Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Maroko: země pohádkových zážitků

  10:42
Zážitky jako z pohádky vás ani dnes neminou v Maroku. Dobré příběhy sice převažují, ale nástrah je spousta. Ať už jde o únik z osidel prodavače ručně tkaných koberců, který je stůj co stůj odhodlán vám aspoň malý kobereček prodat, nebo zkoušku vaší vůle před cukrářským krámkem, kde je jasné, že větší ochutnávku by váš žaludek prostě nevydržel.

A všudypřítomné smlouvání je jen další prověrkou vašich schopností i hereckého talentu. Přitom celé to úžasné divadlo prožíváte na pozadí nádherných scenérií uliček, vesnic, hor i pouští, opět připomínajícími spíše filmové kulisy než reálný svět. Ale právě takové je Maroko!

DO MAROKA PŘES GIBRALTAR
Nejpřirozenější cesta z Evropy do Maroka vede přes Gibraltarský průliv. Četné lodní linky tudy spojují španělské město Algeciras na evropském kontinentě se španělským městem Ceuta na kontinentě africkém. Ano, Ceuta leží sice v Africe, ale patří stále ke Španělskému království, stejně jako Melilla ležící o něco východněji. A do království Marockého se odtud dostanete přes hraniční přechod na kraji města.

HRANICE
Přicházíme nepříliš čistou ulicí na španělskou celnici, kde absolvujeme víceméně formální výstupní kontrolu a rychle tak pokročíme k celnici marocké. Zde panuje podivný zmatek.

Mezi několika čekajícími automobily a autobusy pobíhají muži ve světle žlutých až na zem sahajících dlouhých košilích s kapucí. Oděni v těchto marockých dželabách chaoticky a hlasitě řídí odbavovací ruch v prostoru celnice. My je ignorujeme a řadíme se do fronty u okénka ke kontrole dokladů. Jde to trošku ztuha, slunce sálá a cestovní elán se v tom vedru pomalu vypařuje.

A pak ještě jedno okénko, směnárna, ještě jedna kontrola a jsme z celnice vypuštěni do Maroka. Hurá!



Cesta k hraničnímu přechodu do Maroka
na okraji španělské Ceuty

O NÁS BEZ NÁS
Hned za celnicí se prostírá nečekaně rozlehlé parkoviště. Je plné velkých světlemodrých mercedesů v různém, většinou pokročilém stadiu ojetosti, mezi nimiž panuje čilé lidské hemžení. Než se stačíme zorientovat, zjišťujeme, že ono hemžení nějak nápadně směřuje k nám. Coby bledé tváře s velkými batohy na zádech působíme jako magnet. Vzápětí je hemžení u nás a začíná se o nás přetahovat.

Chvíli nám trvá, než pochopíme, že se mezi sebou řidiči všech těch modrých taxíků dohadují, kdo nás odtud odveze. Aniž se ve své zmatenosti máme možnost jakkoli vyjednávání účastnit, zůstává tu za okamžik jediný řidič a ostatní se pomalu rozcházejí zkusit štěstí jinde. Ujasníme si cenu, naložíme batohy do prostorného kufru, nasedneme a jedem.



Pulsující parkoviště modrých grand-taxi je první,
s čím se setkáte po přechodu hraničního přechodu z Ceuty

GRAND TAXI
Na nejbližší autobusové nádraží v Tetuánu nás veze grand-taxi, nejběžnější marocký dopravní prostředek na malé vzdálenosti. Mívá pravidelnou trasu a do jeho útrob se standardně namačká šest cestujících. Počítáno bez řidiče, pochopitelně. Čtyři sedí vzadu a dva vpředu na sedadle spolujezdce. Je to levné a celkem rychlé svezení.

Když vystupujeme a vyndáváme batohy zpod modré kapoty taxíku, pan řidič se nenadále dožaduje zaplacení dovozného za zavazadla. Vzhledem k tomu, že je prakticky stejné jako jízdné pro nás, se nám do placení opravdu nechce. A takhle dodatečně zvednout dohodnutou cenu, to se přece nedělá. Takže smlouváme, dohadujeme se a argumentujeme tak dlouho, až to pan řidič opravdu uzná a úsměvem se s námi loučí i bez zaplacení "přirážky". No, tentokrát mu to nevyšlo.

"WELKAM TO MARRROKO"
S pocitem vítězství vstupujeme do potemnělé haly tetuánského autobusového nádraží. Vyhledáme pokladnu společnosti, která jezdí do Chefchauenu a kupujeme lístky. Rovnou od okénka jsme ovšem jejich zřízencem hnáni svižně dolů, kde prý již autobus čeká jen na nás. Ani nemáme čas se rozhlédnout kolem. Vlastně jsme rádi, že nám to díky tomuto hodnému muži neujede.

