Když si přečtete francouzský komiks Asterix a školní rok, narazíte v něm na bitvu o Gergovii, v níž galský vůdce Vercingetorix zvítězil nad Gaiem Juliem Cesarem. Poražený římský vojevůdce pak táhl na severovýchod, kde u řeky Allier narazil na teplé prameny vyvěrající ze země. Napojil jimi zchvácené koně, kteří po vodě plné minerálů doslova ožili. Římané si povšimli výjimečných účinků těchto pramenů a v roce 52 před naším letopočtem na tomto místě založili termální lázně Aquae Calidae, které ve středověku dostaly nový název Vichy a staly majetkem bourbonských vévodů.
Rod v roce 1589 získal francouzskou korunu a královský lesk přitáhl do Vichy vznešené hosty. Jedním z nich byla i Marie de Rabutin-Chantal, markýza de Sévigné, která si v lázních léčila revmatismus horních končetin. Díky procedurám znovu mohla psát své slavné dopisy. Velká ikona francouzské literatury 17. století jich vytvořila přes tisícovku.
 |
Šlechtična se zmínila o léčbě také na královském dvoře a od té doby navštěvovali Vichy příslušníci panovnického rodu. Pobývaly zde například princezny Viktorie Luisa a Marie Adéla, ale lázně jim přišly nepohodlné kvůli malé kapacitě, vybavenosti, blátivému okolí a špatnému přístupu. Proto po svém návratu do Versailles požádaly svého synovce krále Ludvíka XVI. o vybudování nových kolonád, hotelů a prostornějších a luxusnějších termálních lázní. Vše bylo dokončeno v roce 1787.
Vichy si však na svoji současnou podobu muselo počkat až do devatenáctého století, do vlády Napoleona III. Císař zde několikrát pobýval a zasloužil se o největší proměnu města. Podél řeky Allier nechal vybudovat hráze a staré močály nahradil upravenými zahradami. Inicioval výstavbu nových bulvárů, ulic, pavilonů, nádherných chat s dřevěnými vlysy, kasina a malého nádraží, jež zvýšilo počet návštěvníků.
Architektonický rozvoj završila Belle Époque (období mezi lety 1890 až 1914), kdy Vichy zkrášlila Hall des Sources, vzdušná budova ze skla a železa, kde pod limetkově zeleno-bílým stropem prýští prameny. K ní se přidal Parc des Sources s kovovou 700 metrů dlouhou galerií, jež se prezentovala na Světové výstavě v Paříži v roce 1889.
L’Opéra ve Vichy sehrála významnou roli ve francouzských dějinách.
Architektonický rozvoj lázní Vichy završila Belle Époque.
Městský park získal také jedno prvenství, byl zároveň největší kavárnou v Evropě. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století tu číšníci podávali více než čtyři tisíce káv denně. V té době se počet pacientů pohyboval kolem čtyřiceti tisíc ročně a množství návštěvníků nemělo daleko ke sto tisícům.
Hosté rovněž navštěvovali secesní budovu opery s bílo-zlatým interiérem, jejíž hlediště pojme skoro tisíc pět set diváků. L’Opéra sehrála významnou roli ve francouzských dějinách. Po podepsání příměří s Němci v červnu 1940 přesídlila vláda do Vichy. Bylo to z důvodu relativně blízké vzdálenosti k Paříži (čtyři a půl hodiny vlakem), druhé největší hotelové kapacity ve Francii a moderní telefonní ústředny, která umožňovala spojení do celého světa. Parlament Francouzské třetí republiky potom udělil v budově L’Opéra plné pravomoci maršálu Pétainovi. Tím ukončil republikánské zřízení a inauguroval vichistickou Francii, jejíž kolaborantský režim trval až do srpna 1944.
Radnice města Vichy
Vichy se z válečných časů vzpamatovalo celkem rychle. K obnově života mu pomohly zejména slavné osobnosti (například Glaoui, paša z Marrákeše či monacký kníže Rainier III.) a peníze, které zde na dovolené hojně utráceli Francouzi ze severoafrických kolonií. Od června do září přijíždělo do Vichy tolik francouzsko-alžírských turistů, že to vypadalo, jako kdyby mezi letištěm Vichy-Charmeil a alžírskými letišti existovalo přímé letecké spojení. Zlatá padesátá a šedesátá léta minulého století však ukončila ztráta koloniálních území a město se muselo spolehnout na domácí a evropské turisty.
