Létání cessnou, nejkrásnější řeka světa a skvělé pláže. Kolumbie vás uhrane

Caño Cristales a pacifické pobřeží okolo Bahía Solano byly pro cestovatele dlouho nedostižné kolumbijské klenoty, protože v okolí sídlily paramilitární organizace. Nyní se už místa turismu otevírají, ale stále tam narazíte především na kolumbijské návštěvníky. Duhová Caño Cristales je některými považovaná za nejkrásnější řeku na světě.
Krásná, stále zelená Kolumbie

Krásná, stále zelená Kolumbie | foto: Archiv Stanislava Fajta

Přistávám v malém letadélku na letišti La Macarena poblíž slavné Caño Cristales. Tento přírodní div světa se nachází v samém srdci území FARC (kolumbijská povstalecká organizace), se kterou sice kolumbijská vláda před pár lety uzavřela příměří, ale přesto se tam nedoporučuje jet komplikovanou cestou po silnici.

Letiště La Macarena vypadá jako větší dvorek s chaloupkou. Nabízí tu však netradiční exkluzivní servis, kdy po přistání pro zavazadla přijede kůň s povozem.

Jakmile opouštím letiště, zamířím do místní „cestovky“, která sídlí hned přes ulici, a domlouvám si na následujících několik dní výlety ke korytu řeky s průvodcem. Následuje brífink nově příchozích, kde nám mimo jiné sdělují, že se nacházíme v přírodní rezervaci s velmi striktními pravidly. Pokud se například chceme koupat, nesmíme mít na kůži žádnou chemii (deodorant, repelent, opalovací krém atd.).

Bez repelentu jsem tedy pralesem ještě neputoval. Naštěstí se v oblasti tou dobou nevyskytovala malárie a také tam nebyly takové kobercové nálety jako v Amazonii. Situaci z větší části zachraňovala moje účinná repelentí impregnace na oblečení a velká mastička na hmyzí štípance. 

Oběhám ještě místní ubytovny, abych našel nejlevnější pokoj, a pak už se jen těším na zítřejší ráno.

Kolumbijská řeka Caňo Cristales

Vyrážíme v nevelké skupince v devět hodin. Nejprve chvíli trajdáme na sluníčku po cestě a po pár kilometrech zahučíme do hustého porostu deštného pralesa. Držíme se vyšlapané lesní pěšiny, abychom se na oběd vyloupli u krásného místa na kochání – křišťálově průzračná řeka je pokryta červeno-žlutou dekou. Magický okamžik je navíc umocněn obklopující bujnou zachovalou džunglí.

Po jídle šlapeme na další říční zastávku až k místu, kde se řeka rozšiřuje a můžeme se tam koupat. Značně špinavá a zablácená skupina toto velmi ocení. Nasazuji potápěčské brýle a vrhám se do řeky zkoumat barvičky pod vodou.

Kolumbijská řeka Caňo Cristales

Během tří dnů jsme navštívili řadu zajímavých míst – někde byla řeka zelená, jinde zase trochu do modra. Viděli jsme vodopády i „obří hrnce“, které známe ze šumavské Vydry.

Zlatým hřebem byly pro mě barevné kaskády, série menších vodopádů, kde se nám za horkého počasí nechtělo z vody. Caño Cristales rozhodně splnila očekávání.

Řeka se svou vlastní osobní stráží

Když jsem se první den po brífinku osvěžoval pivkem Aguila, přišla do městečka skupina asi dvanácti po zuby ozbrojených vojáků. Duhová řeka je podle očekávání pro Kolumbii důležitou turistickou destinací, proto ji hlídá snad půlka armády.

Na početné skupiny ozbrojenců zde člověk naráží neustále. Byli to ale jedni z nejsympatičtějších vojáků, na které jsem během svých cest narazil – to bylo samé „Dobrý den“ a „Jak se máte“ a úsměvy od ucha k uchu (častěji na opačné pohlaví, přirozeně).

Caňo Cristales z letadla

Když nám u barevné kaskády průvodce řekl, že se můžeme koupat, šel jsem se převléknout opodál za stromy. Už už jsem si chtěl sundat trencle a na poslední chvíli jsem si všiml, že pár metrů ode mě hlídkují v křoví maskovaní vojáci a probodávají mě pohledy. Úplně jsem z toho zkameněl, až mi jeden z nich diskrétním posunkem naznačil, abych se vrátil ke skupině. Nezbývalo mnoho a kolumbijské hlídce jsem zblízka ukázal svůj zadek.

