Území Česka by se do její rozlohy vešlo více než stokrát: se zhruba devíti miliony čtverečních kilometrů platí Sahara s přehledem za největší teplou poušť světa a zaujímá většinu severní Afriky.
Plochou v pořadí druhá africká poušť, Kalahari, položená na opačné straně kontinentu, je sice skoro dvacetkrát menší, stále však rozlohou zhruba rovná Francii. Tolik jen na úvod, pro uvědomění si měřítek.
Přestože na rozsáhlých částech Sahary v současnosti panuje politický neklid a některé části tohoto území jsou přímo nebezpečné, existuje na okrajích Sahary řada míst, která lze i dnes navštívit bez většího rizika a poměrně pohodlně.
Na jihu Afriky jsou politické poměry konsolidovanější, i tam ale může být problémem chybějící infrastruktura. Jedno je jisté: pokud se na takovou výpravu odhodláte, tak na vám na dlouho utkví v paměti. Hra světel a stínů na písečných „horách“ při východu slunce, kvílení pouštního větru či pomalé přesýpání hřebenů pouštních dun patří ke vjemům, na které se opravdu nezapomíná.
Maroko
Země s mimořádně různorodými přírodními scenériemi patří současně k nejstabilnějším africkým zemím a díky tomu tu v posledních letech turismus jen vzkvétá. Více než čtyřtisícové pohoří Vysoký Atlas funguje jako spolehlivá zádržná hráz proti vláze přicházející od Atlantiku, území dále na východ jsou proto zcela suchá. Západní okraj Sahary doráží přímo na úpatí Atlasu a je docela pohodlně dostupný.
Krásné pouštní krajiny se táhnou podle celé silnice N-12, respektive N-10 probíhající zhruba paralelně s marocko-alžírskou hranicí. Pro důkladnější nakouknutí do Sahary se tradičně nabízejí dvě oblasti: Erg Chebbi a okolí města Zagora.
Erg Chebbi platí za jeden ze dvou největších marockých ergů, tedy písečných oblastí bez jakékoli vegetace, kde vítr zformoval ohromné hromady písku – písečné duny. Hlavní turistickou základnou je zde vesnice Merzouga, položená přímo na úpatí dun. Ty největší tady mají výšku až 150 metrů. K obvyklým aktivitám tady patří projížďky na velbloudech, noclehy v beduínských stanech i šplhání na hřebeny dun za úsvitu; to všechno se vám tu bude snažit nabídnout přehršel místních podnikatelů. Terén je vcelku přehledný a zběžnou prohlídku dun můžete klidně podniknout na vlastní pěst.
Rozpadající se hliněná pevnost v marocké Zagoře, palmy a za nimi už jen nehostinná poušť
Tohle prostě chcete: ranní vyjížďka na velbloudech po dunách v Erg Chebbi
Zatímco v Erg Chebbi panuje v hlavní sezoně značný návštěvnický provoz (i proto, že příjezdová silnice do Merzougy byla v posledních letech vyasfaltována), asi 250 kilometrů vzdálené město Zagora je klidnější. Zagora kdysi sice těžila z polohy na hlavní transsaharské karavanní cestě do Timbuktu, jak o tom ostatně svědčí proslulá cedule u vstupu do města hlásající Tombouctou 48 jours. Ty časy jsou ale dávno pryč. Trasa do hloubi Sahary jednak dnes není bezpečná a z politických důvodů také není možné překročit hranici do Alžírska, což Zagoru odsoudilo do pozice „na konci světa“.
To vás však nemusí znepokojovat, v místě samém vám dnes hrozí leda tak sluneční úpal. V okolí Zagory jsou k vidění krásně a kontrastní pouštní scenérie: členité stěny okolních kopců zbarvených do červena a šeda se odrážejí od tisíců zelených palem nedaleké oázy a terén je tu mnohem členitější než v Erg Chebbi. V okolí města sice převažuje kamenitá poušť (hamada), ale pokud vám nestačily duny u Merzougy, případně pokud Erg Chebbi vynecháte, tak velké písečné duny se najdou i v této oblasti.
Za nimi potřebujete ze Zagory popojet ještě asi 90 kilometrů do lokality M’Hamid, kde končí běžně sjízdná cesta, a s některým z místních operátorů si domluvit výlet na velbloudech či jeepem do přibližně 50 kilometrů vzdálené oblasti Erg Chegaga. Taková výprava předpokládá nejméně jeden nocleh v poušti a přijde vás na více peněz než pobyt v Erg Chebbi – odměnou však bude liduprázdné prostředí.
Poloha: východní Maroko u hranice s Alžírskem
Doprava: automobil z půjčovny nebo organizovaný zájezd
Nejlepší období k návštěvě: březen, duben, říjen, listopad
Alžírsko
Zatímco výlet do marocké pouště je logisticky docela jednoduchý, vypravit se na Saharu v Alžírsku představuje větší námahu. Odměna ale bude sladká. Bezpečnostní situace v Alžírsku stále není zcela stabilizovaná, ale při dodržování základních pravidel proběhne naprostá většina návštěv bez problémů. Alžírská část Sahary je obrovská a dopravně odlehlá; na jihu země se uprostřed ničeho zvedají vysoká pouštní pohoří evokující měsíční krajinu a mnozí z těch, kdo na vlastní oči spatřili rozeklané hory Ahaggaru či Tassili, přísahají na to, že na světě není krásnějších krajin.