Alchymie z hloubi země
Za své léčivé prameny může Vichy poděkovat oblasti Auvergne, jejíž povrch pokrývá Francouzské středohoří plné vyhaslých sopek. Dešťová voda prosakuje mikroskopickými trhlinami do sopečné půdy a cestou se filtruje. V hloubce čtyř tisíc metrů, kde je vysoká teplota, se ohřeje až na 140 °C a smísí s plynem unikajícím z roztaveného magmatu. Voda s oxidem uhličitým pak začne za několik týdnů stoupat vzhůru skalami z křemene, které pochází z období prvohor. Cestou na povrch dochází k ochlazení a k obohacení minerály a stopovými prvky (například železo, hořčík, draslík, vápník, mangan, fluór, lithium, bróm). Koncentrace těchto složek činí 5,2 gramů na litr a díky tomu patří prameny z Vichy k nejbohatším minerálním vodám ve Francii.
Lázeňské město Vichy ve Francii. Na snímku lázně Celestins.
Lázně využívají devět pramenů s teplotou vody 22–43 °C. Čtyři z nich (Chomel, Grande Grille, Hôpital a Lucas) slouží lázeňským hostům pro pitné kúry. Zlepšují totiž trávení, působí proti únavě a svalovým křečím. Pramen Lucas má skvělé účinky na pokožku a je součástí kosmetických produktů značky Vichy.
K pitným pramenům se řadí také Célestins, jež nese jméno kláštera řádu celestinů, založeného v roce 1410 Ludvíkem II. Bourbonským. Pramen o teplotě 22 °C má pozitivní účinky na trávení a pije se při jídle. Navíc z něj gurmáni připravují zdravé polévky, sorbety nebo vodovou zmrzlinu. Ročně ve Vichy stočí přes sedmdesát milionů lahví tohoto pramene, které pak míří do více než čtyřiceti zemí světa.
Další prameny – Antoine a Boussange – používají balneologové jen pro lázeňské procedury, pro sprchy a koupele. Vřídla Dôme a Lys (66 °C) pak slouží pro přípravu termálního bahna na zábaly.
Pastilky na příděl
Lázně Vichy mají kromě pramenů ještě jeden léčivý prostředek v podobě osmihranných pastilek. Vynalezl je chemik Jean-Pierre-Joseph d’Arcet, který jako první objevil pozitivní účinky hydrogenuhličitanu sodného na trávení. Recept pak předal panu Régnaultovi, jež zahájil výrobu bonbonků v roce 1825.
Bílé pastilky nejprve vznikaly z jedlé sody, která je jedním z hlavních prvků minerálních vod ve Vichy. Později se výrobní postup vylepšil. Nejprve laboranti z termálních vod extrahovali minerální soli, pak je vysušili, rozdrtili a smíchali s cukrem a glukózou. Nakonec přidali charakteristickou přírodní příchuť z máty, citronu nebo anýzu. Dražé se zpočátku prodávalo jen v lékárnách, ale v oblibě jej měla císařovna Eugénie, která napomohla k jeho popularitě a k následnému uznání císařským výnosem. Bonbónky byly na trh uvedeny jako cukrovinky a dostaly se do mnoha obchodů.
Během druhé světové války pastilky sloužily jako dobrá marketingová značka vichistické Francie. Zatímco ostatní potraviny byly na příděl, krámy rozdávaly dražé v srpnu 1942 volně. Změna nastala až po nařízení starosty, který dal tyto sladkosti na přídělový lístek, stejně jako sýr, aby nedošly. Dnes jsou ve Vichy pastilky běžně k dostání a patří k typickým suvenýrům lázeňského města.
Může se hoditVichy má dobré silniční spojení. Pokud budete po Francii cestovat autem, je dobré sledovat velmi užitečný web (je i v anglické verzi) www.autoroutes.fr Po zadání trasy vám web spočítá vzdálenost, čas, a sdělí vám, jakou částku zaplatíte na mýtném na dálnici a kolik vás bude stát palivo. Zároveň vám ukáže navigaci a poskytne další informace například o provozu, zácpách, počasí a povolených rychlostech. Pokud uvažujete o letecké dopravě, vyberte si letiště v Paříži, v Clermont-Ferrand, v Lyonu nebo v Ženevě. Ze všech měst se pak do Vichy dostanete vlakem. Cesta z Paříže po železnici trvá tři hodiny, z Lyonu dvě, ze Ženevy čtyři a z Clermont-Ferrand padesát minut. |
