Takřka mysteriózní vyloučená zóna černobylské jaderné elektrárny se stala poutním místem mnoha dobrodruhů. Samotné obyvatele Ukrajiny však havárie hluboce zasáhla a dodnes na ni doplácí.
K legálnímu překročení hranice okolo jaderné elektrárny potřebujete platné vstupní povolení. To vystavuje administrativní centrum sídlící ve městě Černobyl.
„Povolenku si můžete vybavit sami, ale to moc nedoporučuji“, radí Vršanská. Podle zkušené průvodkyně jsou ukrajinští úředníci mistři byrokracie. Všechny dokumenty musí být vyplněny bez chyby. „Jak v tom neumíte chodit, tak jedna jediná chyba způsobí to, že vás do zóny nepustí,“ vysvětluje.
Nikoho z byrokratů také nezajímá, kolik jste do celého procesu investovali peněz a jaké „papíry“ už máte v ruce. Návštěva stigmatického bodu Ukrajiny je hra „all-in“.
Většina cestovatelů volí služby průvodce nebo agentury, kteří se o vše postarají a přebírají za vás v zóně zodpovědnost. Kde se můžete pohybovat, v kolik hodin smíte vstoupit dovnitř a kdy odejít, určují úředníci. „Zkušený pracovník zná nebezpečná místa a nepustí vás tam. V případě problémů se policii zodpovídá on, ne vy,“ popisuje Vršanská. Bez doprovodu se v černobylském okolí pravděpodobně nevyznáte a nedozvíte se nic zajímavého. „Budete stát uprostřed něčeho a krčit rameny,“ vysvětluje.
Na jadernou tragédii doplácí Ukrajina dodnes. Černobyl představuje pro stát vysokou finanční zátěž.
Měření radiace dozimetrem
Jednodenní prohlídka pod taktovkou Kateřiny Vršanské stojí 99 eur, v přepočtu zhruba 2 500 korun. Dva dny vyjdou na 279 eur, což vychází lehce přes 7 000 korun. Za dvoudenní túru spojenou s exkurzí do elektrárny zaplatíte 429 eur, což je cirka 11 tisíc korun.
Pozor na záření
Detektor ionizujícího záření, takzvaný Geiger-Müllerův počítač, s sebou není nutné mít. Zpravidla vám ho půjčí zprostředkovatel. Jde spíše o zpestření výletu. „Některé agentury si nechávají za půjčení dozimetru platit dost vysoké částky,“ varuje průvodkyně.
Autem na UkrajinuLevná nafta, zničené silnice a divoká doprava Necelých tisíc kilometrů na východ od Prahy leží panenská příroda a zdevastované silnice. Ukrajina však láká cestovatele i na levné pohonné hmoty, krásné ženy a Černé moře. Než se vydáte na cestu, přečtěte si naše praktické rady a tipy pro motoristy. ČTĚTE ZDE |
Kateřina používá profesionální měřící přístroj s rozšířenými funkcemi. Pojmenovala ho Růžena, kvůli jeho růžovému zbarvení.
„Na zajímavých místech porovnávám naměřené hodnoty záření s turistickými dozimetry,“ vysvětluje. Takovým bodům s vyšší radioaktivitou se říká „hotspot“. Lepší detektory změří kromě gama záření také alfu a betu. Jejich cena startuje na 13 tisících.
25. dubna 2016 |
V zóně platí přísné nároky na oblečení. Každý návštěvník musí mít dlouhé rukávy, dlouhé nohavice a pevné boty. Jde o prevenci ozáření. Pravidlo platí celoročně, včetně léta, kdy teploty přesahují 35 stupňů Celsia.
Do vyloučené oblasti smíte v rámci privátní túry vjet vlastním autem. Průvodkyně Kateřina však takovou cestu nedoporučuje. „Jde o to, že při průjezdu dozimetrickou kontrolou prověří nejen vás, ale i auto. Pokud na něm pracovník detekuje kontaminaci, následuje omytí roztokem kyseliny borité,“ upozorňuje. Taková sprcha naruší strukturu laku a podpoří korozi kovových částí.
Černobyl je dnes také oblíbeným místem fotografů.
Pozůstatek černobylské tragédie dnes ukazuje následky společenského selhání i panenskou přírodu.
„Byla jsem nesčetněkrát svědkem této očisty. Naposledy omývali polský autobus, jehož řidič se striktně držel silnice a nezajížděl do míst s vyšší radioaktivitou,“ vzpomíná. Naopak šoféři osobních aut nebo kompaktních minivanů často vjíždí i do rizikových oblastí. Milovníkům automobilů doporučuje znalá průvodkyně využít služeb agentur, které jsou na toto riziko adekvátně vybaveni.
