Těžká pohoda ve Francii. Půjčte si loď a prozkoumejte kanál řeky Garonny

Pěšky, na kole i na lodi můžete poznat kanál řeky Garonny, který je součástí vodní cesty spojující Středozemní moře s Atlantikem. Pod zeleným baldachýnem platanů si užijete takzvaný Slow tourism – pomalé cestování. Pohodové poznávání zdejších krás je v jihozápadní Francii povýšeno nade vše.

Když slavný inženýr Pierre-Paul Riquet navrhl v sedmnáctém století Canal du Midi, počítal s jeho propojením s Atlantským oceánem. Ale po jeho smrti došly peníze a projekt upadl do zapomnění. Realizovat se jej podařilo až o dvě stě let později, kdy vedoucí inženýr Jean-Baptiste de Baudre spojil kanálem Toulouse s městečkem Castets-en-Dorthe. Na stavbě pracovalo několik tisíc dělníků, kteří za sedmnáct let vytvořili dílo se sto třiačtyřiceti architektonickými prvky.

Po dokončení se osmnáct metrů široký kanál využíval pro lodní přepravu, převáželo se po něm zboží od Středozemního moře do vnitrozemí. Tento stav trval až do roku 1970, kdy kanál s třiapadesáti zdymadly začali využívat turisté. Různé společnosti tu teď nabízejí k pronájmu obytné lodě pro čtyři až dvanáct pasažérů. Většina z lodí je vybavena kuchyňkou s plynovým sporákem, ledničkou, sprchou, toaletou a kajutami. Plavidlo, jehož rychlost nepřesáhne osm kilometrů za hodinu, pohání dieselový motor a zásoba paliva vystačí na týden plavby.

Na řízení lodi není potřeba žádná licence, posádka projde před začátkem výletu jen krátkým zaškolením. Loď může během cesty zakotvit kdekoliv (kromě zakázaných míst) a turisté se pak pěšky nebo na kole vydávají na poznávat krásy tamní přírody.

Kolem kanálu vede cyklostezka, na kterou vyrážím z Auvillar v departementu Tarn-et-Garonne. Nádherná vesnička pamatuje galské časy, stoletou válku i připojení k francouzské koruně. Během staletí tady místní vybudovali cihlové, hrázděné domy, dlážděné uličky, opevněné zdi s bránami, hodinovou věží a kostel Saint-Pierre. V centru kolem Place de la Halle vytvořili trojúhelníkové náměstí s arkádovými domy a s neobvyklou kruhovou obilnou tržnicí. Auvillar je okouzlující zejména při východu či západu slunce, jehož paprsky rozehrají s červenými cihlami oslnivou podívanou.

Auvillar patří do Sdružení nejkrásnějších vesniček ve Francii.

V kruhové tržnici v Auvillaru se prodávalo obilí.

Obcí často procházejí i poutníci jdoucí po Svatojakubské cestě, často tu přespávají ve starobylém domě zvaném Le Presbytère. Auvillar je členem Sdružení nejkrásnějších vesniček ve Francii. Spolek vznikl na podporu turismu v malých obcích francouzského venkova s bohatým historickým dědictvím. Nyní je na jeho seznamu sto šedesát čtyři vesnic, přičemž získání označení má přísná kritéria.

Visutí krasavci

Vesnice, jež leží na skalnatém výběžku nad řekou Garonnou, prosperovala v sedmnáctém až devatenáctém století díky výrobě husích brk na psaní a hrnčířství. Auvillarská kamenina putovala do zdejšího přístavu a po Garonně ji lodě dovážely do Bordeaux a následně do Anglie a severní Ameriky.

Řeka Garonna teče v departementu Tarn-et-Garonne také pod visutými mosty z devatenáctého století, které patří k významným technickým památkám. Jedním z nich je Pont Coudol, přes který přejíždím na druhou stranu. Musím však počkat, až svou jízdu dokončí auto z protilehlého břehu. Most není široký a vozidlo po něm může jet jen v jednom směru jízdy. Kolos z růžových cihel, železa a kamenů stojí nedaleko soutoku řek Garonny a Tarn.

Tarn-et-Garonne jedním z francouzských departementů, který má velký počet mostů.

