Litva – jezerním labyrintem k jantarovému pobřeží

Litva, nejjižnější a největší z pobaltských republik, je zemí, kde najdete zajímavé památky, krásnou přírodu i přívětivé lidi. Někdejší sovětská republika, která se mění ze dne na den. Litva žije katolickou vírou, ale i basketbalem.

Pro rovinatou Litvu jsou kromě historických měst typické zalesněné oblasti plné jezer i písčité pobřeží s rybářskými vesnicemi a nalezišti jantaru.

Všechna hlavní města Litvy

Litva je státem, který má velmi bohatou a slavnou historii. Zatímco Lotyšsko a Estonsko byly až do počátku 20. století neustále pod něčí nadvládou, Litva byla ve středověku jednou z hlavních evropských velmocí. V dobách největšího územního rozmachu za vlády velkoknížete Vytautase sahala na počátku 15. století od Baltského moře až k moři Černému. Státnímu celku, který tehdy dominoval východní Evropě, vládla velkoknížata z různých hlavních měst.

Prvním správním centrem Litvy bylo Kernavė, dnes malá vesnička nad zákrutou řeky Neris severozápadně od Vilniusu. Právě tady se ve 13. století utvářely počátky litevské státnosti. Dnes toto první litevské „hlavní město“ připomínají už jen umělé travnaté pahorky jako pozůstatek původního opevnění.

Dalším bývalým hlavním městem Litvy je Trakai. Městečko v malebném místě uprostřed jezer kousek na jihozápad od Vilniusu bylo správním centrem Litvy v dobách jejího největšího územního rozmachu.

Památkou na toto období je ostrovní hrad, jehož stěny spadají přímo do jezera. Původní hrad byl zničen v 17. století a jeho dnešní podoba je výsledkem nedávné rekonstrukce. Původní půdorys hradu byl zachován, ale jednotlivá křídla byla na zbytky kamenného zdiva dostavena z červených cihel, takže replika hradu působí sice malebně, ale určitě ne věrohodně.

Ostrovní hrad v Trakai, bývalém hlavním městě Litvy

Mezi válkami byl hlavním městem Litvy krátce také Kaunas. Šlo o nouzové řešení - oblast kolem Vilniusu byla v té době obsazena Polskem.

Dnes je Kaunas druhým největším litevským městem a kromě Starého Město má také živou pěší zónu, kde byl v 90. letech 20. století vydán zákaz kouření. Postupně se z tohoto sympatického nápadu stal jen symbol – cedule zakazující kouřit sice na začátku pěší zóny stojí dodnes, cigarety se tu ale kouří ostošest.

Pozdně gotický Perkunasův dům v centru Kaunasu stavěl německý architekt Benedikt Ried, autor Vladislavského sálu na Pražském hradě

Vilnius, město kostelů

Dnes je hlavním městem Litvy je Vilnius. Od středověku tomu tak bylo během historie několikrát. Vilnius je velmi čistým a upraveným městem plným zeleně. Síť cyklistických stezek by mohla být pro leckteré české město příkladem. Přestože historie města sahá až do středověku, jeho současný vzhled je modernější. Vilniusu dominují barokní a klasicistní stavby.

Při procházce snad každého udeří přes oči množství kostelů. Nahlédnete-li při bohoslužbě do některého z nich, určitě uvidíte plné lavice. V Litvě i dnes chodí do kostela většina lidí, od nejstarších po nejmladší. Přestože Litevci byli ve středověku národem, který jako poslední v Evropě přijal křesťanství, a přestože éra sovětské okupace systematicky likvidovala náboženskou víru a symboly, je dnes většina Litevců hluboce věřícími katolíky.

Křížový vrch u severolitevského Šiauliai je poutním místem s desítkami tisíc různě velkých křížů

Basketbal, druhé ‚náboženství‘ Litevců

Velká část litevského území slouží zemědělství – hlavně střední a západní Litva je nekončící rovinou s poli a loukami. Litevská vesnice má vždy upravený kostel, pár původních, nejčastěji žlutě natřených dřevěných domů a pár domů nových, zděných.

Tak jako u nás na pláccích uprostřed vesnic hrají děti fotbal nebo vybíjenou, v Litvě je uvidíte hrát basketbal nebo alespoň házet na koš.

Litevci o sobě tvrdí, že basketbal je jejich druhým náboženstvím. Utkání svého národního týmu na olympijských hrách nebo mistrovstvích světa bývají národním svátkem a radost po vítězstvích nezná mezí. A Litevci si vítězství v basketbal užijí až dost, jejich basketbalisté se z vrcholných světových či evropských akcí jen málokdy vracejí bez medaile.

Jezerní labyrint

Východ Litvy je pro změnu oblastí s nekonečnými lesy a jezerními plošinami. Jezer jsou tady tisíce. Na výlet svérázným jezerním labyrintem se lze vydat na loďce. Jezera jsou vzájemně propojena přírodními i umělými kanály.

Na březích se objevují malé osady s typickými žlutě natřenými dřevěnými domky s prosklenými verandičkami. Kolem nich se táhnou políčka s řádky brambor. Uprostřed některých vesnic nebo na rozcestích stojí typické litevské dřevěné kříže se soškami s náboženskými motivy.

