Hotel Burdž al-Arab (česky Věž Arabů), kterému se také říká díky jeho tvaru plachetnice, se nachází v Dubaji a svým luxusem si dokonce zasloužil i zápis v Guinnessově knize rekordů. Jeho stavba začala v roce 1994 a hotel byl slavnostně otevřen v prosinci 1999. Se svojí výškou 321 metrů je aktuálně čtvrtým nejvyšším luxusním hotelem na světě.
Tip redakce iDNES.cz |
Hotel stojí na uměle vybudovaném ostrově, který je od pobřeží Perského zálivu vzdálený 280 metrů. Základy celého hotelu podpírá 230 čtyřmetrových pilotů, které byly zaraženy do písku. Svým tvarem připomíná jeden druh klasické arabské plachetnice. Ze "stožáru" vycházejí dvě křídla připomínající plachty, prostor mezi nimi pak tvoří atrium hotelu. Při stavbě bylo použito celkem 70 tisíc kubických metrů betonu a devět tisíc tun oceli.
"Klient chtěl budovu, která by se stala ikonou a symbolem pro celý Dubaj, podobně jako je tomu například s operou v Sydney, Big Benem v Londýně nebo Eiffelovou věží v Paříži," prohlásil hlavní architekt Tom Wright. Svoji symboliku si však hotel musel získat postupně. V Dubaji se totiž objevovaly také nepříznivé ohlasy, podle kterých jeho struktura připomíná křesťanský kříž.
Projděte se přepychem |
Právě kvůli umístění na ostrově nabízí hotelová službu dopravu potencionálním zákazníkům, kteří si mohou vybrat mezi přistaveným rolls-roycem, lodí nebo helikoptérou. K hotelu můžete dojít samozřejmě i pěšky, ale tato volba není mezi zákazníky zrovna nejčastější.
Pro zákazníky je připraveno celkem 202 pokojů, ten nejmenší má rozlohu 169 metrů čtverečních, největší se pak pyšní 780 metry čtverečními. Nejdražším je Královské apartmá, kde za jednu noc zaplatíte téměř 19 tisíc dolarů (363 tisíc korun).
Většinou se o Burdž al-Arab mluví jako o sedmi hvězdičkovém hotelu, ale jde spíš o kontroverzní hodnocení. Management se k němu nehlásí, vysoké ohodnocení má na svědomí jedna z novinářek, která se zúčastnila slavnostního otevření a hotelu udělila sedm hvězd ve svém článku.
Nejoblíbenější je humr
V kuchyni nejluxusnějšího hotelu na zemi vařil také Čech David Valíček, který se do hotelu dostal víceméně náhodou. "Řekl jsem si, že bych chtěl pracovat v nějaké exotičtější zemi. Podal jsem si na internetu inzerát s životopisem a za měsíc mi volal zástupce tamního nejvyššího šéfkuchaře," vzpomíná Valíček v on-line rozhovoru s čtenáři iDNES.cz.
V arabském hotelu s ním pracovali lidé třiašedesáti různých národností. "Ale já jsem byl prvním Čechem, se kterým pracovali. Každý mě zkoušel, neustále se na něco ptali, zkoumali mě pohledem," říká Valíček.
Na starost dostal sekci omáček, občerstvení na pokoje a jachty, jídla pro šejky a také přivítání hostů v hotelové restauraci. "Fungoval samozřejmě čtyřiadvacetihodinový provoz. Každý den jsme vařili stovky hlavních jídel a chystali rauty pro zhruba dva tisíce hostů," vypočítává.
"Každé jídlo muselo být jedinečné, nazdobené spoustou barev, každé jídlo muselo ochutnat několik lidí, než odešlo z kuchyně. Byla to dobrá škola," vzpomíná David Valíček.
Největší tamní specialitou je prý humr. "Povařil se sedm minut ve vodě, pak se z něj vytáhlo maso, medailonky se orestovaly na francouzské hořčici a koňaku, přelilo se to svařeným vínem a humrovou omáčkou, pak se směs vrátila do ploutve humra, ten se i s klepítkama zapekl a přelil další omáčkou," popisuje zkrácenou verzi přípravy.
