Po vyhnání z ráje vkročil Adam na Šrí Padu, nejposvátnější horu světa

  7:40
Adamova hora, Šrí Pada, Motýlí hora... Cesta na zamlžený vršek pyramidového vrcholku je zážitek, ať už věříte, že je to první místo, kam sestoupil Adam po vyhnání z ráje, či třeba poslední místo, odkud Buddha odešel opačným směrem. I mimo sezonu, kdy výhled do krajiny nahradí zamlžené ticho, to bude nezapomenutelná cesta na posvátné místo čtyř náboženství a všech obyvatel Šrí Lanky.
Adamova hora se nám odkryla až večer po sestupu. Pohled z Dalhousie

Adamova hora se nám odkryla až večer po sestupu. Pohled z Dalhousie | foto: Tomáš S. Šťástka

Do města Hatton ležícího uprostřed šrílanské vysočiny přijíždíme pozdě v noci. Teprve ráno se tak divíme, jak se proměnilo okolí. Oproti horkým krajům v nížinách ostrova je tady počasí úplně jiné. Hatton je celý navlhlý, všude je mokro. Nad hlavou máme buď převalující se mraky, nebo neurčitou bílou mlhu.

A teprve když vyjedeme autobusem z města, zjišťujeme, že jsme asi v ráji. Extrémně vlnitá krajina úplně změnila barvu. Vybledlou zeleň nahradila tmavě zelená, vlahá.

Kopečky totiž pokrývají nádherné a úhledné čajové plantáže, jež přerušuje jen občasná hnědá cesta pro sběrače nebo tamilská vesnička okolo továrny na čaj.

Šrílanská každodennost v ranním Hattonu, odsud vyrážíme do Dalhousie.
Ochotní taxikáři radí v Hattonu cizímu turistovi nad naší mapou.
Seřazené autobusy na nádraží v Hattonu

K Adamově hoře se dostanete přes město Hatton. Jede sem i vlak.

Naším cílem je Šrí Pada, Adam's Peak, česky Adamova hora. Nejposvátnější vrcholek země a možná i celého světa.

Na vrcholku hory je totiž prohlubeň. Skalnatý útvar, který připomíná otisk lidské nohy. A legenda praví, že tento otisk zde zanechal Adam poté, co byl vyhnán z rajské zahrady. První místo, kam vkročil, byla právě Šrí Lanka. A protože Adama uznává jako proroka i Korán, je vrcholek hory posvátným místem nejen pro křesťany, ale i pro muslimy.

Moderní buddhistické chrámy (dágoby) staví na Šrí Lance Japonci z úcty k posvátnému ostrovu.

Na Šrí Lance však převládají jiná náboženství. Většinoví Sinhálci vyznávají buddhismus, zatímco menšinoví Tamilové jsou hinduisté. Podle prvních tedy stopu na posvátné hoře zanechal Buddha, podle druhých se jedná o šlépěj Šivovu. Všechna čtyři zdejší náboženství tak mají k výrazné hoře vztah, a to ji z religionistického hlediska řadí mezi nejdůležitější na světě.

Šrí Pada

2 243 m

Třetí nejvyšší horu ostrova najdete v jihozápadní části šrílanské vysočiny. Do města Hatton jezdí autobusy i vlaky z kulturní metropole Kandy. Z Hattonu pak pokračujte místním busem přes vesničku Maskeliya až na konečnou do Dalhousie. Zde je možno se, stejně jako kdekoli na Šrí Lance, bez problémů ubytovat. V sezoně (prosinec-duben) se na horu vychází v noci, aby se stihl úsvit na vrcholu. Cesta však bude, stejně jako celá vesnice, hodně přecpaná. Mimo sezonu zde naopak prakticky nikdo není.

Výstup trvá zhruba tři hodiny. Nezapomeňte nepromokavé oblečení a dostatek pití. Vzhledem k tomu, že celá cesta je po schodech, stačí lehká treková obuv. Průvodce varují před pijavicemi a doporučují proti nim namazat se speciálním ájurvédským balzámem, který je možno v Dalhousie sehnat. Místní se nám však při výstupu vysmáli: pijavici prý na schodech chytit nelze, museli bychom se brodit přímo pralesem. Dlužno dodat, že potulný pes, který nás doprovázel, přišel během cesty ke dvěma kouskům...

Z města Hatton jedeme busem s jedním přestupem v Maskeliya do vesničky Dalhousie. To je jedno z míst, odkud se na vrcholek pořádají pravidelné poutě.

Ubytujeme se v hostelu kousek od zastávky. Vesnička se nachází v místech, kde pomalu končí čajové plantáže, dál už se táhne jen neprostupná džungle.

Jestli bylo dole v Hattonu vlhko, tak těžko hledat slova pro zdejší stav. Máme pokoj  ve spodním patře překvapivě velkého hostelu, všechno působí trochu nasákle. Navíc se v okolí mraky povalují doslova po zemi, sem tam sprchne drobný, ale ostrý deštík.

