Malý ďábel vás uvítá již při vjezdu do Národního parku Timanfaya. A je to krajina vpravdě pekelná. Stačí vzít do rukou kamínky a přesvědčíte se sami. Jsou tak horké, že je velmi rychle upustíte.
Poslední sopečné erupce byly na Lanzarote, čtvrtém největším z Kanárských ostrovů, v roce 1824. Zdá se to dávno, ale ve skutečnosti je tu ještě dnes pořádně horko. Již pár centimetrů pod povrchem se teplota země blíží sto stupňům.
Na vyhlídkové jízdy po parku se jezdí z vyvýšeniny Islote de Hilario, kde je panoramatická restaurace El Diablo čili ďábel. Ta svou architekturou tak trochu působí, jako by tu přistál létající talíř z jiné planety.
A jídlo tu grilují svým dechem pekelníci, tedy horko stoupající z útrob země.
Pro pobavení návštěvníků přitom před restaurací zaměstnanci národního parku do jedné z trhlin v zemi lijí kbelíky s vodou, která se vzápětí změní v silný proud páry, a do další průrvy vhodí dřevěné větvičky, jež horkem vzplanou.
Vulkány a Mozart
Největší atrakcí parku Timanfaya je čtrnáctikilometrová okružní trasa Ruta de los Volcánes. Na tu se bohužel nemůžete vypravit sami, ale musíte nastoupit do "guagua". Tak se na Kanárských ostrovech říká autobusům.
Projížďky autobusem umožňují regulovat počet návštěvníků parku, fotografovat se smí jen přes sklo, ale i tak je to úchvatný zážitek. Zvláště když autobus pomalu stoupá na vrchol jednoho z vulkánů a hrají vám k tomu Mozartovo Requiem.
Pozorujete bizarní krajinu a hru barev - hlavně červené, hnědé a černé. Běsnění sopek v roce 1730 úplně změnilo tvář asi čtvrtiny ostrova Lanzarote. Láva zalila řadu vesnic včetně té, podle níž nese národní park své jméno.
Krajina, která tu vznikla, je natolik nepodobná běžné pozemské, že se právě tady natáčela legendární sci-fi Planeta opic.
Lanzarote si oblíbili i další filmaři. Vznikl tu třeba snímek Milion let před Kristem s Raquel Welchovou a ostrov byl oblíbeným místem herce Omara Sharifa.
Je ještě jedna možnost, jak poznat část parku Timanfaya, a to ze hřbetu velblouda. Projížďku za deset eur určitě ocení hlavně děti.
Styl Manrique
Ačkoli nezaměnitelnou podobu daly Lanzarote hlavně sopky, velkým dílem přispěl k současné tváři ostrova i místní slavný architekt César Manrique.
Prosadil, aby se na ostrově nestavěly žádné vyšší budovy. Ještě když žil, obával se, aby s sebou turistická vlna nepřinesla i módu obřích hotelů lemujících přímořská letoviska.
Na Lanzarote jsou tak typické nízké nabílo omítnuté domy, ve vnitrozemí nejčastěji se zelenými dveřmi a okenicemi, u moře i s modrými. Vypadá to jednoduše, ale je to velmi elegantní.
U silnic tu neuvidíte žádné reklamní poutače, zato na řadě křižovatek stojí futuristická Manriquova díla, větrohry složené nejčastěji z kuželů, trojúhelníků a dalších geometrických útvarů. Na Lanzarote totiž docela často fouká.
Pro Středoevropana pocházejícího ze země bez moře je úžasné, že na Lanzarote je teplo prakticky celý rok. Dokonce i v lednu tu ukazatel teploměru vyšplhá přes dvacítku. A velmi příjemně je tu i na podzim.
Dům pro krále
Na ostrově najdete téměř devadesát pláží. Jestliže poblíž obce El Golfo mezi černými kameny na pláži narazíte na zelené střípky, tak vězte, že to je olivín, ze kterého se tu vyrábějí šperky.
Ty nejlepší písečné pláže jsou však úplně na jihu ostrova - Playa Blanca nebo Playas de Papagayo. Turistická centra Puerto del Carmen a Costa Teguise jsou na východním pobřeží. V této části ostrova stojí i rezidence La Mareta, osobní dar jordánského krále Husajna španělskému králi Juanu Carlosovi. Královská rodina později rezidenci věnovala státu.
