„Tady u Františkova pramene začala celá historie lázní. Je naším nejstarším pramenem a spolu s pavilonem, který jej zastřešuje, slouží jako symbol města,“ vypráví mi průvodkyně Petra Matějková.
Jsme v lázeňském centru, kde panuje klidná, pohodová atmosféra. Hosté pomalu korzují a v rámci své pitné kúry chodí za jednotlivými prameny. František patří k těm nejvíce vyhledávaným, působí proti tělesné slabosti a poruchám trávení.
Původně se však jmenoval Chebská kyselka. Měl skvělou pověst a nosičky vody jej donášely jako stolní vodu do blízkého Chebu, kde ji prodávaly na trhu. A to bez ohledu na to, zda byla čistá nebo se v ní objevil znečišťující prvek. Proto se do ochrany pramene vložil chebský lékař Bernhard Vinzenz Adler a nechal ho v roce 1789 zakrýt dřevěným pavilónem s mříží. Voda pak byla z hygienických důvodů svedena do jímací nádrže. Jenže nosičky vnímaly toto opatření jako zásah do svých odvěkých práv. Pavilon podřízly a zdemolovaly.
Jejich bouřlivá akce dala následně podnět k založení lázní, o které se zasloužil doktor Adler společně s hejtmanem loketského kraje hrabětem Filipem Františkem Kolowratem-Krakowským. Vzdělaní a schopní muži získali podporu císaře Františka I. Panovník schválil v roce 1793 výstavbu lázeňské kolonie a svolil, aby město i nejvýznamnější pramen nesly jeho jméno.
Lázně se rozrůstaly rychlým tempem a zástavba vznikala plánovitě. Tím se podařilo vytvořit pravoúhlé čtvercové uspořádání a ucelený architektonický vzhled města. Budovy sjednotily stejně barevné fasády v bílé a žluté, doplněné o zelené okenice a balkonky. Dodnes se tyto barvy v lázeňském centru dodržují a jsou také na městské vlajce.
Empírová architektura dostala císařský lesk a Františkovým Lázním se začalo přezdívat malá Vídeň. Ostatně, právě habsburští panovníci či příslušníci tohoto rodu se zde objevili jako slavní hosté.
Koupel s pyritem a orobincem
Františkovy Lázně se pyšní třemi vlastními přírodními léčivými zdroji – prameny, slatinou a vývěry plynu. Lékaři je indikují na onemocnění srdce, cév, trávicího ústrojí, pohybového aparátu, na gynekologická, nervová, kožní onemocnění, poruchy látkové výměny a na následnou péči po onkologických onemocněních.
Prameny vešly ve známost už v patnáctém století. Mají chladnější teplotu (průměr se po celý rok pohybuje v rozmezí 9–13 °C), vysoký obsah rozpuštěného oxidu uhličitého a přírodních minerálních látek. Hostům slouží k pitným kúrám, inhalacím a k balneologickým procedurám, kdy se ohřívají na požadovanou teplotu. Voda napuštěná ve vaně je pak lehce zakalená, a když si do ní pacienti lehnou, naskáčou jim na kůži jemné bublinky oxidu uhličitého.
„O františkolázeňské prameny pečují dva speciální pracovníci, pramenáři. Každý den k nim zajíždí, kontrolují je, berou vzorky a měří, kolik vody dávají. Zároveň prameny chrání ochranná pásma I. stupně vymezená kruhem o poloměru několika desítek metrů, respektive pásma fyzické ochrany zdroje. Starost o prameny je zcela zásadní, na nich závisí velké množství procedur,“ říká Romana Omáčková, hlavní balneotechnička lázní Františkovy Lázně.
Oxid uhličitý ovšem není vidět jen ve vanách v lázeňských domech. Návštěvníci jej mohou například pozorovat ve Dvoraně Glauberových pramenů, kde bublá ve skleněných stojanech plných vody. Nejedná se však jen o hezkou podívanou. Bezbarvý plyn je totiž významný pro tvorbu a výskyt minerálních vod. Pomáhá vyvěrat pramenům na zemský povrch a podílí se na jejich obohacení minerálními látkami. Oxid uhličitý se také separuje z pramenů Nový Kostelní a Glauber III. pro podávání podkožních plynových injekcí.
