V době ramadánu je všechno jinak. Po východu slunce, který znamená konec jídla, pití a dalších požitků, se život zpomalí.
Jen co však slunce zapadne, ulice jsou plné hudby, zábavy, hodů a dobrot arabské kuchyně.
Na obloze prosvítají první paprsky probouzejícího se ramadánového slunce a z reproduktorů zní táhlý hlas muezzina, který svolává k ranní modlitbě. "Alláhu akbar, Bůh je veliký!"
Lotfi, řidič jedné tuniské cestovní kanceláře, odříká verše první modlitby. Je hluboce věřící muslim, přesto na ty zbylé čtyři verše nebude mít čas. Musí totiž pracovat.
"Vozím turisty a nemohu v čase modliteb zastavit a odříkat korán. Ostatně v době ramadánu mám vzhledem k půstu upravenou pracovní dobu a končím o tři a půl hodiny dříve než obvykle: modlení doženu večer doma," říká a s úsměvem dodává: "S Alláhem jsem si to vyříkal."
U rodiny Lotfiho Maalaouiho to po setmění vypadá podobně jako u jiných Tunisanů. "Sejdeme se s rodinou u dobré večeře, aby to nebyl takový nápor na prázdný žaludek, pijeme nejdříve hlavně meruňkovou šťávu a jíme polévku. Pokračuje se salátem s tuňákem a zeleninou a pak podle chuti brik, kuskus a hodně cukroví.
Během ramadánu máme speciální sladkosti, říká se jim busa a je v nich hodně čokolády, krému a oříšků," líčí Lotfi, který kolem desáté odchází s kamarády do kavárny zakouřit si vodní dýmku, zahrát si karty a samozřejmě si popovídat.
I tuniské ženy mají své dámské jízdy. Podobně jako muži se večer scházejí, nikoli však u karet, nýbrž v kuchyni, kde se připravují lahůdky na další den. O ramadánu se totiž vaří jinak, jednak více a jednak slavnostněji. Postní měsíc je tudíž hodně nákladná záležitost a Tunisané podobně jako muslimové v jiných zemích utratí mnoho peněz. Nejenom za jídlo a zábavu, ale také za dárky, které si dávají během svátku po skončení ramadánu.
"Přijde mě to minimálně na 300 eur," podotýká sedmatřicetiletý Lotfi, otec dvou dětí. Letos se mu však půst poněkud zkomplikoval. Onemocněl totiž, nejspíš zánětem průdušek, a musí brát léky, což nejde na lačný žaludek. A protože od půstu jsou osvobozeni nemocní, kojící ženy, děti a starci, Lotfi se smí najíst a zapít léky. Tak snadné to však pro něj není.
"Protože jsem porušil půst, mám dvě možnosti. Buď se budu postit o 30 dnů déle, nebo dám almužnu chudému, abych se vykoupi l."
Lotfiho kamarád Kamal z restaurace La Daurade v přístavním městečku Port El Kantaoui se modlí pětkrát denně. I v práci. "V čase modliteb se jednoduše na chviličku vytratím a pomodlím se. To, co nestihnu, odříkám večer doma." Při pohledu na bohaté švédské stoly, které se prohýbají pod tíhou dobrot, se nechce moc věřit, že Kamal dokáže odolat.
"Neláká mne to. Jak delikatesy, tak atraktivní turistky v bikinách mne nechávají chladným. Je to dáno výchovou a hlubokou vírou. Půst je pro mne od mých dvanácti let samozřejmostí a nemám ani špetku pokušení to porušit. Jsem například silný kuřák, denně udělám dvě krabičky a během ramadánu se cigarety ani netknu. Najdou se nejspíš i tací, kteří to nedodrží, ale opravdový muslim nezhřeší," vysvětluje Kamal.
Listopadové slunce zapadlo. Ochladilo se a mešita a její muezzin utichli na několik hodin. Pro Kamala, Lotfiho a další věřící muslimy začala dlouhá noc. Budou jíst, pít černou arabskou kávu, pokuřovat voňavou vodní dýmku, hrát karetní hru rami, dívat se na televizi, povídat si a bavit se. Je přece ramadán.
|
Ramadán * Postní měsíc, je jedním z pěti pilířů islámu. Jako povinnost byl přikázán všem dospělým a zdravým muslimům v r. 623. * Půst začíná každý den za rozbřesku (úsvitu) v čase těsně před ranní modlitbou. Od této doby se musí každý postící zdržet jídla, pití, intimního styku, ale i nemorálního chování a jednání. Půst končí při západu slunce. Přerušení půstu by měla doprovázet následující prosba k Bohu: "Ó Bože, pro Tebe jsme se postili a z Tvých darů jsme přerušili půst." * Všichni věřící muslimové by se v této době měli více obracet k bohu, více se věnovat recitaci a studiu Koránu. Kdo z muslimů je toho schopen, měl by během ramadánu přečíst celý Korán. |