Cesta na jih Alžírska předpokládá, z logistických i bezpečnostních důvodů, letecký přesun z Alžíru buď do Tamanrassetu (základna pro Ahaggar) či do Djanetu (východiště do Tassili). Zkušenější cestovatelé by, zejména v Djanetu, sice dokázali zorganizovat výlet do pouštních hor na vlastní pěst, pro omezení rizika je však v současnosti jistější využít služeb některé z turistických agentur. V místě pravděpodobně nebude příliš velký návštěvnický ruch a bude tedy záležet na vašich schopnostech domluvy; alespoň základní znalost francouzštiny bude velkou pomocí.
Pouštní krajina u alžírského Djanetu
V Djanetu vám budou stačit tři až čtyři dny, během nichž proniknete do srdce oblasti Tassili n’Ajjer. Převážně pískovcový masiv byl erozí rozčleněn ve fantaskní stolové hory, osamělé monolity místy připomínající americký Západ, a hluboká údolí, místy porostlá sporou vegetací. Bývaly ale doby, kdy ve dnes nehostinně působící krajině panovaly příznivější podmínky k životu. O tom svědčí jedinečný soubor několika tisíc skalních rytin, které jsou až 12 000 let staré a tvoří zřejmě největší dochovaný prehistorický umělecký soubor na světě. Jsou na nich zobrazena jak divoká zvířata (antilopy či krokodýli) tak výjevy ze života tehdejší, zjevně prosperující populace. Řada těchto míst je volně přístupná.
Při výletu do Tassili počítejte s tvrdými podmínkami včetně nedostatku vody, spartánského ubytování či nočního mrazu. Brzy přijdete na to, že díky častému pouštnímu větru jsou šátky, které nosí místní Tuaregové, více než praktické.
Poloha: jihovýchodní Alžírsko
Doprava: letecká (Air Algérie), v oblasti výlet s turistickou agenturou
Nejlepší období k návštěvě: od října do března
Tunisko
Výlet do slané pánve Šot al-Džaríd a navazujících pouštních oblastí patří mezi klasické doplňky dovolené u tuniského pobřeží. Program typu „Sahara“ nabízí v resortech skoro každá turistická agentura a variant je mnoho: od rychlého dvoudenního „přičichnutí“ k poušti až po náročnější vícedenní programy včetně velbloudích safari za úsvitu, přenocování pod hvězdami či koupání v některé oáze (ano, i to je v této aridní oblasti možné).
Největším městem na okraji Šot al-Džaríd je Tozeur, vzdálený 200 kilometrů od středozemního pobřeží. Město je prorostlé datlovými palmami a k jihu k němu přiléhá vlastní slané jezero, které je ovšem po většinu roku vyschlé a pokryté solnými inkrustacemi. Již z Tozeuru se dají podniknout zajímavé výpady do pouště, ale pokud toužíte po rozsáhlých písečných dunách, tak je lepší popojet, případně si vybrat vhodný okruh, do asi sto kilometrů vzdálené lokality Douz. Asi čtyřicetitisícové město leží opět v oáze a dříve sloužilo jako zastávka na jedné z hlavních transsaharských karavanních cest.
Vyschlá solná pánev Šot al-Džaríd v Tunisku
Pouštní krajina nedaleko tuniského Douzu
Poměry v Tunisku, včetně vnitrozemských oblastí, nejsou v současnosti zcela stabilizované, před začátkem cesty proto sledujte aktuální bezpečnostní situaci. A taky jde o roční dobu: důrazně doporučujeme vyhnout se návštěvě tuniské Sahary v letním období – jde o území, kde byly naměřeny jedny z nejvyšších teplot zaznamenané na planetě Zemi.
Poloha: střed Tuniska
Doprava: automobil z půjčovny nebo organizovaný zájezd
Nejlepší období k návštěvě: březen, duben, září, říjen
Mauretánie
Málo navštěvovaná země za západě Afriky je nyní, díky vízům vydávaným na hranici, snáze přístupná než dříve.
Na území Mauretánie se jiná než pouštní krajina prakticky nevyskytuje a tak si milovníci těchto scenérií užijí dosyta. Reportáž z oázy Terjit a lokality Chinguetti si můžete přečíst zde.
Poloha: vnitrozemí Mauretánie
Doprava: automobil z půjčovny nebo veřejná doprava
Nejlepší období k návštěvě: od října do dubna
Egypt
Naprostá většina návštěvníků Egypta míří na dovolenou do některého z rudomořských letovisek, případně za památkami do údolí Nilu. Prakticky celé území státu (více než milion čtverečních kilometrů), právě s výjimkou nilského údolí, však pokrývá poušť. Největší Západní poušť má charakter mírně zvlněné plošiny, jejíž monotónní charakter porušuje několik větších oáz spojených silnicemi. Cesta do oáz Baharíja (z Káhiry 350 kilometrů) a Farafra představuje klasické „pouštní kolečko“, které lze z egyptské metropole podniknout během tří až čtyř dnů.