A autobus už opravdu čeká. Nastartovaný, hučící a kouřící. Z jeho střechy na nás kdosi volá, ať mu podáme batohy, že nám je tam naloží. Tak učiníme, přičemž uznáme, že vzpírání plných batohů nad hlavu není zcela nejsnadnější. Batohy jsou přivázány proti pádu během jízdy po kostrbatých silničkách pohoří Rif a my se chystáme nasednout do vozu. Ale ouha, opět chtějí zaplatit za zavazadla.

Aha, známý trik, říkáme si a rezolutně a sebejistě platbu odmítáme. Pán ze střechy je ale prokazatelně jiného názoru. Znovu mu vysvětlujeme, že lístek už máme a nic dalšího platit nebudeme. On cosi rozčileně poznamená a vypadá to, že jsme opět zvítězili. Cha chá, my už se nedáme, myslíme si.

Jenže kdepak, poslední slovo ještě nepadlo. Jak překvapeně sledujeme naše batohy, kterak se opět spouštějí ze střechy dolů! Tak to jsme zřejmě nevyhráli. Rezignovaně podáváme pánovi 20 dirhamů a batohy jedou opět nahoru. Jeho oči radostně zazáří a zvolá hranatou angličtinou: "Welkam tu Marrroko!" No, tentokrát mu to vyšlo.

PRVNÍ MĚSTEČKO
Do Chefchauenu přijíždíme už prakticky za tmy. Malebné městečko na úpatí hor má na marocké poměry velmi svěží klima a je unikátní svoji přímo pohádkově vzhlížející medínou.



Nádherně zdobená kašna na jednom
z malých náměstíček v Chefchauenské medíně

Toto historické centrum města je dodnes obehnané hradbami a žije, podobně jako ostatní marocké medíny, svým vlastním životem. Trhy, obchody, řemeslnické dílny, to vše funguje stále stejně, jako někdy před sto lety. Z pekárny se line teplá vůně čerstvého chleba, z dílny tkalců se ozývá rytmické klapání ručních stavů a od kováře sem doléhá ozvěna jeho zvonivé práce.

Úzkými svažitými uličkami chodí muži v různobarevných dželabách i všelijak zahalené ženy. Všechny zdi, vchody i okna jsou tu bílo-šmolkově modré, až nepochopitelně zářící nebeskou čistotou.

Od autobusu se vydáváme do medíny hledat nějaký levný nocleh. Okamžitě se na nás vrhají místní samozvaní průvodci a nahaněči snad všech hotelů. Jejich nabídky se jen sypou. Bez ohledu na to, že o ně vůbec nestojíme a sami si chceme vybrat, kde první noc v Maroku strávíme.

O to víc jsou průvodci agilní až nesnesitelní, nelze je setřást. Jejich ochota je skutečně přehnaná. Ukazují nám cestu, popisují restaurace, hotely i obchody. Teprve když je několikrát důrazně upozorníme, že o jejich služby nestojíme a opravdu jim také nic nezaplatíme, se postupně vytrácejí a my můžeme v klidu hledat ubytování.

Prohlédneme si pár maličkých hotýlků ve starých berberských domech, kde k ubytování slouží miniaturní místnůstky s dřevěnými dveřmi a malými okénky. Zase to vypadá jako v pohádce ze světa skřítků. Mezi jednotlivými patry se kroutí křivolaké, strmé a šišaté bílé schody. Nakonec zůstáváme v honosně pojmenovaném, ale jinak skromném penzionu Valencia. Možná i proto, že z jeho střechy je nádherný výhled na celou bílo-modrou medínu i okolní hory.


Výhled na bílé terasovité střechy Chefchauenu
a věže kasby ze 17. století.

VEČER
Konečně zanecháme v našem novém domově své velké batohy a vyrážíme do večerní potemnělé medíny. A najednou si nás nikdo nevšímá. Zažíváme klid, o jakém se nám ještě před chvílí uprostřed chumlu průvodců ani nezdálo. Chodíme, sledujeme večerní město a na sklonku našeho prvního dne v Maroku přemýšlíme o životě i zvycích místních obyvatel.

MAROKO - MAROKO - MAROKO
******************

Pokud vás zajímá Maroko, nenechte si ujít celovečerní výpravnou diashow o této exotické zemi - v úterý 27.4. od 19:00 v Kulturním centru Novodvorská v Praze 4. Uvádí cestovatel Marin Loew. Více info ZDE.

