Most přes krutou minulost. Řeku Kwai pojmenovali až podle slavného filmu

aktualizováno 
Váže se k němu pohnutá historie, kterou přiblížil slavný román a oscarový film. Jaký je most přes řeku Kwai ve skutečnosti, prozkoumal magazín Víkend MF DNES.

Mosty přes řeku Kwai byly původně dva - jeden dřevěný a 100 metrů od něj železobetonový, který stojí dodnes. | foto: Profimedia.cz

Na malou, velmi krátkou chvíli se mohu cítit jako v jiných časech. Stojím před řekou Kwai a ke mně se blíží osoba v uniformě.

Pohled, jaký se běžně nabízel dvěma stovkám tisíc nebožáků, kteří tady v úmorných podmínkách pracovali na co nejrychlejším dokončení mostu přes tok v západním Thajsku. Každodenní realita najatých asijských dělníků a válečných zajatců, kteří zde pod drsným velením japonských vojáků plnili svou mission impossible.

Jako bych nebyl v roce 2018, ale o tři čtvrtě století zpět, ve světě ještě nejistějším, než je ten současný. „Potřebujete s něčím pomoct?“ zeptá se mě člověk v uniformě.

Kdepak, toto je mírumilovná přítomnost. Tak odlišná od let 1942 a 1943, kdy by podobně vlídná slova od uniformovaného muže v těchto místech zazněla jen sotva.

Most stále slouží vlakům

Tehdy už hořela druhá světová válka naplno i v Asii. Japonsko prohrálo klíčovou námořní bitvu o Midway, a tak muselo přesunout své zásobovací tratě na souš. Proto se v létě 1942 začala budovat 415 kilometrů dlouhá železnice mezi Thajskem a Barmou.

Řeka se během války jmenovala Klong, Jméno Kwai získala až po natočení...

Řeka se během války jmenovala Klong, Jméno Kwai získala až po natočení úspěšného filmu.

Film se nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala.

Film se nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala.

Stavba, která měla kvůli nelidským pracovním podmínkám vejít do historie jako železnice smrti. Jedním z jejích symbolů se stal právě most přes řeku Kwai (tehdy zvanou Klong), proslavený románem Pierra Boulleho a oscarovým filmem Davida Leana. Ocelový kolos, který pomáhal pohánět japonskou válečnou mašinerii.

Dnes je motorem hlavně pro turismus v oblasti, každý rok na něj zavítají tři miliony lidí. „O víkendech sem jezdí hlavně Thajci, ve všední dny turisté. Nejčastěji ze zemí, které jsou s mostem historicky spojeny. Britové, Nizozemci a Australané, příslušníci národů, které na jeho stavbě pracovaly,“ líčí Thajka zpoza okénka budovy s informacemi.

Kromě turistického šlágru most stále plní také praktickou funkci, i nyní po něm jezdí vlaky, ač jen párkrát denně. Chodce v blízkosti kolejí varuje cedule, ať jsou při průjezdu vlaku opatrní s pořizováním selfie. „Kdekdo se chce vyfotit na mostu s blížícím se vlakem, což je ovšem dost nebezpečné,“ potvrzuje Thajka.

Poslouchám její varování a čekám, až vlak odjede, pak teprve vstupuji na most. Přecházím ho pomalým krokem, i tak se ze mě v horkém a vlhkém thajském klimatu řine pot.

V ďábelských podmínkách

V tu chvíli se v myšlenkách znovu ocitám v minulosti. Jak asi muselo být těm, kteří v parnu most stavěli? Práci nepřející podnebí bylo přitom jen zlomkem problémů. Měli minimum jídla, spali v malých stanech či chýších namačkaní na sebe (28 lidí ve stanu pro 8!). Pracovali celé dny, často holýma rukama a ve stresu, který jim zhoršovali japonští velitelé brutálním zacházením a zdánlivě nesplnitelným několikaměsíčním termínem. „Uvědomte si, že na ochranu vězňů nikdo nepoužívá své nejlepší vojáky,“ vysvětluje lakonicky nápis v muzeu věnovaném železnici smrti.

Při stavbě mostu umírali místní obyvatelé i váleční zajatci. V současné době...

