Auto nás ráno odváží na hranici lesa, odkud začínáme šlapat nahoru na sopku Bisoke. Naši průvodci mají od stopařů informace o polohách jednotlivých rodin a vědí, kde se gorily ukládají na noc, a umí je tak snadno vystopovat.
Procházíme nádhernou džunglí, přes hustý porost, kolem obrovských stromů a velkých květin lobelie. Doslova pohádkový les. Po zhruba hodině a půl jsme u nich.
Od prvního okamžiku, kdy je spatříme, začíná běžet přesně 60 minut. Déle tu být nesmíme. A ke gorilám máme zakázáno se přiblížit na méně než sedm metrů. Tato omezení vytvořili biologové kvůli ochraně před chorobami, které by tato nádherná zvířata mohla chytit od lidí.
Na mýtině leží celá gorilí rodina, samice i mláďata, a mají siestu. Osm matek si v klidu přežvykuje mladé bambusové výhonky a sluní se po chladné noci.
Šest mladých výrostků dovádí a běhá kolem samic. Je jim od dvou do pěti let a vypadají jako chemlonové kuličky.
Všechny gorily nás zaregistrovaly, ale žádné se nechce ani pohnout hlavou. Stojíme ve stanovené vzdálenosti a dech se nám krátí. Přidřepneme si, abychom je ničím nerušili.
Gorily a Rwanda: sňatek z rozumu
Gorila horská (Gorilla beringei beringei, poddruh gorily východní) je ohrožený druh primátů, který žije pouze v trojúhelníku na pomezí Demokratické republiky Kongo, Ugandy a Rwandy. Většina z posledních stovek jedinců žije právě tady, ve Rwandě v pohoří Virunga, kde je i díky dokonalé organizaci největší šance je vidět.
V ochraně horských goril je Rwanda lídrem. Systém jejich ochrany zavedla bioložka Dian Fosseyová, známá i z knihy a filmu Gorily v mlze. Díky ní se rozběhl celosvětový projekt na záchranu těchto extrémně ohrožených příbuzných člověka. Mimochodem, její hlavní sledovanou skupinou byla Sousa, která žije právě tady, na úbočí sopky Bisoke.
Vrchol Bisoke se nachází ve výšce 3 711 m n m.
Po čtyřiceti letech existence tohoto projektu o něm někteří lidé stále pochybují. Těžko říct, co by se stalo s gorilami, kdyby tento ochranářský počin nefungoval. Během působení Dian Fosseyové nebylo v silách malého počtu ochranářů tato zvířata spočítat. V dnešní době, kdy se ochraně věnují všechny tři země, které se o pohoří Virunga dělí, se jejich počet odhaduje na 800 jedinců.
Ve všech zemích funguje podobný systém. Ze všech rodin, které se v pohoří pohybují, byly vytipované některé určené pro turismus. Tyto rodiny si postupně zvykají na přítomnost návštěvníků. Když jsou připravené - habituované - začnou k rodinám přicházet turisté. Postupem let už je gorily přestaly vnímat a berou je jako běžnou součást svého denního rozvrhu. Proto se dokážou chovat přirozeně a člověk tak má šanci je vidět v běžném životě.
Domluva s gorilím samcem
Naše „rodina“ se jmenuje Amahoro, má 19 členů a vede ji stříbrohřbetý samec jménem Ubumwe. Amahoro ve rwandštině znamená klidný, mírumilovný, což je hlavní charakteristika této skupiny.
Odrostlý asi dvanáctiletý samec se snaží dělat „šéfa“, naznačuje útok a pobíhá okolo nás. Stopaři, kteří tráví s touto rodinou celé roky, ho uklidňují gorilí řečí. Vydávají stejné zvuky, samec na ně reaguje a sedá si pod bambus.
Výstup za rodinou Amahoro
Samice jsou od dospělých samců lehce rozpoznatelné.
Stále ale nevidíme šéfa skupiny. Jeden ze stopařů nás vede asi 20 metrů od skupiny. Ubumwe je vyvalený v jámě vedle chodníku a žvýká bambus, nejoblíbenější potravu goril. Stojíme od něj na vzdálenost menší než tři metry. Je v klidu. Vrhnul na nás hluboký pohled, který pocitově trval celou věčnost. Po pár minutách se zvedl a důstojně odkráčel ke své rodině na mýtině, kde se svalil na slunce.
To už ale Francois oznamuje, že do konce zbývá 180 sekund. Vzácných 57 minut neuvěřitelně uběhlo a my máme pocit, že někdo zrychlil čas. Pořizujeme poslední fotografie hrajících si mláďat, naposled se podíváme na oba stříbrohřbeté samce. Bereme si své věci a scházíme zpět k autům. Nikdo nic neříká, některým se do konce po tvářích valí slzy dojetí. Tohle je prostě zážitek na celý život.
Zoo v přírodě
Ceny za návštěvu goril se neustále zvyšují a návštěvníci Rwandy momentálně platí 1 500 dolarů (31 000 Kč) za tuto jedinečnou hodinu. I přesto se sem turisté hrnou.
Správy národních parků všech zemí věří, že systém ochrany a návštěv turistů je funkční a díky finančním prostředkům dokážou nasadit více ochranářů, stopařů, vědců. Právě tomuto zvýšenému úsilí se přisuzuje nárůst populace.
