Zalaegerszeg jsme objevili úplně náhodou. Po čtrnáctidenní jízdě Balkánem jsme zatoužili po relaxaci a odpočinku, ale naše oblíbené termální lázně Aqua Barbara u vesnice Pusztaszentlászló bohužel byly mimo provoz. Nechtěli jsme moc uhnout z trasy a tak jsem se vydali cestou nejmenšího odporu bez komplikovaného hledání. Zkusili jsme proto první zajímavější místo a vyplatilo se. Z plánované jedné noci byly rázem tři.
Lázně, které dodají klid
Za severními předměstími Zalaegerszegu se v mírně zvlněné krajině ukrývá malá přehrada Gébárti-tó, která je oblíbeným místem, kde se tráví volný čas. Hlavní travnatá pláž na břehu nádrže je placená, ovšem volné přístupy do vody se také najdou. Přehrad u nás máme dost, ovšem pověstné maďarské termály už představují pádný důvod k zastávce. Zdejší epicentra termálních radovánek leží nad východním zálivem přehrady. Tam se naproti sobě rozprostírají dva komplexy.
Interiér termálních lázní. Venkovní bazény byly během naší návštěvy mimo provoz.
Mamutí AquaCity Waterslide and Adventure park je čistě venkovním zařízením, které funguje během léta. Akvapark se údajně pyšní největším bazénem s umělým vlnobitím v Maďarsku.
Daleko méně vzruchu, ale zato klid a fajn oddech poskytují protilehlé termální lázně. Ačkoli teplota vody termálního vrtu dosahuje 84 stupňů, v relaxačním i léčivém bazénu je ochlazena na příjemných 33 až 35 stupňů. Další vnitřní bazény jsou chladnější. A lze si tam i lehce zaplavat, například v protiproudu. I když se pár internetových recenzí vyjadřovalo o lázních negativně, byla voda naprosto čistá, a to samé můžeme říct i o zázemí. Letošní prázdninové recenze zmiňovaly, že termální lázně jsou z důvodů rekonstrukce zavřené, aktuálně se podle údajů na Facebooku znovu rozběhly 5. září.
Věžní hodiny bez věže
Procházka centrem Zalaegerszegu moc času nezabere. Na místě středověkého vodního hradu a protiturecké pevnosti dnes září barokní budova justičního paláce. Ze stejné éry také pochází blízký farní kostel, jehož interiér hýří krásnými freskami.
Stylový bar, který vzniknul přestavbou barkasu, lákal na kořalky, víno i domácí limonádu.
Legenda městského trhu Gyula Szabó se do Zalaegerszegu nastěhoval roku 1945.
Trochu bokem se schovává místní trh. A ke každé tržnici přirozeně patří svérázné postavičky, z jejichž příběhů vznikají městské legendy. Tu zdejší připomíná socha u okraje tržiště, která znázorňuje svérázného slabozrakého strýčka Gyulu Szabó, který navzdory svému hendikepu pravidelně docházel s dvěma obřími kufry zboží na trh a po desítky let prodával na malém pultíku vlastnoručně vyrobené kartáče, košťata a štětky.
Kromě baroka a klasicismu ovlivnily architektonickou tvář města slohy z přelomu století i bytovky ve stylu „sorely“. Jádro Zalaegerszegu kupodivu působí vyrovnaně a harmonicky. Během naší návštěvy pěší zóna zrovna pulsovala ruchem městských slavností a stánky se prohýbaly pod klenoty maďarské gastronomie. Co v Zaleegerszegu uchvátí na první pohled, je velké množství městské zeleně, parků a stromořadí.
Park před justičním palácem zdobí socha Ference Deáka. Tento politik patří mezi klíčové osobnosti dějin Maďarska, který stál u zrodu Rakousko-uherského vyrovnání. Deák se narodil v župě Zala.
Kuriózní technickou pamětihodnost spatří návštěvníci před městským divadlem. Roku 2005 proběhla v Zalaegerszegu rekonstrukce farního kostela. Tehdy 250 let staré věžní hodiny nahradily hodiny nové. Původní stroj byl vcelku zachovalý, dočkal se tedy pouze drobných oprav a s novým ciferníkem byl instalován do skleněného pavilonu u divadla. Historické hodiny z kostelní věže bez kostela i věže se tak zařadily mezi unikátní památky města.
Dokonalá iluze maďarského venkova
Zalaegerszeg je vstupní branou do národního parku Örség a národopisného regionu Göcsej, které mají mnohem blíže k Alpám než k horkým stepím maďarského východu. Geomorfologicky patří do Zalské pahorkatiny. Zároveň se na území župy Zala nachází ložiska ropy a zemního plynu. Tyto dvě skutečnosti se promítly do originálního muzejního souboru, který se rozprostírá u severního okraje města.
