Most přes krutou minulost. Řeku Kwai pojmenovali až podle slavného filmu

aktualizováno 
Váže se k němu pohnutá historie, kterou přiblížil slavný román a oscarový film. Jaký je most přes řeku Kwai ve skutečnosti, prozkoumal magazín Víkend MF DNES.

Mosty přes řeku Kwai byly původně dva - jeden dřevěný a 100 metrů od něj železobetonový, který stojí dodnes. | foto: Profimedia.cz

Na malou, velmi krátkou chvíli se mohu cítit jako v jiných časech. Stojím před řekou Kwai a ke mně se blíží osoba v uniformě.

Pohled, jaký se běžně nabízel dvěma stovkám tisíc nebožáků, kteří tady v úmorných podmínkách pracovali na co nejrychlejším dokončení mostu přes tok v západním Thajsku. Každodenní realita najatých asijských dělníků a válečných zajatců, kteří zde pod drsným velením japonských vojáků plnili svou mission impossible.

Jako bych nebyl v roce 2018, ale o tři čtvrtě století zpět, ve světě ještě nejistějším, než je ten současný. „Potřebujete s něčím pomoct?“ zeptá se mě člověk v uniformě.

Kdepak, toto je mírumilovná přítomnost. Tak odlišná od let 1942 a 1943, kdy by podobně vlídná slova od uniformovaného muže v těchto místech zazněla jen sotva.

Most stále slouží vlakům

Tehdy už hořela druhá světová válka naplno i v Asii. Japonsko prohrálo klíčovou námořní bitvu o Midway, a tak muselo přesunout své zásobovací tratě na souš. Proto se v létě 1942 začala budovat 415 kilometrů dlouhá železnice mezi Thajskem a Barmou.

Řeka se během války jmenovala Klong, Jméno Kwai získala až po natočení...

Řeka se během války jmenovala Klong, Jméno Kwai získala až po natočení úspěšného filmu.

Film se nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala.

Film se nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala.

Stavba, která měla kvůli nelidským pracovním podmínkám vejít do historie jako železnice smrti. Jedním z jejích symbolů se stal právě most přes řeku Kwai (tehdy zvanou Klong), proslavený románem Pierra Boulleho a oscarovým filmem Davida Leana. Ocelový kolos, který pomáhal pohánět japonskou válečnou mašinerii.

Dnes je motorem hlavně pro turismus v oblasti, každý rok na něj zavítají tři miliony lidí. „O víkendech sem jezdí hlavně Thajci, ve všední dny turisté. Nejčastěji ze zemí, které jsou s mostem historicky spojeny. Britové, Nizozemci a Australané, příslušníci národů, které na jeho stavbě pracovaly,“ líčí Thajka zpoza okénka budovy s informacemi.

Kromě turistického šlágru most stále plní také praktickou funkci, i nyní po něm jezdí vlaky, ač jen párkrát denně. Chodce v blízkosti kolejí varuje cedule, ať jsou při průjezdu vlaku opatrní s pořizováním selfie. „Kdekdo se chce vyfotit na mostu s blížícím se vlakem, což je ovšem dost nebezpečné,“ potvrzuje Thajka.

Poslouchám její varování a čekám, až vlak odjede, pak teprve vstupuji na most. Přecházím ho pomalým krokem, i tak se ze mě v horkém a vlhkém thajském klimatu řine pot.

V ďábelských podmínkách

V tu chvíli se v myšlenkách znovu ocitám v minulosti. Jak asi muselo být těm, kteří v parnu most stavěli? Práci nepřející podnebí bylo přitom jen zlomkem problémů. Měli minimum jídla, spali v malých stanech či chýších namačkaní na sebe (28 lidí ve stanu pro 8!). Pracovali celé dny, často holýma rukama a ve stresu, který jim zhoršovali japonští velitelé brutálním zacházením a zdánlivě nesplnitelným několikaměsíčním termínem. „Uvědomte si, že na ochranu vězňů nikdo nepoužívá své nejlepší vojáky,“ vysvětluje lakonicky nápis v muzeu věnovaném železnici smrti.

Při stavbě mostu umírali místní obyvatelé i váleční zajatci. V současné době...

Při stavbě mostu umírali místní obyvatelé i váleční zajatci. V současné době navštíví most až tři miliony turistů.