Západ slunce nad pohořím Virunga
Z goril vyzařuje neuvěřitelný klid.
Za poslední období také klesl počet nalezených zabitých goril pytláky nebo zabavených gorilích mláďat, která byla určena na export na černém trhu. V zajetí se gorily bohužel nedožívají dlouhého věku, a proto žádná zoo ve světě horské gorily nechová. Jsou odkázané na tento malý kousek volné přírody, o který se různé světové organizace ve spolupráci s národními parky starají.
Situace ve Rwandě
Rwanda není v povědomí dovolenkářů považována zrovna za bezpečnou zemi, ale v posledních letech se tady hodně věcí změnilo k nepoznání. Ne pouze kvůli horským gorilám, ale i kvůli prudce rostoucí úrovni země – a to jak politicky, tak ekonomicky.
Lidská práva, nebo konec zabíjení?Zákaz igelitek, subotniky, Singapur jako vzor. Kolem země, která je už 23 let bez masakrů, se hrotí spor o to, zda má Afrika za každou cenu dbát na učebnice lidských práv, nebo hlavně na to, aby se lidé už nezabíjeli a měli se líp. Rwanda zápasí o svou budoucnost.  |
Hlavní město Kigali se stává důležitým ekonomickým centrem Afriky. Zřizují zde finanční burzy, které jsou napojeny na ty největší ve světě.
Silniční síť se zde rozvíjí rychleji než u nás a nové asfaltové úseky se otevírají každý měsíc. Optické kabely jsou rozšířené téměř po celé zemi. Rwanda také byla přijata do silného společenství - Commonwealthu – a to i přesto, že byla původně kolonií Belgie.
Kromě obchodních aspektů je velmi důležitý i ten turistický. Země se snaží o bezpečnost a opatření jsou všude znát. Samozřejmě si jako všude ve světě musíte dávat pozor a některým oblastem se raději i vyhnout.
Rwanda je totiž jednou ze zemí, která přijímá obrovské množství utečenců z různých afrických zemí. Tito lidé často přicházejí ve velmi těžkých životních situacích a dokážou sklouznout i ke kriminalitě. Nedoporučují se tak například cesty do blízkosti uprchlických táborů.
Místní lidé si své země, která se v roce 1994 dostala do obrovských problémů, nesmírně váží. Jsou vděční za zahraniční podporu, uvědomují si důsledky a cizinců si považují. Na individuální turistiku je ovšem lepší si najmout místního průvodce, který se vyzná.
Co dalšího podniknout ve Rwandě
Rwanda však může nabídnout mnohem více. V jihozápadní části země se nachází národní park Nyungwe, který je největším neporušeným územím deštného pralesa v centrální Africe. V lesích žije 13 druhů primátů, což je nejvyšší počet na světě. Jsou zde také dvě „zdomácnělé“ rodiny šimpanzů (Cyamudogo a Uwinka), které se dají sledovat.
Populárnější aktivitou je pozorování gueréz angolských, nádherně černobíle zbarvených opic. Kanadská společnost zde vybudovala soustavu visutých stezek 60 metrů nad úrovní země, a tak se návštěvníci mohou podívat z výšky korun stromů na prales.
Ve východní části země se nachází Národní park Akagera. Po ukončení konfliktu mezi kmeny Hutu a Tutsi v roce 1994 započal proces obnovení parku. Momentálně se zde nachází celá velká pětka (Big 5 - slon africký, lev, nosorožec dvourohý, buvol africký a levhart skvrnitý). Stav populace jednotlivých druhů je nízký (15 nosorožců, 35 lvů, několik stovek slonů), ale postupně se počty zvyšují. Byly tu vybudované dvě luxusní lodge a několik mobilních kempů.
Jezero Kivu je jedním z mála jezer, kde se můžete bez problémů vykoupat. Jak už v oblasti městečka Kibuye, kde to vypadá jako na pobřeží Černé Hory, nebo ve městě Gisenyi, které nabízí větší komfort a větší hotely. Odsud je možné podniknout i výlet do města Goma v Demokratickém Kongu.
Hlavní město Kigali se velmi rychle rozrůstá. Je to příjemné, africky rušné město. Najdete zde muzea, památníky genocidy a Hôtel des Mille Collines, kde se natáčel známý film Hotel Rwanda.
Rwanda prochází obdobím rozkvětu. Celá země je rozestavěná, budují se nové cesty, vedle hlavních tahů se pokládají optické kabely a na hranici vám seberou všechny neekologické igelitové tašky. Tento zákon zavedla ministryně životního prostředí v roce 2009. Předposlední sobotu v měsíci vyjdou všichni obyvatelé do ulic a zametou své okolí. Tímto se také vychovávají, aby odpadky neházeli jen tak na zem. Rwanda je proto nejčistší africkou zemí. Máme se co učit.
Může se hoditCesta za gorilami Choroby a hygiena Ubytování Rwandu postupně objevují cizinci, které láká tradiční život. Proto zde budují takzvané „kulturní“ vesnice, kde se přiblížíte k době, kdy zde lidé žili v úzkém propojení s přírodou. Návštěva živého skanzenu je velmi zajímavá. V zemi je i několik muzeí, kde můžete vidět kus historie a artefakty z původního života, nebo i z etapy genocidy. Strava Jak se tam dostat |
