Malý Velký kaňon Providence
Tolik zeleně ve Velkém kaňonu nespatříte. A stanovat v něm také nemůžete. Providence Canyon je v tomhle lepší.
Jen předloni přilákal Velký kaňon do vyprahlého údolí řeky Colorado na 4,7 milionů turistů. Takový cestovní ruch přirozeně Arizoně jiné americké státy závidí. Ale co naplat, když samy takový přírodní unikát výletníkům nabídnout nemohou? Jen v Georgii si nezoufají, vědí si rady.
V roce 1971 tu ve Stewart County zpřístupnili památku, která sice nemůže arizonskému Velkému kaňonu konkurovat krajinným majestátem, stářím a mohutnými rozměry, ale v principu nese totožné geologické rysy. Její nejhlubší údolí, měřeno od vyhlídkové plošiny až na dno kaňonu, měří 46 metrů. Ta pamětihodnost se jmenuje Providence Canyon.
Vedena je jako park státní – nikoliv národní – a dnes láká k pobytu a rekreaci 300 000 turistů ročně. Vzhledem k tomu, že je rozlohou tisíckrát menší než Velký kaňon, to vůbec není špatný výsledek. Na čtyřech kilometrech čtverečních jsou zde k vidění dramatické výchozy prudkých svahů, zažijete tu procházky rozbrázděnými červenavými údolími. Východy a západy slunce jsou tu kouzelné. Stejně jako ve Velkém kaňonu.
Div přírody? Kdepak, jen doklad velmi špatné zemědělské praxe.
Navíc tu ale není takové horko a sucho, roste tu i zeleň. A na vymezených místech lze dokonce i kempovat. Ta snadno přístupná krása má ovšem původ, o němž většina turistů netuší. Providence Canyon nevznikl před 5–6 miliony lety, jako proslavený přírodní div v Arizoně. Letos oslavil teprve 188 let své existence.
Není dokladem působení přírodních sil, ale spíše lidské neschopnosti. Utvářela jej totiž eroze, způsobená špatnou zemědělskou praxí osadníků v 19. století. To, co sem lidé jezdí obdivovat jako zmenšenou verzi Velkého kaňonu, je obyčejným souborem neobyčejně velkých erozních rýh na zbídačené jílovité půdě.