Něco tu však chybí: lidé. Za celý den plavby na lodičce nebo pěšího výletu jich potkáte možná deset. V nevelkých vesničkách žije vždy jen několik starších obyvatel. Pouze v létě, případně o víkendech vesnice ožívají díky chalupářům.

Cesty a prašné silnice se mezi vesničkami neustále větví, kříží a sbíhají. Litevské (ale i lotyšské a estonské) vesnice zejména v odlehlejších končinách totiž nejsou jako u nás kompaktními, jasně ohraničenými sídly. Spíše se jedná o malé skupinky domů, nepravidelně rozházené po krajině.

Včelí úly. Včelařství je v Litvě velmi populární.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT
Přestože Litvu leckdo považuje za vzdálenou zemi, neleží od nás o nic dále než třeba střední Francie. Vzdálenost Praha-Vilnius je asi 1050 km.
Vydáte-li se do Litvy autem, zabere cesta z Prahy do Vilniusu asi 15-18 hodin, z Ostravy asi 13-16 hodin čisté jízdy. S přestávkami tedy počítejte raději s jízdou přes jeden den a jednu noc, nebo si cestu rozvrhněte na dva dny a přenocujte ve středním Polsku. Cesta přes Polsko po často úzkých hrbolatých silnicích rozhodně není moc příjemná, kvalita litevských silnic je však nesrovnatelně vyšší.
Letecky - do Vilniusu létá z Prahy 1-2x denně přímá linka ČSA. Chcete-li ušetřit, zkuste levnější lotyšskou společnost Air Baltic, která působí také v Litvě a nabízí přímé lety do Vilniusu např. z Berlína.
Do Litvy se lze dostat také 1x týdně autobusem se společností Eurolines která jezdí z Prahy a Hradce Králové do Kaunasu a Vilniusu (cesta z Prahy do Vilniusu trvá asi 18 hodin). Linka odjíždí z Prahy do Litvy každou neděli, zpátky každý pátek.
Přímé vlakové spojení do Litvy neexistuje, je třeba přestoupit ve Varšavě. Osud jezdí každý den v 7.30 přímý spoj do litevského Šeštokai, kde přestoupíte kvůli změně rozchodu železnice na navazující spoj do Vilniusu (příjezd kolem 18.00 litevského času). Zpáteční spoj vyjíždí z Vilniusu rovněž každý den ráno a do Varšavy přijíždí večer.

KDE BYDLET
V litevských městech lze najít ubytování od špičkových pětihvězdičkových hotelů přes běžné tříhvězdičkové až po jednoduché hostely a ubytovny. Dobře vybavené a moderní kempy se nacházejí spíše mimo města a není jich příliš mnoho, častější jsou jednoduchá tábořiště se základním vybavením.

Zajímavým tipem je ubytování na farmách – Litevská asociace pro venkovskou turistiku sdružuje stovky takových ubytovatelů ve všech koutech země. Výhodou je příjemné prostředí a příznivé ceny.

JAKÉ JSOU CENY
S trochou generalizace jsou stejné jako u nás, nejdráže je samozřejmě ve Vilniusu, případně Kaunasu a Klaipėdě. Nocleh v tříhvězdičkovém hotelu přijde na 500–1000 Kč/os. se snídaní, v ubytovně na 250–500 Kč (obvykle bez snídaně). Ceny potravin se velmi podobají našim. Hlavní jídlo v restauraci přijde obvykle na 80–200 Kč.
Chcete-li ušetřit, využijte jednoduché kafeterie (litevsky kavinė), kterých je hlavně v menších městech dostatek. Porce jsou trochu menší, ale většinou vám naservírují výborné místní speciality za nízkou cenu. Cesta vlakem nebo autobusem stojí v přepočtu přibližně 1 Kč/km.

NA CO SI DÁT POZOR
Ve větších městech se mějte na pozoru před kapesními krádežemi a před krádežemi aut (zejména pokud jedete vlastním vozem se zahraniční SPZ). Venkov je naopak velmi bezpečný, pozor si dávejte jen na občasné toulající se psy.
Počítejte s častými policejními kontrolami na silnicích i v městských ulicích. Pokud vás bude policie pokutovat, často se vám podaří policisty uplatit (na rozdíl od Lotyšska a zejména Estonska, kde je policie zcela neúplatná), spoléhat na to ale nelze.
Litevci jsou silně věřícími katolíky, mějte to na paměti při hovorech s nimi. Při návštěvách kostelů či poutních míst se chovejte tiše a distingovaně.

LITEVŠTINA
Litevský jazyk je nejarchaičtějším indoevropským jazykem. Spolu s lotyštinou tvoří samostatnou baltskou jazykovou skupinu, která se vzdáleně podobá jazykům slovanským (např. má 7 pádů a infinitiv zakončený na –ti).
I během několikadenní návštěvy si rychle všimnete, že všechna podstatná jména mužského rodu končí v litevštině na –as, případně –is nebo –us. Platí to i pro cizí slova, která se navíc přepisují foneticky, takže se na ulici běžně setkáte s cedulemi „baras–boulingas–snukeris–biliardas“ a třeba francouzského spisovatele Guy de Maupassanta litevci přepisují „Gi de Mopasanas“.

