Ruské úřady jsou děsivější než ledové kry, říká zkušený český mořeplavec

Je to už více než osm let, kdy se Petr Ondráček na vlastnoručně vyrobené plachetnici vydal na osamělou plavbu kolem světa. Pokus o překonání světového rekordu v obeplutí zeměkoule bez použití motoru tehdy skončil neúspěchem u Tasmánie. Ani ve svých jednasedmdesáti letech však nepřestává plánovat další dobrodružství.

Loni se s přáteli vydal k souostroví Země Františka Josefa v Severním ledovém oceánu a rád by ještě obeplul severní pól. K tomu na Českém vysokém učení technickém přednáší o telekomunikačním a mediálním právu a ve volných chvílích jako radioamatér staví družicovou pozemní stanici.

„Zastavit se? To bych ani nechtěl. Zdraví zatím slouží, i po trojnásobném bypassu, a tady mezi studenty člověk omládne,“ usmíval se mořeplavec, když jsme se ještě před uzavřením škol setkali na chodbě Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze.

Vaše poslední expedice do Země Františka Josefa měla jeden speciální cíl. O co šlo?
Zemi Františka Josefa objevila v roce 1873 rakousko-uherská výprava, v níž byli i dva muži z českých zemí, jeden z vedoucích Julius Payer a strojník Ota Kříž. A ten strojník tam tehdy zahynul na tuberkulózu. Od té doby tam nevstoupila česká noha. A my jsme s přáteli chtěli u příležitosti 145. výročí expedice nalézt hrob Oty Kříže, o němž se dodnes neví, kde přesně leží. A položit tam kámen dovezený z jeho rodné vsi, moravských Pačlavic.

Podařilo se?
V roce 2018 jsme bohužel prohráli boj s ruskými úřady. Měli jsme už vyplouvat z Murmansku, když nám oznámili, že potřebujeme ještě jeden papír. Ale prý že to bude v pohodě, že se vše vyřídí do deseti dnů. Že zatím můžeme vyplout a ten dokument poslat z cesty elektronicky, než vplujeme do ruských teritoriálních vod u souostroví. A když jsme byli asi dvě stě mil před cílem, přišla zpráva, že je vše vyřízené, ale musíme si ten papír vyzvednout osobně v Murmansku. K tomu k nám poslali dělový člun a že prý, když to hned neotočíme, tak nám zabaví loď a půjdeme do vězení.

Přesto jste to nevzdali.
Tehdy jsme se museli vrátit. Všechno už ale bylo připravené, a tak jsme za rok vyrazili znovu. To bylo v srpnu 2019.

Tentokrát jste byli úspěšní?
Nebylo to jednoduché, ale podařilo se vyřídit všechny náležitosti, i díky tomu, že nás už Rusové znali. V přístavu jsme potom byli při vyplutí v luxusní společnosti. Na jedné straně ledoborec Lenin, na druhé obří plachetnice Sedov, o kus dál letadlová loď Kuzněcov a hned za ní ruská plovoucí atomová elektrárna Akademik Lomonosov, o které se v poslední době dost psalo. 

Uprostřed toho všeho kotvila naše malá česká sportovní jachta. Už na cestě tam nám pak po 400 mílích odešel motor, ale k Zemi Františka Josefa jsme dopluli. Byli jsme asi první loď, která se plavila tak moc severně a mezi krami jen na plachtách. A stejným způsobem jsme museli pak plout i celou cestu zpět.

VIP stání vedle atomového ledoborce Lenin

Čím to, že si Zemi Františka Josefa dnes nárokuje Rusko?
Rakousko-uherská výprava, které souostroví objevila, byla soukromá, nebyla vyslaná panovníkem ani vládou. Sponzoroval ji hlavně hrabě Wilczek. A to se nepočítalo. Pozdější ruská expedice byla pověřená posledním carem Mikulášem II. Ačkoli proti tomu protestovali i Norsko a Itálie, protože tam mezitím také měli své výpravy, tak Rusové to území připojili. Dnes tam najdete nejsevernější polární stanici světa nebo fungující nejsevernější světovou poštu.