Při stavbě mostu umírali místní obyvatelé i váleční zajatci. V současné době navštíví most až tři miliony turistů.

Zázemí dělníků bylo mizerné, zdravotní péče chabá. Není divu, že mezi pracujícími propukly epidemie cholery, malárie či úplavice. Počet obětí při výstavbě železnice smrti byl šílený, uvádí se přes 100 tisíc místních a 16 tisíc zajatců.

Na jejich památku vznikly v okolí hřbitovy. Na tom hlavním, umístěném poblíž muzea železnice smrti v městě Kanchanaburi, leží uprostřed zeleně přes šest tisíc náhrobků, většina s dojemným vzkazem. Například: „Odešel, aniž by řekl sbohem, a zanechal drahocenné vzpomínky.“

Nejen pohled na ně připomene, o kolik je současnost proti minulosti milosrdnější. Dnes stojí na mostě přes Kwai prodavač pohlednic, místo vojáků se kolem něj usídlili stánkaři, pod ním vyhlíží svůj úlovek rybář. Turisté bojují o co nejlepší snímek nebo aspoň památku na slavné místo; proto ty zástupy lidí natahujících ruku s telefonem či fotoaparátem, aby si pořídili autoportrét.

Šťastná to doba, kdy nebezpečí pramenící z pořizování selfie je to největší, které hrozí u mostu přes řeku Kwai.

Mýty versus realita

Mosty přes řeku Kwai byly původně dva - jeden dřevěný a 100 metrů od něj železobetonový, který stojí dodnes. Řeka se tehdy nejmenovala Kwai, ale Mae Klong, nynější název dostala až po úspěchu filmu. Ten se však nenatáčel v Thajsku, nýbrž na Srí Lance poblíž města Kitulgala.

Nejčtenější

Hitem byla sekaná se svíčkovou a růžová tatarka. Jak se jedlo v roce 1989

Pohled do Gril Baru ve Slovanském domě (1968)

Škrtněte posledních třicet let a přesuňte se s námi zpátky do roku 1989. Vzpomenete si, jaká byla nabídka tehdejších...

Za lány bledulí míří tisíce turistů, ze vsi se na měsíc stalo parkoviště

Když vyjde počasí, vypadá to v rezervaci zhruba takto. Mezi lány bledulí se...

Poslové jara jsou tady, hlásí lidé z Chlébského na Bystřicku. Vesnička na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje se...

Nejkrásnější jarní vodopády. Neuvěříte, kolik jich v naší zemi máme

Vodopád pod Dlouhými stráněmi v Jeseníkách

Mnoho krásných vodopádů se za příznivých okolností objevuje i v naší domovině. Kromě Krkonoš, kde jsou ty nejznámější a...

Tři tisíce kilometrů za 55 tisíc. Jízda po Novém Zélandu se ale vyplatí

Abel Tasman Trek

V Queenstownu, malebném městečku u jezera na jižním novozélandském ostrově, jsme už nějaký čas. Máme v nohou pár treků...

Přírodní klenot pro Pražany. Za krásou Posázaví se vypravte do Vlčí rokle

Obrovské balvanité moře, které se před vámi bez varování objeví, připomíná...

Jen několik kilometrů od jižního okraje Prahy najdeme málo známou přírodní památku, zvanou Vlčí rokle. Tento klenot...

Další z rubriky

Tři tisíce kilometrů za 55 tisíc. Jízda po Novém Zélandu se ale vyplatí

Abel Tasman Trek

V Queenstownu, malebném městečku u jezera na jižním novozélandském ostrově, jsme už nějaký čas. Máme v nohou pár treků...

Komfort stranou. Třicet světových dobrodružství pro kované cestovatele

Svatý muž v indickém Váránasí

Benátky jsou romantické, pláže v Thajsku exotické a all-inclusive dovolenou na turecké riviéře vám budou sousedé...

Zatýkání kvůli přejmenování města, kazašská Astana se změní na Nur-Sultan

Mešita v ranním slunci. Astana, Kazachstán

V kazašské metropoli zadržela dnes policie zhruba 20 lidí, kteří se sešli na protest proti snaze přejmenovat hlavní...

Najdete na iDNES.cz