Horký vzduch se tetelí nad rudým pískem, vyhlížím oázu a vidím jen písečné nekonečno ohrazené horami stejné barvy. Vádí Rum. Jordánská poušť mě vyzývá k užaslému obdivu i tísnivému strachu ze ztráty orientace a tím i života. Hladím rukou křehké keře, jediné zelené narušení krajinné malby, ale průvodce s nadšením v hlase ukazuje na malby jiné. Do pískovcové skály vyvedené, tisíce let staré. „Tady, podívejte, karavana!“ říká s hrdostí, jako by sám byl autorem povedeného díla.
Tady vím, že bez pomoci potomků beduínů bych byl ztracen. Ve dne teploty vystřelují jako v Papinově hrnci, v noci se můžeme klidně dostat pod bod mrazu.
