostat do rakouských Korutan, které byly pod kontrolou Britů. Tam narazili, neboť Britové je za použití lsti předali jednotkám jugoslávské armády. A začala tvrdá odplata. Objektivně nutno poznamenat, že drtivá většina uprchlíků měla na svých rukou krev nevinných. Hodně krve.

Přesto události samého konce války vyvolají hodně otazníků. Ke koloně prchající do Korutan se totiž připojily i početné skupiny civilistů, které měly obavy z nového režimu. První hromadné pobíjení Brity vydaných zajatců vypuklo ještě na rakouském území. Tam to schytali především chorvatští ustašovci a jejich přívrženci z řad Bosňáků. Poté byli zajatci umístěni v různých táborech.

Kolem masových hrobů

Na přelomu května a června roku 1945 příslušníci bezpečnosti spolu s armádou transportovali část zadržených do Kočevského Rogu. A tady se odstartovaly rychlé exekuce. Internovaní uprchlíci byli kvapně postříleni a jejich těla skončila na dně propastí, jeskyní i za příkrými hranami závrtů. Ironií osudu se vše odehrálo nedaleko památek národně-osvobozeneckého boje.

Tři (respektive čtyři) masové hroby jsou situovány v blízkosti silnice. Prvně zastavujeme u hrobu „Jama v Rugarskih klancih“, od nedalekého partyzánského pohřebiště ho dělí slabý kilometr chůze. Úzkou štěrbinu propasti ohrazuje dřevěné zábradlí, pár metrů dál se tyčí skromný kříž.

Památník na okraji hrobu „Jama pod Macesnovo gorico“

Okolo ohrazeného hrobu „Jama pod Krenom“ se tyčí kříže a různé živelně instalované pomníčky.

Opačná strana pohoří skrývá masové hroby „Jama pod Krenom“ a „Jama pod Macesnovo gorico“. Jde o rozlehlé závrty, který přecházejí do strmě nakloněných jeskyní. Podrobný průzkum většiny masových hrobů na území Kočevského Rogu probíhá v posledním desetiletí a zdaleka není uzavřen, jelikož jeskyně s těly obětí ženisté zaminovali, případně odstřelili.

Právě „Jama pod Krenom“ se proměnila na vzpomínkový areál, kde zprvu bylo živelně vztyčeno množství drobných křížů. Takže tu lze vedle sebe spatřit pomníčky věnované Chorvatům, Slovincům, kočevským Němcům, Srbům a Černohorcům. Následně sem přibyla centrální kaple pietně zasvěcená všem zemřelým z oblasti Kočevského Rogu – ať šlo o bojovníky proti fašismu, oběti občanských válek či revolučního násilí (jak jsou nyní jarní události roku 1945 označovány).

Ve stopách medvěda

Poválečné události pochopitelně doprovázela opona mlčení a Kočevski Rog se stal nepřístupným územím vojenského prostoru. Horské vísky nebyly opětovně osídleny a zanikly. Ještě v první půli devadesátých let se sem smělo pouze s povolením.

Z pozice zakázané země nejvíce vytěžila příroda. Po celém území pohoří se táhnou nedozírné hvozdy, kde je dobře patrné, že mají hodně daleko do standardních plantáží na dřevo. Jen zřídka se objeví drobné plochy smrkových monokultur. Naprosto převažují smíšené porosty, v nichž vápencové škrapy vroubí staleté buky a kapitální jedle. 

Zvláště mimo vegetační období se jejich vysoké temně zelené siluety ostře rýsují z holých porostů. A navenek se podobají mamutím sekvojím. Dvě z nich si zaslouží zvláštní pozornost. Črmošnjiška jelka (Črmošnická jedle) dosahuje úctyhodné výše 45,5 metru, její stáří se odhaduje na 280 let.