STRAVOVÁNÍ
Litevská kuchyně je bohatá na pokrmy z brambor, řepy, hub a různých druhů masa vč. ryb. Častým dochucovadlem je smetana a kopr, který objevíte skoro v každém jídle. Pokud vám kopr nechutná, upozorněte na to obsluhu v restauraci dostatečně předem.
Litevskou specialitou jsou cepelíny (litevsky cepelinai), jakési velké bramborové knedlíky plněné mletým masem a zalité smetanou. Cepelíny jsou levné a velmi vydatné jídlo. Tuto kalorickou bombu si většina cizinců velmi oblíbí, menšina ji upřímně nesnáší.

Litevská specialita - cepelíny

V přímořských oblastech určitě vyzkoušejte pečené nebo jinak upravené ryby. Např. na Kurské kose se v létě prodávají skoro v každém domě a chutnají skvěle. Typickým nápojem je pivo, které je i pro českého fajnšmekra chuťově velmi přijatelné. Nejznámějšími značkami jsou Utenos, Švyturys a Kalnapilis. Specialitou jsou medovina a medové likéry (Litevci jsou mj. národem včelařů).

CO SI PŘIVÉZT
jantar, který se těží z Baltského moře a prodává se na každém kroku
dřevořezby (umělecké dřevořezbářství má v Litvě dlouhou tradici)

---

Autor článku JOSEF MIŠKOVSKÝ je absolventem geografie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Je autorem knižního průvodce po pobaltských státech, kapitoly o pobaltských státech v knižní Cestománii a řady článků o Litvě, Lotyšsku i Estonsku v různých periodikách. Pracuje i jako průvodce na zájezdech do pobaltských států.

Tip na knihu:
Průvodce Pobaltí, autor Josef Miškovský, 144 stran, rok vydání 2005. K dostání v mapkupectvích ve větších městech nebo u autora na [e-mail]. Přibližná cena 160 Kč.

Duny „baltské Sahary“

Vydáte-li se v Litvě k Baltskému moři, určitě nezapomeňte zajet na Kurskou kosu. Kosa je protáhlý poloostrov „připevněný“ k souši v ruské Kaliningradské oblasti, z Litvy je tedy dostupný pouze lodí.

Asi čtvrtina plochy Kurské kosy je pokryta písečnými přesypy. Ty se táhnou zejména podél východního pobřeží, na některých místech však zasahují i dále od břehu. Množství písečných přesypů vyneslo Kurské kose přízvisko „Baltská Sahara“. Se skutečnou Saharou má však Kurská kosa společné pouze ony písečné přesypy, nejedná se o poušť ani polopoušť.

Písečné duny, nezpevněné travou a neobklopené lesy a křovinami, znamenaly a místy dosud znamenají neustálé nebezpečí pro vesnice a osady na Kurské kose. V 16.–19. století bylo několik vesnic pískem doslova zasypáno a lidé museli založit nové osady.

Největšími vesnicemi na Kurské kose jsou Juodkrantė a Nida. Obě jsou vyhledávanými prázdninovými letovisky. Bylo tomu tak již mezi válkami, kdy v Nidě pobýval například německý spisovatel Thomas Mann. Dnes se v Mannově sídle, ležícím na severním okraji Nidy, nachází jeho muzeum. Dřevěných domů, podobných tomu Mannovu, se v Nidě nacházejí desítky. Často jde o původní rybářské usedlosti z 19. století.

Jantarové pobřeží 

Kurská kosa je také jedním z největších světových nalezišť jantaru. Slovo jantar dal světu litevský jazyk (litevsky se řekne gintaras).

V období před asi 50 miliony let rostly v lesích kolem Baltského moře lesy bohaté na pryskyřici. Ta stékala do řek a posléze se usazovala v říčních deltách, kde zkameněla. V těchto místech se dnes nacházejí ložiska jantaru, který má nejčastěji hnědou, okrovou, oranžovou nebo žlutou barvu. Výrobky z něj lze dnes nejen v Nidě, ale v celé Litvě koupit skoro na každém kroku.

CESTOVATELSKÝ FESTIVAL V PRAZE

Autork článku JIŘÍ MIŠKOVSKÝ bude v sobotu 24.3. v 18:45 přednášet na Cestovatelském festivalu v Praze o toulkách po Litvě a dalších pobaltských státech. Po projekci bude následovat diskuze s návštěvníky festivalu.
Kdy a kde:
24. - 25. března 2007 • KD Ládví, Praha 8
Na Cestovatelském festivalu v Praze bude příležitost shlédnout nejzajímavější reportáže z celého světa doprovázené osobními zkušenostmi českých cestovatelů.
Komponované pořady budou doprovázeny diapozitivy i emotivní hudbou.

Více o festivalu včetně nabitého programu: http://www.setkanicestovatelu.cz/

Text a foto: JOSEF MIŠKOVSKÝ