Zázemí dělníků bylo mizerné, zdravotní péče chabá. Není divu, že mezi pracujícími propukly epidemie cholery, malárie či úplavice. Počet obětí při výstavbě železnice smrti byl šílený, uvádí se přes 100 tisíc místních a 16 tisíc zajatců.

Na jejich památku vznikly v okolí hřbitovy. Na tom hlavním, umístěném poblíž muzea železnice smrti v městě Kanchanaburi, leží uprostřed zeleně přes šest tisíc náhrobků, většina s dojemným vzkazem. Například: „Odešel, aniž by řekl sbohem, a zanechal drahocenné vzpomínky.“

Nejen pohled na ně připomene, o kolik je současnost proti minulosti milosrdnější. Dnes stojí na mostě přes Kwai prodavač pohlednic, místo vojáků se kolem něj usídlili stánkaři, pod ním vyhlíží svůj úlovek rybář. Turisté bojují o co nejlepší snímek nebo aspoň památku na slavné místo; proto ty zástupy lidí natahujících ruku s telefonem či fotoaparátem, aby si pořídili autoportrét.

Šťastná to doba, kdy nebezpečí pramenící z pořizování selfie je to největší, které hrozí u mostu přes řeku Kwai.

Mýty versus realita

Mosty přes řeku Kwai byly původně dva - jeden dřevěný a 100 metrů od něj železobetonový, který stojí dodnes. Řeka se tehdy nejmenovala Kwai, ale Mae Klong, nynější název dostala až po úspěchu filmu. Ten se však nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala.

Cesta do Chorvatska 2019

Plánujete letos cestu do Chorvatska autem? Zmapovali jsme pro vás cestu přes Slovinsko i Maďarsko. Mapa a popis trasy, poplatky, ceny pohonných hmot a rizikové úseky na jednom místě.

Nejčtenější

Chorvati letos opravdu přitvrdili, varoval policista v Rozstřelu české řidiče

Policista Darko Stankovič v diskusním pořadu Rozstřel (10. června 2019)

Tradičně největší problémy čekají na české řidiče mířící do Chorvatska při jízdě po dálnici D1. Na chorvatských...

Ostrov, kde vraždí turisty. Policie nedokáže záhadná úmrtí vyšetřit

Thajský Koh Tao vypadá jako ráj na zemi. Bohužel, v posledních letech za...

Thajský Koh Tao vypadá jako ráj, avšak jen do té doby, než tam zemřete. Série vražd a záhadných úmrtí na thajském...

Pro lajky cokoliv. Turisté se v Černobylu svlékají i do spodního prádla

Do Černobylu se hrnou davy turistů, kteří chtějí na místě pořídit co nejlepší...

Do ukrajinského Černobylu se po úspěchu stejnojmenného televizního seriálu hrne čím dál více návštěvníků, kteří touží...

V Kapském Městě touží po „propasti vášně“. Nechávají si trhat zdravé zuby

V jihoafrickém Kapském Městě si lidé dobrovolně nechávají vytrhnout zdravé...

Na předměstí Kapského Města lze často potkat lidi všeho věku bez předních zubů. Nejde o žádný zdravotní problém, ale o...

Místo Prahy plné turistů jeďte do Olomouce, radí The New York Times

Letecký pohled na centrum Olomouce.

Cenné lákadlo turistů především ze Spojených států získala nyní Olomouc. Objevila se totiž v článku prestižního deníku...

Další z rubriky

Blíž k moři už to nejde. Vyzkoušeli jsme, jak zvládnout cestu na Rujánu

Kamenité pláže na mysu Arkona. S trochou štěstí tam potkáte i tuleně.

Nejlevnější, nejrychlejší a nejkratší cesta k moři je na sever. Balt není jako italské kafe, ale pokud k letní relaxaci...

VIDEO: Hledání Českého moře. Dokonalý zážitek hledejte vysoko v horách

Spálený vrch a příliv

Ano, Česko moře nemá. Ale pozorovat na vrcholcích tuzemských hor počasí při inverzi teplot je stejně povznášející, jako...

Když vás začne Chorvatsko nudit, zkuste exotickou Bosnu

Kravica

Máte pocit, že Chorvatsko vás už nemůže ničím překvapit? Zkuste vnitrozemí sousední Bosny a Hercegoviny. Vjedete do...

Najdete na iDNES.cz