Výhledy z nejvyšších partií pohoří

Sotva dva kilometry od ní se na stráních doliny už půl tisíciletí zelená „Královna Rogu“ (Kraljica Roga, Rajhenavska jelka). Ta svoji družku převyšuje o šest metrů. Obě kolosální jedle se tyčí poblíž makadamových komunikací.

S nimi se otevírá další pozoruhodná přednost Kočevského Rogu. Celé pohoří prošpikovává síť lesních silniček. Pouze menší část z nich uzavírají závory. Zbytek lze na vlastní odpovědnost volně použít. Místní po nich jezdí naprosto běžně, frekvence dosahuje tak dvou aut za hodinu. Za hezkého počasí a mimo úseky, kde probíhá těžba, jsou bez problémů sjízdné osobními automobily. A určitě by se na nich vyřádili také cyklisté.

Kočevski Rog je zároveň domovinou medvěda hnědého. Slovinská populace čítá okolo pěti stovek jedinců, z nichž většina žije právě tady. Medvěd se stal neoficiálním symbolem pohoří a zdobí četné suvenýry. Dřevěné sochy medvídků všech velikostí i tvarů se tyčí i před hospodami, penziony či u silnic.

Po zrušení vojenského prostoru se Kočevski Rog opatrně otevřel výletníkům, naštěstí se zde žádná davová invaze nekoná. Výjimečná příroda pohoří si totiž zaslouží ochranu. Ta tu už lokálně probíhá přibližně sto let. Výsledkem je unikátní soubor desítek maloplošných chráněných území s původními pralesy. Mezi nimi se pak vyjímá Rajhenavski Rog.

Nekonečné porosty medvědího česneku pod vrcholem Veliki Rog. Do košíčku si ho tu trhají i místní.

Sedlo Žaga Rog s budovou skautské základny. I přímo u silnice jsou patrné typické misky a prohlubně četných závrtů.

Takřka opuštěná silnice 917 nás opětovně dovedla do malebného sedla Žaga Rog v nadmořské výši 840 metrů. Připadáme si, jako bychom se ocitli na konci světa. Kromě nás se sem vypravilo jen pár pěších turistů, za cestou se bělala skromná budova skautské základny a všude vládla dokonalá horská idylka slunečného dne. 

Ještě před sto lety zde bylo proklatě rušno. Slovinský výraz žaga česky znamená pila. Celý prostor sedla tenkrát zabíral mamutí areál parní pily. Dnes se z ní dochovaly pouze skromné zbytky, včetně ohromných nádrží na vodu. Dřevo se sem dováželo po lesních úzkokolejkách. Stopy tratí jsou místy stále dobře patrné.

V sedle se napojujeme na páteřní okružní cestu pojmenovanou Roška pešpot. Výstižně je značena piktogramem medvědí stopy. Dále zde existují cyklotrasy i další značené stezky pro pěšáky. Avšak ty jsou mnohdy dost zarostlé a evidentně zřídka využívané.

Naším cílem se stal nejvyšší bod pohoří – 1 099 metrů vysoký Veliki Rog. Přestože je vrchol zalesněn, tak díky jednoduché a trochu labilní dřevěné rozhledně se nám naskytla pěkná panoramata okolního kraje. Zajímavé výhledy se párkrát otevřely i ze stezky. Během okružní vycházky jsme naštěstí žádného místního huňáče nepotkali. Zato pod vrcholem se táhly ostře zelené porosty mladého medvědího česneku.

Podzemní labyrint

Ke krasovým oblastem zákonitě patří jeskyně. A Slovinsko v nich hraje prim. Překrásný systém podzemních chodeb, propastí a skalních mostů vymodelovala voda na západním úpatí Kočevského Rogu. Nalézá se v lese za obcí Željne, a proto se nazývá Željnske jame.

Do batůžku určitě doporučuji přibalit čelovku.

Kromě kočovníků poskytli Željnske jame útočiště i místním. A to jak za druhé světové války, tak v době tureckých nájezdů.