Půlku příjemného stinného lesoparku zabírá Vesnické muzeum regionu Göcsej (Göcseji Falumúzeum). Západní část lesoparku zase vyplňuje Muzeum maďarského ropného průmyslu. Podobnou bizarní, šílenou a ulítlou kombinaci muzeí na společném prostoru, jejichž zaměření se diametrálně liší, snad jinde nenajdeme. Zatímco ve skanzenu se pod korunami stromů krčí půvabné roubenky namazané hlínou, opodál se táhne industriální park, kde se nad větvemi borovic tyčí kovové věže vrtných souprav. Na pokladně si lze zvolit buď prohlídku jednoho z muzeí, nebo kompletní vstupenku pro obě. My jsme se rozhodli pro obě muzea.
Vzadu za slepým říčním ramenem se schovávají vinohradnické domky s lisovnami.
Nejhonosnějším objektem skanzenu je statek přenesený z obce Csöde, u které začíná hranice národního parku Örség.
Vesnické muzeum je prvním skanzenem v Maďarsku, který se otevřel návštěvníkům. Oblast Göcsej ještě počátkem minulého století patřila k nejodlehlejším koutům uherského západu, kam si moderní civilizace našla cestu jen velmi pomalu. V lesích se schovávaly bohem zapomenuté vesnice, osady i rozházené samoty. I v moderní době si oblast Göcsej uchovává romantiku vzdáleného pohraničí. Četné ukázky osobité architektury jsou sice stále porůznu k vidění po vesnicích, avšak skanzen nabízí všechno dohromady, bez trmácení od dědiny k dědině.
Iluzie maďarské vesničky je dokonalá. Středem skanzenu se vine slepé rameno řeky Zala, u kterého září bílá omítka mlýna. Kousek dál cestu vroubí překrásné malované kříže, před statkem se třepetají pestré pentle májky, v blízkém sadu se košatí slívy a slyšíme i bečení koz. Skromný dřevěný kostelík ukazuje, že kraj Göcsej nikdy neoplýval bohatstvím a život tam byl dost těžký. Chalupy ve skanzenu doplňují stodoly, sklepy i vinohradnické domky.
Ocelové město
Po prohlídce skanzenu míříme do druhého muzea a přichází šok. Idylku zapadlého venkova nahrazuje bludiště obřích železných monster. Nikoliv nadarmo se naftařské muzeum honosí prvenstvím největšího maďarského muzea pod širým nebem a druhého nejvýznamnějšího muzea svého oboru na území Evropy!
Připomínky počátků průmyslové těžby a zpracování ropy
Desítky rozměrných exponátů dokumentují historii průzkumu, těžby, přepravy i zpracování ropy a zemního plynu v Panonské pánvi. Uprostřed lesoparku tak vzniklo ocelové město strojů, potrubí a čerpadel. Mě fascinovaly černobílé fotky z pionýrských časů těžby, kdy odvážné pokusy doprovázely spektakulární omyly a katastrofální nehody.
Absolutní vrchol představoval nádherný snímek lánu rozkvetlé slunečnice, nad kterým se hrdě tyčila silueta vrtné věže zpola zahalené vysokými plameny. Naopak galerii úspěchů připomíná alej lemovaná bustami významných odborníků a výstava ocenění práce maďarských naftařů v exotických zemích Blízkého východu s diplomy, plaketami i dary.
Uvnitř naftařského muzea najdeme i dětské hřiště pro ty nejmenší.
Postupně se prokousáváme muzeem, poctivě projít celé muzeum je fakt fuška. Pokud ovšem patříte mezi fanoušky průmyslového dědictví, nebo máte technicky zaměřené děti, tak si Zalaegerszeg užijete na sto procent.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditV Zalaegerszegu se kříží hlavní silniční tahy, včetně mezinárodních spojnic do Chorvatska a Rakouska. Město má přímé spojení expresními rychlíky s Budapeští i slovinskou Lublaní. K areálu s termálními lázněmi a akvaparkem jezdí autobusy městské hromadné dopravy. Internet Provozní dobu termálů najdete zde, aktuálně však spíše doporučuji sledovat jejich Facebook. O akvaparku AquaCity Waterslide and Adventure park se více dozvíte na těchto stránkách. Turistické informace a tipy k výletům můžete načerpat zde. V centru města zároveň funguje infocentrum, kde ochotně poradí. |