Líbí se nám, že zde, ještě na dosah Evropy si Maročané dokázali zachovat svůj tradiční způsob života. Obdivujeme, že jejich město je živé, kvetoucí obchodem a řemesly.

A nakonec si uvědomujeme, že i ona téměř trvalá snaha místních lidí vám neustále cosi vnucovat, smlouvat a dohadovat se, že i jakási tendence vás čas od času více či méně napálit a vyrazit z vás nějaký drobný peníz navíc, že to vše patří k jejich tradičnímu chování. Jde vždy jen o jakousi zkoušku chytrosti, mazanosti a obchodní taktiky, které jste podrobeni. Vždyť bez toho by Maroko nebylo Marokem.

A žádná pohádka bez zkoušek a nástrah přece nemůže být pohádkou.

 

Na jednom z malých náměstíček v Chefchauenské medíně stojí nádherně zdobená kašna, ke které si místní obyvatele chodí pro pitnou vodu.

Z modrobílých uliček medíny v městečku Chefchauen jsou dobře vidět vrcholky pohoří Rif, na jehož úpatí město leží.

Cesta k hraničnímu přechodu do Maroka na okraji španělské Ceuty.

Výhled na bílé terasovité střechy Chefchauenu a věže kasby ze 17. století.

Postavami vzezřením jako z orientálních pohádech se Maroko jen hemží. (ilustrační foto)

Pulsující parkoviště modrých grand-taxi je první, s čím se setkáte hned za hraničním přechodem z Ceuty.

Ceuta leží sice na africkém kontinentě, ale již mnoho staletí patří pod španělskou správu.

Vstoupit do diskuse (14 příspěvků)

Nejčtenější

New York v celé své kráse i šílenství. Projděte se po ulicích Velkého jablka

Říká se, že každé město má svého dvojníka. Ovšem hledat město podobné Velkému...

Říká se, že každé město má svého dvojníka. Ovšem hledat město podobné Velkému jablku je naprosto zbytečné, protože to prostě neexistuje. New York je na světě jedinečný, jedinečně divoký, rozmanitý,...

Na pivo sem musíte lanovkou. Berggasthaus Äscher je hospoda přilepená ke skále

Nachází se ve švýcarském kantonu Appenzell Innerrhoden v pohoří Alpstein, jen...

Nachází se ve švýcarském kantonu Appenzell Innerrhoden v pohoří Alpstein, jen kousek kolmo pod náhorní plošinou Ebenalp. A s jinými si ho nespletete. Horská útulna a hostinec Berggasthaus Äscher je...

Kvůli snu obětoval syna. Po 28 letech dorazil Brit pěšky z Chile do Anglie

Bývalý britský výsadkář Karl Bushby se před 28 lety vydal na cestu z Chile do...

Bývalý britský výsadkář Karl Bushby se před 28 lety vydal na cestu, kterou měl podle původního plánu zvládnout za dvanáct let. Prošel pouštěmi, džunglemi i nehostinnými končinami Sibiře, přešel...

Do Norska odjela na čtyři měsíce. Zůstala a založila rodinu. Česko mi nechybí, směje se

Premium
Monika u jezera Pukaki na Novém Zélandu, které je známé výrazně tyrkysovou...

V devatenácti letech opustila rodnou Moravu a odjela jako au pair do Anglie. Místo plánovaného roku nakonec Monika Luk strávila v zahraničí už třináct let. Žila také na Novém Zélandu. Dnes má...

Retrofuturistický sen. Francouzi postavili Grande-Motte, aby turisté neprchali

Francouzské letovisko La Grande-Motte nedaleko Montpellier vzniklo v 60. a 70....

Francouzské letovisko La Grande-Motte nedaleko Montpellier vzniklo v 60. a 70. letech jako odvážná odpověď na odliv turistů do Španělska. Dnes znovu přitahuje milovníky architektury, kteří v bílých...

Chystáte se v zimě do Zoo Praha? Mluvčí prozradil, která zvířata stojí za to

Zimní návštěva Zoo Praha má své kouzlo. Některá zvířata jsou v chladném počasí...

Myslíte, že zvířata v zimě jen odpočívají v teple? V Zoo Praha je to často naopak. Některá jsou za mrazů aktivnější než v létě, jiná si dokonce užívají sníh. Mluvčí Filip Mašek prozradil, co...

6. listopadu 2026

Z válečných trosek mezi evropskou elitu. Frankfurt vyrostl v německý Manhattan

Frankfurt nad Mohanem je centrem evropského byznysu, jednou z nejbohatších...

Centrum evropského byznysu, jedna z nejbohatších metropolí starého kontinentu i nejméně německé z německých velkoměst. To vše platí o Frankfurtu nad Mohanem, nebo taky Mainhattanu, Bankfurtu či Big...