A jak to tedy dopadlo s kamenem z rodné vsi Oty Kříže?
My jsme zakotvili v zátoce u té základny. Hrob je na jiném z ostrovů – na Wilczekově. V srpnu, když jsme tam byli, ale bohužel byla cesta k tomuto ostrovu ještě zamrzlá a nebylo možné se tam dostat. Tak jsme nechali kámen na základně, kde je několik ruských polárníků. Slíbili, že se tam vypraví o měsíc později a kámen tam dají, pokud to už půjde.

Jak by ten hrob měli najít?
Někde poblíž tam už stojí rakouská mohyla na počest té výpravy jako takové. Ne ale tam, kde je Kříž pochovaný. Hrob by měl být o kus dál, pohřbili jej v nějaké průrvě a zasypali uhlím, aby jeho ostatky nesežrali medvědi. Jak jsem říkal, to místo se neví přesně, ale přibližně ano, díky Payerovým kresbám, které odtamtud přivezl.

Na polární stanici

Měli jste nefunkční motor. Jak jste se tedy vypořádali s plavbou zpátky do Murmansku?
Na plachtách jste závislí na větru, který nás občas hodil na nějakou kru. Nejhorší jsou ty malé, které nejsou přes vlny vidět. Ty velké, ty jsou třeba jako barák, ty vidíte dlouho dopředu a dá se manévrovat. Pokud tedy není mlha. Zvládli jsme to bez problému. Měli jsme ocelovou loď, která se těmi krami jen trochu obouchala jako konzerva. Nesmělo se ale najet na led pod špatným úhlem. To bychom dopadli jako Titanic, a v těch studených vodách přežijete tak čtvrt hodiny. Žádná pomoc se k vám nestihne dostat, v té oblasti skoro nic nepluje.

Neměli jste strach?
Nevím, jak ostatní, ale já ne. Zažil jsem na moři horší situace. Spíš mě děsilo bezvětří, které jednu dobu nastalo. Měl jsem obavu, abychom se stihli dostat včas do přístavu. Naše víza byla na 28 dní a termín se blížil, pokud bychom to nezvládli, čekalo by nás nejspíš vězení a pokuta. Už tak jsme celou cestu financovali sami a nebylo to levné. Pak ale přišla bouře, ta nás zachránila, protože nás na závěrečné míle popohnala. Takže víc než ty kry nás děsily ruské úřady.

Srážka s krou

Jaké máte další plány, je na obzoru nějaká expedice?
Ještě mám takový cíl, chtěl bych obeplout severní pól. Ideálně severovýchodní cestou, vypluje se z Norska, přes Grónsko, no a pak to bude zase hlavně o ruských úřadech. Už se s nimi ale známe, máme koupené povinné ruské sledovací satelitní zařízení, mělo by to být jednodušší. Tak snad dám s přáteli dohromady posádku. Byli bychom první Češi.

Co vás vlastně na moře tak moc táhne?
Hory a oceán, to jsou jediná dvě místa, kde je dnes člověk na světě doopravdy svobodný. Tedy když se vám podaří vyřídit ty úřady. Pak už jste jenom vy a příroda.

Výprava do Země Františka Josefa

Jako první ostrovy v Severním ledovém oceánu možná objevil norský kapitán Rennbeck už v roce 1865, ale protože se nepochlubil, prvenství náleží rakousko-uherské výpravě. Tu v roce 1873 vedl Julius Payer a Carl Weyprecht. Plavili se s lodí Admiral Tegetthoff. Jeden z členů posádky, strojník Ota Kříž, ale na ostrovech podlehl tuberkulóze. Od té doby noha Čecha do Země Františka Josefa nevstoupila a Křížův hrob nebyl jeden a půl století nijak označený.

V roce 2019 to změnila česká výprava ve složení Zdeněk Žižka, Pavel Elstner, Petr Ondráček, Jaroslav Bican a Vladimír Štěpán, kteří se na ostrovy vydali s lodí Bagatela a k označení hrobu tam dopravili kámen z rodné vsi Oty Kříže. Současně jde vůbec o první českou loď, která na toto souostroví doplula a překonala osmdesátou severní rovnoběžku.