Pláže v Costa Teguise jsou díky větru vhodné i pro surfaře. A protože má Lanzarote, přestože je sopečného původu, místy docela rovinatý charakter, oblíbili si ho i cyklisté.
Jen ležet u vody, to by totiž v případě Lanzarote byla velká chyba. Kromě parku Timanfaya je tu k vidění řada dalších zajímavostí.
Tak třeba Los Jameos del Agua, zborcená lávová jeskyně na severu ostrova, asi dvě stě metrů od moře. Po kamenných schodech sestoupíme do jeskyně, kde architekt Manrique vybudoval restauraci. Tunel jeskyně vede kolem jezírka, kde jsou vidět malí bílí slepí krabi, kteří žijí normálně v moři v hloubce několika tisíc metrů. Do jezírka v jeskyni se dostali, když je sem vymrštily sopečné výbuchy.
Úplně na severu Lanzarote je pozoruhodná vyhlídka Mirador del Río. Z výšky 480 metrů tu můžete pozorovat nedaleký ostrov La Graciosa. Manrique tu vybudoval ve skále bar s panoramatickým výhledem. Z restaurace je možné po schodech vystoupat na další terasu, kde je výhled ještě hezčí.
Sopečné víno
Poslední turistické centrum, které vytvořil Manrique na zakázku ostrovní vlády, je Jardín de Cactus. Zahrada v podobě velkého amfiteátru, kde je více než 1 400 druhů kaktusů a sukulentů nejen z Kanárských ostrovů, ale i z Ameriky nebo z Afriky, se nachází u osady Guatiza.
V oblasti, kde se z červců - podobných mšicím - žijících na opunciích získává karmínové barvivo využívané v kosmetice a v potravinářství.
Na vyvýšenině v kaktusové zahradě stojí větrný mlýn, kde se ještě dnes mele gofio, typická kanárská přísada do jídel. Kromě ryb tu k oblíbeným jídlům patří také tak trochu překvapivě králík, jemuž obyvatelé Lanzarote vděčí za přezdívku "conejeros".
A když budete přemýšlet, co přivezete svým blízkým při cestě zpátky, jedním z dobrých tipů je místní "sopečné víno". V oblasti La Gería se pěstuje unikátním způsobem.
Do země jsou tu vyhloubeny tisíce trychtýřů, které jsou obestavěny půlkruhovými hradbami z kamene. Ty brání víno před pasátovými větry. Sopečnou příchuť dává vínu lávový štěrk, na němž roste a který pomáhá zadržovat rosu. Déšť a pitná voda jsou totiž na Lanzarote vzácností.
Může se hoditOstrov Lanzarote je 60 km dlouhý a 20 km široký. Je tu asi 100 vulkánů a 300 kráterů. Počasí je velmi příjemné po celý rok, teploty se pohybují okolo 29 stupňů Celsia v srpnu a kolem 21 stupňů v lednu. Prší tu velmi málo. Teplota vody se i v zimě pohybuje mezi 19 až 22 stupni. Mezi největší atrakce ostrova patří Národní park Timanfaya a díla, na nichž se podílel architekt César Manrique. Nejlepší pláže jsou na jihu ostrova, Playa Blanca a El Papagayo. Co je možné si dovézt? Například výšivky, keramiku, banánovou marmeládu, speciální omáčky, které se podávají k bramborám - jako "mojo verde", nebo víno, které se pěstuje v oblasti La Gería. Něco pro kuřáky - Kanárské ostrovy byly bezcelní zónou a stále zde jsou levné cigarety. Jak se tam dostat? Na Kanárské ostrovy můžete doletět přímo charterovým letem společnosti Travel Service, který létá pro cestovní kanceláře Canaria Travel a Fischer. Nebo když budete cestovat sami, tak některou z velkých leteckých společností s mezipřistáním ve Španělsku. Let trvá asi čtyři a půl hodiny. Určitě se vyplatí prohlédnout i nabídku německých cestovních kanceláří, které u nás prodávají např. agentury Rudolfreisen.cz a Campanatour. Více informací |