Divoká příroda prosperuje
Vyloučená zóna černobylské jaderné elektrárny s rozlohou 2 600 km² se stala trvalým domovem pro asi 200 obyvatel. Jde převážně o seniory ve věku 65 až 85 let. „Slyšela jsem i o mladých lidech, kteří se zde usadili na vlastní riziko“, doplňuje Vršanská. Do zóny se mohou vrátit pouze lidé nebo příbuzní rodin, kteří na místě žili před nehodou. „Já osobně bych tu žít nesměla, ačkoli by se mi to líbilo,“ smutní Vršanská. V elektrárně a okolí pracuje střídavě zhruba tři tisíce dělníků. Ti musí po 15 dnech práce opustit oblast a 15 dní regenerovat mimo zónu.
Můj soused Černobyl. Seniorka se vrátila do zakázané zóny, radiaci neřeší |
Radioaktivní záření má podle Kateřiny pozitivní vliv na tamní faunu i flóru. Zóna plní funkci velké rezervace a ukazuje, jak příroda funguje bez lidského zásahu. Na místě se daří divoké zvěři, včetně ohrožených druhů. „Chcete vidět losa? Potkáte ho v Pripjati! Stejně jako lišky, psy, kočky, divočáky nebo vlky,“ popisuje s nadšením Vršanská.
Jenom kůň Převalského byl do zóny vysazen uměle. Vliv tamní radiace na turisty je téměř nulový. Sama Kateřina na sobě pozoruje spíš pozitivní účinky, například nulovou nemocnost.
Opuštěné budovy pohlcuje zeleň.
Aleksej Timofjevič Moskalenko
Při toulkách zónou můžete potkat člověka jménem Aleksej Timofjevič Moskalenko, který zastával v Pripjati funkci vyššího policejního důstojníka. V době exploze stál jen 400 metrů od zhrouceného čtvrtého reaktoru.
Lékaři mu po osudném dni dávali jen dva roky života. Statečnému muži však oddanost nedovolila město už 32 let opustit. „Je to impozantní člověk, který zná neuvěřitelné historky o životě před katastrofou i po ní,“ vypraví Vršanská. Aleksej pracoval pět let jako správce zóny po jejím ustanovení. Dnes je v důchodu a nabízí služby průvodce.
Tady se střílí ostrými
Uvnitř uzavřené oblasti smíte fotit i natáčet. Výjimku tvoří hlavní brána Dityatky, přechod ze třetího do prvního bezpečnostního pásma nebo okolí elektrárny, která je stále brána jako strategický energetický objekt. Od poloviny září minulého roku platí přísný zákaz používání dronů.
V zakázané zóně Černobylu žijí stovky potulných psů, pečují o ně i Američané |
Hranici zóny vytyčuje plot. Pokus o jeho překonání vyvolá zásah tvrdé ruky zákona. „Černobylská zóna má vlastní policii a věřte, že se s ilegálními návštěvníky vůbec nepářou. Ze samopalu rozhodně nestřílí slepými náboji,“ zdůrazňuje Vršanská.
Před opuštěním zóny absolvují návštěvníci dozimetrickou kontrolu. „Pokud vám naměří nějakou kontaminaci, bude pravděpodobně na botách“, říká Vršanská. „Zasažená obuv se očistí na speciální rohoži. „Není pravdou, že se odebírají boty nebo oblečení. To vám nikdo neudělá,“ ubezpečuje.
Radar Duga
Ve vyloučené zóně černobylské jaderné elektrárny žije asi 200 obyvatel. Jde převážně o seniory ve věku 65 až 85 let.
Do budoucna by se mělo třetí bezpečnostní pásmo, kde leží město Černobyl a okolní obce, stát volně přístupné. Druhé neobydlené pásmo chtějí ukrajinští úředníci transformovat na rezervaci.
První, nejkontaminovanější pásmo čítající elektrárnu, radar Duga s městečkem Černobyl 2 i populární Pripjať, se nikdy neotevře. „Nedávno jsem četla v ukrajinských novinách, že by se první část měla brzy trvale uzavřít. Ale víte, jak to je. Čas plyne, nápady přicházejí a padají pod stůl,“ krčí rameny Vršanská.
Na jadernou tragédii doplácí Ukrajina dodnes. Černobyl představuje pro stát vysokou finanční zátěž.
Mnozí Ukrajinci nechápou, proč zónu navštěvuje tolik lidí a platí za to horentní sumy. Exploze čtvrtého bloku elektrárny zničila od 26. dubna 1986 životy milionům lidí. „O Černobylu se musí mluvit a neustále jej připomínat. Jedině tak bude mít lidstvo na paměti, jak to dopadne, když si někdo stanoví vlastní limity nebo zkusí přelstít fyzikální zákony,“ připomíná Vršanská.
Pripjaťská liška, jak se Kateřině přezdívá, nukleární energetiku schvaluje. Klade však důraz na dodržování veškerých bezpečnostních předpisů. „Lepší jedna jaderná elektrárna než hromada tepelných a krajina zdevastovaná rypadly. Žiji v Mostě. Vím, o čem mluvím,“ zakončuje svoje vyprávění zkušená průvodkyně po černobylské zóně.
26. dubna 2018 |