Novou zkušeností byl pro mě i zpáteční let do Villavicencio. Letěli jsme cessnou a protože jsem měl nejdelší nohy, posadili mě na místo druhého pilota. Něco podobného jsem nikdy předtím nezažil a let jsem si náležitě vychutnával a fotil ostošest. Po přistání se po dráze začaly honit slepice, kterým se asi let líbil méně než mně.

Pobřežní klenot s velrybami

Kodrcám se v moto-taxi za hustého deště a tíživého dusna z letiště José Celestino Mutis do Bahía Solano. Nacházím se v regionu El Chocó, místa s nejvyšším úhrnem srážek v obydlené oblasti na světě. Obyvatelé zde mají velmi zpomalený biorytmus. Buď prší, to nic nedělají, anebo je velké dusno a to skoro nic nedělají.

Region je řídce osídlený, rybářské osady jsou obklopeny neprostupnou džunglí. Transport mezi nimi je možný výhradně v loďkách, které jezdí asi dvakrát týdně. Jako zázrakem ještě stíhám motorový člun, který odjíždí do Nuquí, kde plánuji začít svůj pobyt.

Skákající velryba u Nuquí

Jízda je to divoká, skáčeme po vlnách, celý vnitřek loďky je důkladně zkropen vodou. Navíc je tu tak velká koncentrace velryb, že na ně lze s trochou štěstí narazit i v rámci meziměstské dopravy.

V Nuquí vyhledám „cestovku“, u které naštěstí potkám několik Kolumbijců na dovolené, jinak bych byl s místní turistickou agenturou „nahraný“. Více turistů zde totiž není. První výlet je samozřejmě na velryby. Těch si tu návštěvníci užijí dosyta – postarší a větší kytovci jen distingovaně ukazují ploutve a ocasy, zato menší a hravější velryby rády skáčou, aby se předvedly v celé své kráse. 

Dále navštěvujeme kýčovité pláže téměř bez jediného živáčka, např. Guachalito je jako z nějakého filmu. Dlouhá, čistá, liduprázdná pláž posetá orchidejemi a helikóniemi, zezadu na ni dotírá bujná džungle, nad hlavami se kymácejí kokosové palmy a od nohou utíkají velcí modročervení krabi s malými poustevníčky. Jen škoda, že není lepší počasí.

Pláž Guachalito

Průvodce nám v jednom místě ukáže potok, který byl povýšen na cestu. Jdeme chvíli úchvatným živým pralesem, až dorazíme k vysokému vodopádu Cascada de Amor s ledovým jezírkem ke koupání. Jinde by byl podobný vodopád plný turistů, zde je to ideální místo na meditační kurzy.

Termální prameny s černými spolubydlícími

Kromě mnohých vodopádů lze v okolní džungli rozjímat i v termálních pramenech na způsob Islandu. S tím rozdílem, že na Islandu kolem vás nelezou obří černí pavouci.

Jiný den jsem se podíval do národního parku Ensenada de Utría. Pláž patří k „mastňácké“ lodge, z jejíž lehátek lze někdy pozorovat velryby. V samotném parku mě kromě procházení mezi pyšnými mangrovníky nejvíce zaujal chodící strom. Jde o palmu, která se přesouvá tím způsobem, že jí rostou nové kořeny, na které pomalu přenáší hmotnost. Údajně takto „ujde“ ročně řádově i metry.

Blbnutí u vodopádu v džungli

Kvůli častým dešťům se letišti José Celestino Mutis přezdívá „Vypadni, dokud můžeš“. Počasí mi nepřálo a sám jsem v Bahía Solano zůstal o pár dní déle, než jsem plánoval, a to i na svoje narozeniny. Nakoupil jsem tedy piva a vydal se, nasměrován knižním průvodcem, k nedalekému vodopádu v džungli. Cesta lesem po chvíli končila v řece. Vím, že potok je tu běžně považován za cestu, ale řeka?

Brodím se tedy pralesem proti proudu řeky po pás ve vodě a asi po půl kilometru na mě zpoza zatáčky vykoukne vodopád jako z pohádky! Střídavě v něm plavu a vychutnávám pivko na výhledu na skalách.

Takhle tam strávím pár hodin, během kterých mám celou tuto úchvatnou scenérii v klidu jen pro sebe. Tomu říkám originální narozeninový dárek.