Terapie zmírňuje bolest hlavy, páteře a přináší úlevu při zánětlivých a degenerativních onemocněních kloubů. Dále se pak zřídelní plyn vulkanického původu uvolňuje sám ze země, mimo jiné ze suchého pramene Marie, nad kterým byly postaveny Uhličité plynové lázně. Princip léčby spočívá v tom, že se pacienti posadí do místnosti s vývěrem oxidu uhličitého. Plyn, který je těžší než vzduch, přepadá z ochozu studny a naplňuje prostor do výše poloviny lýtek. Díky vstřebávání oxidu uhličitého se v organismu roztahují cévy, dochází k většímu prokrvení tkání a ke všem orgánům včetně srdce a mozku proudí dobře okysličená krev. Zároveň se oxid uhličitý používá k suchým sedacím koupelím, které absolvují ženy při gynekologických potížích.
Poslední zdroj, sirnoželezitá slatina, vzniká přímo ve Františkových Lázních rozkladem rostlin jako rákos, ostřice a orobinec v prostředí minerální vody. Má unikátní složení, protože rostlinné složky doplňují minerály, písečné jíly s kaolinem, markazit, epsomit a více než čtyři procenta pyritu. Černou hmotu dělníci těží pomocí korečkového bagru a na mechanizovanou skládku ji k další úpravě dopravují vozíky jezdícími po úzkokolejné železniční dráze.
Slatina na skládce zraje, poté se mele ve velkém mlýně a pasíruje přes děrované rošty na homogenní granule, které se distribuují do lázeňských domů. Zde se využívá k zábalům, obkladům, koupelím a k vaginálním tamponům. Po procedurách se slatina vrací zpět do původního ložiska v místě těžby. V přírodě pak dochází k regeneraci této léčivé látky, aby za několik let mohla být znovu použita.
Srdíčková turistika
Nedílnou součástí léčebného procesu a lázeňské atmosféry jsou ve Františkových Lázních parky a lesoparky, jež vznikly po založení města. Dnes je lázeňští hosté a turisté využívají k procházkám, k běhu, k jízdě na kole nebo na koloběžce. Stezky existují od roku 1966 a zavádí výletníky za přírodními krásami a památkami, ke kterým patří kolonády, promenády, pavilony, mini zoo, jezírka, pláž u rybníka Amerika s půjčovnou loděk a rozhledna Salinburg.
Malou romantickou hradní zříceninu nechal vlastním nákladem vybudovat v roce 1906 předseda místního okrašlovacího spolku Gustav Wiedermann, pravděpodobně k příležitosti pětistého výročí první písemné zmínky o Františkově prameni, jež se do osmnáctého století nazýval také Slatinskou kyselkou v němčině zvanou Schletter Säuerling. Odtud se pak nejspíš odvodilo jméno rozhledny „Saling“.
Stavbu připomínající svou podobou zakletý zámek z pohádky o šípkové Růžence zdobí dvě nezastřešené věže. Na vyšší věži s cimbuřím je vyhlídkový ochoz a v nižší věži stojí dole malá kašna. Podle pověsti tu sídlí duch františkolázeňských pramenů Salinger. Snad bude jedinečnou minerální vodu opatrovat i pro další generace.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditFrantiškovy Lázně mají rovinatý terén. Můžete je prozkoumat pěšky, na kole či na koloběžce. Ty si včetně holí pro nordic walking půjčíte v informačním centru poblíž Františkova pramene. Pro méně pohyblivé osoby a rodiny s malými dětmi pak jezdí ve městě Frantovláček (městský okruh) nebo Mikrovláček (na rybník Amerika). Pro vozíčkáře jsou připravené dvě trasy. Modrá (6,1 km s převýšením 40 metrů) vede kolem celého lázeňského centra převážně po zpevněných cestách a pěšinách. Červená (2,7 km s převýšením 6 metrů) míří k rybníku Amerika a ve dvou místech se napojuje na modrý okruh. Relaxaci si užijete v akvaparku Aquaforum ve vnitřních a venkovních bazénech s minimální teplotou vody 30–32 °C. Svaly vám krásně uvolní vodní stěnová masáž, vzduchové masážní lavice, perlička, vřídla, whirpool, vodní jeskyně a sauna. |