Soutok těchto dvou vodních toků je krásným místem pro relaxaci a sport. V rekreačním komplexu Base de Loisirs du Tarn et de la Garonne si návštěvníci užívají koupání, plachtění, windsurfing, kanoistiku, rybaření (s rybářským lístkem) a pozorování ptáků v ornitologická rezervaci. Z pozorovatelen lze sledovat početné druhy opeřenců, kteří v chráněném území žijí nebo se zde v průběhu migrace zastavují (například kolpík bílý).

Hroznová terapie

Od soutoku se vracím zpět a mířím k řece Tarn, kde na úpatí vinic Quercy v Moissacu založili benediktinští mniši v osmém století klášter. Za dvě stě let se opatství Saint-Pierre stalo díky podpoře od papeže, poloze na Svatojakubské poutní cestě do Santiaga de Compostela a reformám jedním z nejmocnějších ve Francii.

Křížová chodba se sloupy, které jsou staré přes tisíc let.

Zlatý věk se odrazil také na jeho sochařské výzdobě, kdy zejména tympanon (plocha nad vchodem do kostela) a křížová chodba s téměř tisíc let starými sloupy jsou skvostnou ukázkou románské architektury. Pilíře a jejich hlavice tesali speciálně vyškolení kameníci a zobrazili na nich například zvířata, palmové listy, růžice a listy rostlin. Klášter také inspiroval režiséra Jeana-Jacquese Annauda k natočení slavného filmu Jméno růže se Seanem Connerym. A byl také působištěm Marca Chagalla, který sem umístil své vitráže.

Stejně jako malířova skleněná okna září na slunci kulaté hrozny Chasselas. Zdejší specialitou jsou od osmnáctého století a po sklizni je vinaři prodávají na trhu v Moissacu. „Pěstováním hroznů Chasselas se v našem regionu zabývá více než tři sta vinařů. Není to jednoduchá činnost, je třeba znát speciální know-how, které se předává z generace na generaci. Každý hektar osázený Chasselas vyžaduje přibližně tisíc dvě stě hodin manuální práce během celého roku, s tím, že v průměru vyprodukuji třináct tun hroznů,“ říká Jean Baptiste, který se produkcí Chasselas zabývá přes třicet let.

Klášter v Moissacu je zapsaný na seznamu UNESCO.

Kulaté plody využívají místní také k léčebným účelům – na pročištění střev, zlepšení funkce jater, ledvin a na detoxikaci organismu. Kúry byly populární zejména ve třicátých letech minulého století, kdy se Moissac stal hroznovým terapeutickým rezortem. Projekt mimo jiné zahrnoval výstavbu hotelu a uvaria (podle latinského slova uva – hrozen), osmiúhelníkového pavilonku, kde hosté podle daných pravidel konzumovali čerstvé plody nebo hroznovou šťávu s medovou příchutí. Slibný vývoj však přerušila druhá světová válka. V současné době se uvažuje tom, že by se hroznové lázně znovu obnovily.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Departement Tarn-et-Garonne je snadno dostupný. Nejbližším letištěm je Toulouse-Blagnac (z Prahy lítá přímá linka), odkud vede do Auvillar dálnice A62. Cesta autem trvá přes hodinu a je dlouhá 90 kilometrů.

Přímo na letišti si také vypůjčíte auto. Lepší je udělat rezervaci předem přes internet, vyberete si vůz dle vašeho přání a získáte nižší cenu.

Kanál řeky Garonny měří 193 kilometrů, nicméně trasu nemusíte ujet celou, lze ji absolvovat i v kratší etapě.

Výlet na kole z Auvillar do Moissacu s odbočkou k soutoku řek Garonny a Tarn není náročný, zvládnou ho i starší děti a senioři. Přes dvacet kilometrů dlouhá trasa (jedna cesta) vede téměř po rovině. Vezměte si však sebou pití a malé občerstvení.

Kola si půjčíte v Go cycles location de vélos (53 Avenue Midi, Golfech) nebo v Rand’Eau Loisirs (220, chemin de la Rhode, Moissac).

Lodě pro plavbu pronajímá například společnost Le Boat v Le Mas-d’Agenais.