Duhová řeka

  • Caño Cristales - „duhová řeka“ nebo také „řeka pěti barev“ - se nachází v národním parku v centrální Kolumbii v provincii Meta.
  • Tento nádherný říční kaňon je součástí pohoří Serranía de la Macarena, zároveň je však obklopen bujnou džunglí. Nejlépe se tam návštěvník dostane letadlem z města Villavicencio do La Macarena. Na této lince létají jen malá letadla, není tedy moudré plánovat výlet s nabitým kalendářem, protože při nepřízni počasí se let odkládá.
  • Po samotném národním parku se lze pohybovat jen s průvodcem, nebyl problém vše zorganizovat po příletu. Doporučuji počítat s alespoň několikadenní návštěvou, a pokud možno si návštěvu naplánovat podle počasí, protože duhové barvy vyniknou zejména za slunného dne.
  • Samotný unikátní barevný fenomén je způsoben řasou Macarenia clavigera, která od konce července do listopadu zbarví koryto řeky do kaleidoskopu různých barev. Lze se tam i koupat, doporučuji si vzít s sebou i plavky, ručník a plavecké brýle na zkoumání barviček pod vodou.
  • Kvůli koupání je zakázáno používání repelentů a opalovacích krémů, prodyšné dlouhé rukávy a nohavice (ideálně s repelentí impregnací) jsou tedy nutností.

Kolumbijská řeka Caňo Cristales

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  16.6 23:04

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Turisté si už stěžují na turisty. Řecko řeší, co s davy lidí na dovolených

14. června 2024  14:45

Řecké úřady musejí řešit některé dopady nadměrného turismu, pokud chtějí zaručit budoucnost tomuto...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Rekordy podzemního světa. Nejrychlejší metro uhánělo i přes 400 km/h

11. června 2024

Metra jsou asi ten nejefektivnější způsob hromadné přepravy lidí uvnitř velkého města. Tedy, pokud...

Kraj tiché samoty. Vydejte se do údolí, kterých v Čechách není mnoho

13. června 2024

Dlouhé zakleslé meandry, příkré lesnaté stráně, hradní zříceniny i osamělé kostely. Údolí Berounky...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Rady od cestovatelů na dovolenou: zážitky si nekupujte a cestujte nalehko

15. června 2024

Prázdniny jsou na obzoru, spousta lidí už odpočítává hodiny do okamžiku, kdy konečně vyrazí na tu...

OBRAZEM: Od nejlepších pláží Polska vás dělí osm hodin za volantem

17. června 2024

Polské pobřeží Baltu je téměř souvislým řetězcem písečného pobřeží. Co od něj čekat? Pohodu,...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  16.6 23:04

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Slunný kousek Itálie bez mas turistů. Apulie láká vínem i tradičním životem

16. června 2024

Premium Chcete vidět starou dobrou Itálii? Středověká městečka, v nichž se zastavil čas, romantické pláže...

Tajemství přehrad: První hráz na Labi stojí kousek pod Špindlem

16. června 2024

Pětadvacátý díl seriálu Tajemství přehrad nás zavede na nejvýše položené vodní dílo na Labi. Hráz...

Skandál kolem morbidně obézní Miss Alabama. Co se ztratilo mezi řádky

Sociální sítě počátkem června rozvášnila obézní plus size modelka Sara Millikenová oceněná titulem Miss Alabama 2024....

Do Itálie se nevrátím, tady vše funguje lépe, říká dcera Petra Hapky

Dcera slavného českého hudebníka Petra Hapky (†70) Petra (41) žila od 3 let s matkou v italském Římě. Ve 29 letech se...

Koupil byt i s nájemníkem a zdražil o sedm tisíc. Chce výnos 4,5 procenta

Seriál Našel jsem si nájemní byt, ve kterém bydlím několik měsíců. Platím 17 tisíc korun za nájem a k tomu měsíční poplatky za...

Jen ať mě kritizují, moje šperky vydělávají, říká zpěvačka Lucie Bílá

Zatím jí to pořád zpívá, ale i Lucie Bílá (58) si uvědomuje, že jednou její kariéra skončí. Hlava ji z toho ovšem...

Čekám na transplantaci, ale dám přednost mladým, říká herec Zdeněk Žák

Herec Zdeněk Žák (71) si nikdy moc nepřipouštěl své zdravotní problémy. Nemoci přecházel a k doktoru se nehnal, až...