Lázeňská legenda Evropy. Termální prameny v Budapešti léčí všechny neduhy

Snad žádné hlavní město na světě nemá na svém území takové množství termálních lázní jako Budapešť. Místní je využívají k odpočinku cestou z práce, turisté k relaxaci po návštěvách památek a nemocní k navrácení zdraví.

Třináct, přesně takový počet termálních lázní mohou v současnosti turisté navštívit v hlavním městě Maďarska. Jejich tradice sahá až do starověku, kdy zde Římané založili město Aquincum. Jeho součástí byly jedenadvacatery lázně, do kterých léčivou vodu z úpatí Budínských vrchů přiváděly vodovody.

Dnes z vrtů hlubokých až tisíc metrů vyvěrá na povrch sto dvacet tři termálních léčivých pramenů. Voda je bohatá na hořčík, sodík, vápník, hydrogenuhličitany, siřičitany, fluoridy a chloridy, přičemž přesný obsah minerálů se liší v závislosti na lokalitě. Díky různému složení lze tak prameny využít k léčbě mnoha neduhů, od onemocnění pohybového aparátu přes neuralgie, gynekologické potíže až po poruchy krevního oběhu. Pitné kúry pak fungují na potíže zažívacího, dýchacího ústrojí, močových cest, ledvin a na zlepšení látkové výměny.

Svoji „termální prohlídku“ za nejstaršími lázněmi Budapešti začneme v tureckém duchu, v lázních Király. Po vítězství v bitvě u Moháče Turci obsadili velkou část Uher a v roce 1541 se Budín stal na skoro jedno a půl století vazalem Osmanské říše a sídlem budínského pašaliku. Dobyvatelé tehdy využili místní zdroje a paša Arslan nechal uvnitř městských hradeb vybudovat lázně. Budova tak byla v bezpečném dosahu i při obléhání města. V rámci osmanské architektury vznikl osmiboký mramorový bazén (plus další sousedící bazénky) s pohledem do centrální kupole se skleněnými otvory. Těmi proniká denní světlo do bazénu a přes nadýchanou páru vytváří kouzelné obrazy. Király jsou ovšem v současné době dočasně uzavřené.

Turci za vlády paši Sokoli Mustafy vybudovali v šestnáctém století ještě další lázně. Dnes se jmenují Rudas, ale jejich původní název zněl lázně Zelený sloup, protože jeden z osmi pilířů nad bazénem měl zelenou barvu. Zároveň byl vnitřek budovy pokryt na stěnách růžovou omítkou. Turečtí stavitelé chtěli totiž vytvořit atmosféru istanbulských lázní z červeného mramoru, jenže přeprava těžkých desek byla složitá, a tak požadovaného efektu dosáhli pomocí barevné omítky.

V lázních Rudas si můžete užívat léčivou koupel a zároveň si prohlížet Budapešť z výšky.

Lázně Rudas, jež jsou využívány čtyři sta padesát let, zásobují tři větší prameny – Juventus, který má prý omlazující účinky, Hungaria, Attila a patnáct menších pramenů. Největší atrakcí lázní je kupole o průměru deseti metrů klenoucí se nad vnitřním bazénem a střešní vířivka poskytující skvělý výhled na panorama Pešti.

Za osmanských dob fungovaly také lázně Lukács. Nejdřív se zde ve dvanáctém století usadili rytíři řádu sv. Jana (později řád maltézských rytířů), kteří při svých klášterech vybudovali lázně pro nemocné. Když Budín obsadili Turci, řádoví rytíři lázně opustili. Osmané pak energii pramenů využívali především k výrobě střelného prachu a k mletí pšenice až do svého odchodu v roce 1686.

Lázně Lukács. Místní prameny využíval k léčbě už v 12. století řád Maltézských rytířů, který zde postavil klášter.

Lázně se pak staly majetkem státní pokladny a v devatenáctém století je koupil od ministerstva financí Fülöp Palotay, který začal s řadou přeměn. Nechal vybudovat lázeňský hotel, zřídit moderní oddělení vodoléčby a plovárnu. Do Lukácse jezdili nemocní z celého světa a z vděčnosti za úspěšnou léčbu umísťovali na zeď vnitřního nádvoří mramorové děkovné tabulky, které jsou tu k vidění dodnes.