Dříve ovšem místní jeskyním říkali Ciganske jame – podle obyvatel, jimž poskytly nouzové přístřeší. Ironií osudu a kouzlem nechtěného, nově zbudované parkoviště a čerstvě vyznačená příchozí trasa k jeskyním začíná přímo u malé osady osídlené touto komunitou. 

Alternativu příchodu skýtá původní pěšina, která začíná u mysliveckého domu (Lovski dom, od něj po dřevěných schodech vzhůru a stezičkou po hraně útesu vpravo, za cca 300 až 500 metrů sestoupit dřevěnými schody k louce u jeskyní).

Úvodní metry jeskyní nevěstí zvláštní podívanou. Brzy poté udeří plnou silou. A naservírují plnohodnotný zážitek z putování prostorami rozlehlých tunelů, kam otevřenými oky komínů dopadají proudy paprsků světla. Željnske jame mě hodně připomněly jiný slovinský krasový div – Rakov Škocjan. O něm jsme psali zde, i když Željnske jame jsou komornější.

Při srovnání s našimi podobnými jevy se podobají Jáchymce (též Evině jeskyni, Moravský kras). Nicméně oproti ní dosahují mnohem větších dimenzí. Letos však probíhala v obci rekonstrukce komunikaci, takže silnice z Toplic do Kočevje zde byla těsně před městem uzavřena a zcela neprůjezdná.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Dolenjske Toplice se lépe hodí pro cestovatele s vlastním autem. Existuje sice autobusové spojení s Lublaní a zřejmě i od nejbližší železniční stanice Novo Mesto, avšak na slušnou četnost spojů bych těžko vsadil. 

V městečku výborně funguje infocentrum. Na mailové dotazy odpověděli velice rychle. Současně jsou tam zdarma k dispozici kvalitní materiály, včetně podrobné turistické mapy občiny Dolenjske Toplice, s doporučenými pěšími stezkami a cyklotrasami. Bohužel ji nelze použít na celé pohoří, neboť přímo sedlem Žaga Rog prochází administrativní hranice s občinou Kočevje, takže mapa pokrývá pouze východní půli horstva. 

Některé ostatní značené stezky v ní bohužel chybí. Nicméně mapa díky měřítku 1:25 000 perfektně zachycuje síť lesních komunikací, které lze využít na vlastní odpovědnost jako alternativní mototrasy. Zároveň mapa přehledně zaznamenává cesty uzavřené závorou. 

Dolenjske Toplice disponují širokou škálou ubytovacích kapacit. Luxusním hotelem počínaje a kempem Polje, který aktuálně nově nahradil dřívější kemp poblíž centra městečka, konče. Tradičně převažuje nabídka ubytování v soukromí. My jsme k velké spokojenosti využili apartmány „Jaka“. Doporučuji si raději pobyt rezervovat s předstihem. V zimě se lázeňská pohoda dá skloubit s lyžováním na svazích menšího skiareálu Rog / Gače položeném nad obcí Črmošnjice. Více o něm zde https://scgace.si/

Domovina kočébrů
Ve slovníku našich prarodičů nebo na stránkách starých literárních děl se občas setkáme s výrazem kočébr. Mne tak někdy s úsměvem častovalo příbuzenstvo, když jsem se v dětství nastrojil do nějakých otřesných hadrů a tahal po zahradě koš s hračkami. Toto slůvko v dobách starého mocnářství vesměs obecně označovalo podomní obchodníky a trhovce z jihoslovanských částí monarchie. 

Nicméně kořeny významu správně spadají do oblasti Kočevje, poněvadž tamní legendární trhovci se svými typickými nůšemi, ranci a košíky skutečně při cestách za obchodem, křižovali území celé říše.

www.visitdolenjska.eu
www.dolenjske-toplice.si
www.kocevsko.com
http://kocevska.net/

Autor: , pro iDNES.cz

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...