6. listopadu 2026

Retrofuturistický sen. Francouzi postavili Grande-Motte, aby turisté neprchali

Francouzské letovisko La Grande-Motte nedaleko Montpellier vzniklo v 60. a 70....

Francouzské letovisko La Grande-Motte nedaleko Montpellier vzniklo v 60. a 70. letech jako odvážná odpověď na odliv turistů do Španělska. Dnes znovu přitahuje milovníky architektury, kteří v bílých...

6. listopadu 2026

Město, které si podmanilo Hedvábnou stezku. Samarkand psal dějiny Orientu

Centrem historické části Samarkandu je náměstí Registán.

Jsou města, jejichž dějiny člověk hledá v muzeích, a pak je tu Uzbekistán se svým Samarkandem. Tyrkysové kupole, obrovské vstupní portály a stěny pokryté modrými dlaždicemi připomínají dobu, kdy tudy...

5. listopadu 2026

Na pivo sem musíte lanovkou. Berggasthaus Äscher je hospoda přilepená ke skále

Nachází se ve švýcarském kantonu Appenzell Innerrhoden v pohoří Alpstein, jen...

Nachází se ve švýcarském kantonu Appenzell Innerrhoden v pohoří Alpstein, jen kousek kolmo pod náhorní plošinou Ebenalp. A s jinými si ho nespletete. Horská útulna a hostinec Berggasthaus Äscher je...

5. listopadu 2026

Hory i cesta do práce. Elektrokolo se stává univerzálním dopravním prostředkem

Ve spolupráci
Česká značka jízdních kol Superior expandovala do 30 zemí světa. V současné...

Elektrokola už dávno nejsou jen pomocníkem pro ty, kteří si chtějí usnadnit šlapání do kopce. Stále častěji slouží k cestám do práce, víkendovým výletům i sportovní jízdě v náročném terénu. S jejich...

4. listopadu 2026

Město, které vzniklo díky uvařeným ptákům. Tbilisi voní sírou a chutná po víně

Nejlepší připomínkou legendárního vzniku města je čtvrť Abanotubani přímo pod...

Barevné balkony, vůně síry, víno z hliněných nádob a za městem Kavkaz, který se zvedá až nad pět tisíc metrů. Gruzie umí během jediného dne vystřídat několik úplně odlišných světů.

4. listopadu 2026

New York v celé své kráse i šílenství. Projděte se po ulicích Velkého jablka

Říká se, že každé město má svého dvojníka. Ovšem hledat město podobné Velkému...

Říká se, že každé město má svého dvojníka. Ovšem hledat město podobné Velkému jablku je naprosto zbytečné, protože to prostě neexistuje. New York je na světě jedinečný, jedinečně divoký, rozmanitý,...

4. listopadu 2026

Karavany už nestačí, na brněnském výstavišti letos poprvé rozbalí i stany

Nejrozšířenější kategorií mezi obytnými vozy jsou polointegrální stavby, jako...

Nejnovější obytné vozy, karavany, vestavby, kempingové vybavení i moderní technologie pro cestování. To všechno najdou lidé na výstavišti, kde ve čtvrtek začíná veletrh Caravaning Brno. Pořadatelé...

3. listopadu 2026  9:12

Schladming-Dachstein: Kde nejmenší lyžují zdarma a dospělí se nenudí

Advertorial
Schladming-Dachstein: Kde nejmenší lyžují zdarma a dospělí se nenudí

Ráno první oblouky ve sněhu, odpoledne závod na sáňkách a večer horká čokoláda s výhledem na zasněžené vrcholy. Ve štýrském Schladmingu-Dachsteinu není těžké zapomenout na školní úkoly, pracovní...

3. listopadu 2026

Do Norska odjela na čtyři měsíce. Zůstala a založila rodinu. Česko mi nechybí, směje se

Premium
Monika u jezera Pukaki na Novém Zélandu, které je známé výrazně tyrkysovou...

V devatenácti letech opustila rodnou Moravu a odjela jako au pair do Anglie. Místo plánovaného roku nakonec Monika Luk strávila v zahraničí už třináct let. Žila také na Novém Zélandu. Dnes má...

3. listopadu 2026

Muzeum může mít opravdu všechno. V italském Trentinu vystavují i patníky

Na první pohled obyčejné silniční patníky, ve skutečnosti připomínky...

Na první pohled obyčejné silniční patníky, ve skutečnosti připomínky legendárních cyklistických výkonů. V italském Trentinu vzniklo muzeum, které vzdává hold nejen historii silnic, ale také...

2. listopadu 2026
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.
×