Akumulátor v lázních

Denně tryská v Budapešti sedmdesát milionů litrů termální vody, přičemž část pochází z tajemného tunelového systému pod horou Gellért. Na tomto místě zřídil lázně a špitál již ve třináctém století uherský král Ondřej II. Za tureckých časů zde fungovaly lázně zvané Acsik Ilidzse, o nichž cestovatel Evliya Çelebi ve svých poznámkách napsal, že „nemocní přicházejí z daleka, protože voda je užitečná k léčbě syfilidy a sedmi dalších nemocí“.

Lázně Gellért

Když Budín připadl zpět pod habsburskou vládu, císař Leopold I. daroval lázně svému dvornímu lékaři Fridrichu Illmerovi z Wartenbergu. Jeho syn Károly si však po smrti svého otce s dědictvím nelámal hlavu a lázně prodal v roce 1718 městu. Tehdy se nazývaly Sárosfürdő (bahenní koupel) kvůli léčivému bahnu, které se s vodou dostávalo na povrch a usazovalo na dně bazénů. Nakonec lázně padly za oběť výstavbě mostu Františka Josefa I. (dnes most Szabadság) a pozemek s pramenem byl vyvlastněn za účelem výstavby budovy městských lázní. Stavební plány současného hotelu a lázní Gellért byly realizovány během první světové války a v posledním roce válečného konfliktu na stavbě pracovali také ruští váleční zajatci.

Lázně Gellért patří k nejkrásnějším v Budapešti i v celé Evropě. Vznikly v pozdně secesním stylu a jejich interiér krášlí nádherné sochy, skleněné střechy, mozaikové obklady, malovaná vitrážová okna a majestátní sloupy.

Lázně Gellért

Prostředí připomínající velkolepý palác přitahuje spoustu slavných osobností. Objevil se zde bývalý prezident USA Richard Nixon, skladatel Andrew Lloyd Webber či filmové hvězdy Uma Thurman a Ryan Gosling. V lázních se také natáčelo několik filmů spojených s českými umělci – Kde skřivánek zpívá (1936) v režii Karla Lamače a scéna snímku Akumulátor 1 (1994) pod vedením Jana Svěráka.

Hroši milují termály

Za dalšími starobylými lázněmi se přesouvám na levý břeh Dunaje, do Pešti, kde mě čeká „umělecký majstrštyk“ Győző Czieglera. Známý architekt vypracoval projekt lázní Széchenyi, ale realizovat už jej nestačil. Zemřel před zahájením stavby, a tak návrh dokončili jeho kolegové a vybudovali úchvatný komplex podobající se baroknímu zámku s mnoha bazény.

Náklady na vybudování lázní Széchenyi spolkly tři miliony devět set tisíc rakousko-uherských korun, ale už v roce 1913, kdy byly otevřeny, je navštívilo dvě stě tisíc lidí.

Budovu zdobí nespočet mýtických postav, soch, nástěnných maleb, mozaik a unikátních dlaždic, přičemž všechna umělecká díla představují vztah člověka a vody. Náklady na vybudování lázní Széchenyi spolkly tři miliony devět set tisíc rakousko-uherských korun, ale už v roce 1913, kdy byly otevřeny, je navštívilo dvě stě tisíc lidí. O šest let později se tento počet zvýšil na více než osm set devadesát tisíc.

Ve dvacátých letech minulého století nechala městská rada lázně rozšířit a dnes se milovníci koupání mohou rochnit v jednadvaceti bazénech. Termální prameny z lázní Széchenyi si pochvalují také hroši ve svých bazéncích v budapešťské zoo. Dokonce zde zplodili mládě (což je u hrochů v zajetí považováno za významný úspěch) a odborníci se domnívají, že k zabřeznutí samice přispěla budapešťská léčivá voda.

Může se hodit

V Budapešti jsou v provozu i další lázně – Császár (Veli Bej), Palatinus, Dandár, Paskál, Csillaghegyi, Pesterzsébet, Római a Pünkösdfürdő.

O víkendech jsou budapešťské lázně přeplněné, lepší je do nich zajít ve všední den, kdy mají méně návštěvníků.

Pokud chcete navštívit lázně Széchenyi nebo Gellért, vypravte se tam hned po ránu. Užijete si více klidu a prostoru v bazénech.

V lázních Széchenyi jsou populární letní noční koupelové večírky zvané sparties. Většinou se konají každou sobotu od půl desáté večer do druhé ranní a doprovází je laserová show, video instalace a hudba.

Ve venkovních bazénech probíhá koupání celoročně, do Budapešti tak můžete vyrazit mimo hlavní turistickou sezonu.

Do lázní si s sebou vezměte plavky, župan ručník a žabky.