Bílá poušť v Egyptě
Detail z Černé pouště v Egyptě
Vizuálně nejatraktivnější scenérie poskytuje tzv. Bílá poušť (White Desert), chráněné území položené asi 50 kilometrů severně od Farafry. Výchozy křídových hornin tu vytvářejí na pouštní planině dojem sněhem pocukrované krajiny – ovšem v území, kde nejen v létě teploty šplhají do nesnesitelných výšek.
Větrná eroze navíc vytvarovala některé skalky do pitoreskních tvarů, což v kombinaci s barevnými kontrasty vytváří nezaměnitelné pohledy.
Protiklad Bílé poušti tvoří poušť černá (Black Desert). V této oblasti se zvedá k nebi mnoho kuželovitých vrcholů, jejichž tmavé svahy a vrcholy kontrastují s okrově hnědou základnou. Tvar kopců i složení hornin odkazuje na dávný vulkanismus. Černá poušť se nachází blíže oáze Baharíja; návštěvu obou oblastí lze snadno spojit do jednoho okruhu.
Podobně jako v Tunisku, ani v Egyptě není bezpečnostní situace úplně klidná a postoj úřadů k individuálním cestám zahraničních návštěvníků do zmíněných oáz se v nedávné minulosti několikrát měnil. K návštěvě lze proto v současnosti spíše doporučit organizovanou cestu prostřednictvím některé místní cestovní kanceláře. Než vyrazíte, každopádně sledujete aktuální situaci.
Poloha: střední část Egypta
Doprava: organizovaný zájezd, automobil z půjčovny nebo veřejná doprava
Nejlepší období k návštěvě: říjen až duben
Namibie
Velmi málo navštěvovaná, avšak bezproblémová země nabízí nádherné pouštní scenérie – ostatně jiný typ krajiny než poušť se v Namibii nevyskytuje. Pro návštěvu je ideální půjčené auto; připravte se na velké vzdálenosti, na liduprázdných silnicích (asfaltové jsou jen ty nejhlavnější), ale lze počítat s vysokou průměrnou rychlostí.
Gigantické písečné duny v oblasti Sossusvlei, asi 400 kilometrů jihozápadně od metropole Windhoeku, patří mezi místní klasiku. Díky extrémně odlehlé poloze přesto nehrozí, že byste se tu prodírali zástupy turistů. Zdejší duny patří s výškou přes 300 metrů k nejvyšším na světě a můžete po nich bez větších omezení lézt. „Faktor pitoresknosti“ tu dosahuje plného počtu bodů a přispívají k němu i povětrností oblýskané kmeny mrtvých stromů, které zde bez ladu a skladu trčí z hromad písku. Návštěvu Sossusvlei si naplánujte alespoň s jedním noclehem v oblasti – při západu a východu slunce totiž duny v závislosti na úhlu slunečních paprsků mění barevné odstíny doslova každou vteřinou. Jedná se o divadlo, na které nikdy nezapomenete.
Sossusvlei v Namibii, Duna č. 45
Další skvělou (a výrazně odlišnou) pouštní oblast v Namibii představuje Pobřeží koster (Skeleton Coast), pruh atlantského pobřeží severně od přístavu Swakopmund se statutem národního parku. Díky chladnému Benguelskému proudu v Namibii dosahuje poušť až k moři; v porovnání s horkým vnitrozemím je tu chladno a většinou větrno, časté jsou mlhy. Pobřeží lemují ohromné písečné duny, místy však pojedete po zasolené planině čas od času „oživené“ nějakým lodním vrakem – ne nadarmo se Pobřeží koster označuje za jednu z nejnehostinnějších oblastí světa. Běžně přístupná je jižní polovina rezervace, před vjezdem do oblasti je vhodné se zastavit v městečku Henties Bay a zjistit si aktuální informace.
Poloha: západ a vnitrozemí Namibie
Doprava: letecky Windhoek nebo Kapské Město a pak automobil z půjčovny
Nejlepší období k návštěvě: celoročně
Evropská poušť
Ze všech kontinentů je na pouště Evropa nejchudší. Ale přesto. Pokud se vám nechce do Afriky, i „doma“, tedy v poloostrovní části Evropy, máte šanci.
Konkrétně na jihu Španělska v okolí města Tabernas se nachází území, které splňuje podmínky pro označení „poušť“, tedy průměrný roční úhrn srážek do 250 mm.
Vyprahlá krajina je tu navíc atraktivně členitá, hornatá, rozbrázděná suchými údolími. Ne náhodou tu na několika místech vznikla filmová studia, v nichž se natáčely scény do filmů z amerického Západu – některá můžete navštívit i dnes. Oblast je snadno dostupná pomocí letiště v blízkém městě Almería.