Cejlonská pyramida

Ačkoli by přímo z balkonu jídelny mělo být vidět na vrchol na horizontu, nevidíme nic. Hora se skrývá daleko za mraky.

Vůbec totiž není vhodná sezona na výstup. Davy poutníků podnikají cestu na vrchol v rozmezí prosince a dubna, kdy lze seshora obdivovat východ slunce. Vzhledem k tomu, že Adam's Peak má takřka pravidelný pyramidový vrchol, patří mezi největší lákadla brzkého výstupu stínový efekt.

Hned po rozbřesku totiž hora hodí na protilehlé straně obrovský, přesně trojúhelníkový stín, který se pak spolu s postupem slunce přibližuje k jejímu úpatí. V tuto dobu však na vrchol míří obrovské množství poutníků. Výstup se tak stává masovou záležitostí, statisícovým zájezdem.

Možnost vystoupat na vrchol významné hory v osamění nás tak přilákala i za cenu toho, že seshora zřejmě nic neuvidíme.

Vyrážíme druhý den brzo ráno. Dalhousie se mimo sezonu mění ve spící vesnici, takže i přes velkoryse pojaté hostely a rozsáhlá útočiště pro poutníky je nyní téměř prázdné.

Uježděná cesta plná louží vede celou vesnicí a přes řeku se stáčí k prvnímu stoupání. Prohlížíme si tvar hory alespoň na plakátech.

Nekonečné schody a bílý Ganéša

Téměř celý výstup musíme podniknout po schodech. Ty jsou v různých nepravidelných rozestupech budovány po celé trase. Průvodce jich uvádí na
5 200. Podivnost našeho treku umocňují i lampy veřejného osvětlení, které vedou světlo až na vrchol kvůli nočním výstupům. Z fotografií víme, že horu pak zdálky jakoby obepíná světelný had, podobně jako svíčky vánoční stromek. Mimo sezonu jsou zhasnuté.

Až na vrchol posvátné hory vedou schody.
Na vrcholu není vidět nic než mlhu. Zvoním jednou.
Pohled na japonskou dágobu při sestupu z vrcholu. Začíná pršet.

Hora je důležitým poutním místem zejména pro buddhisty. Váží si jí ale i další světová náboženství.

Než mineme velkou kamennou bránu, která oznamuje oficiální začátek výstupu, zaujal nás skalní výklenek u cesty. Sedí v něm Ganéša. Toto známé hinduistické božstvo sice nevidíme na Šrí Lance poprvé, tentokrát nás však upoutalo svou barvou. Blahobytná soška s hlavou slona je totiž celá bílá. Bílý Ganéša je považován za symbol a ochránce celé hory.

Hned za branou nás pro změnu odchytne buddhistický mnich. Postaršímu pánovi v tmavě červeném přehozu dodávají kulaté brýle až dalajlámovské vzezření.

Vítá nás a pro štěstí nám omotává lesklou šňůrku okolo zápěstí. Za symbolický poplatek nám na kůži ještě otiskne barevné razítko. Vstup na Adamovu horu tedy připomíná vstup na nějaký hudební festival.

Teprve po pár krocích zjišťuji, že mám na ruce obtisknuté nějaké dětské autíčko. Buddhisté jdou s dobou.

Hlas zvonu v mlžném tichu

Samotný výstup náročný není, na trase jsou často rozmístěné lavičky a odpočívadla, která v sezoně musí jistě okupovat prodejci občerstvení. Schody se ale táhnou nádhernou džunglí, pohledy na obě strany dávají tušit, že bez takto vytvořené cesty by se na vrchol dalo prodrat jen stěží. Navíc lze v hustém pralese potkat i větší zvíře než cizokrajně řvoucí ptactvo...

Voda v moři zmizela, pak přišla obří vlna

V místech úderu tsunami po sedmi letech

Poslední část asi dvouhodinového nepřetržitého stoupání je už hodně příkrá, schody úhlem připomínají vypnutý eskalátor metra.

Vrchol nás překvapí. Celou dobu jsme stoupali do mlhy, takže jsme vůbec netušili, jak jsme už na 2 243 metrů vysoké hoře daleko.

Stojí to za to. Celý vrcholek je totiž tichý buddhistický chrám. Zouváme boty a vstupujeme do vnitřních zdí. Všude okolo je jen bílá mlha, takže si připadáme opravdu jak na vrcholu celého světa. Vlhké kameny studí do bosých nohou.

V jednom z rohů visí dva nádherné zvony. Každý poutník musí podle tradice zazvonit tolikrát, kolikrát na horu vystoupil. Za nás dva se tedy do mlžných dálek nesou dva znělé údery. To jediné, co přehlušilo zdejší majestátní ticho.

Samotnou stopu ukrývá malá stavba. Ta je však nyní zavřená, takže podivnou prohlubeň nevidíme a můžeme se jen dohadovat, jakou velikost nohy ten Adam měl.

Buddhistický chrám na vrcholu stráží spolu s hlídačem i jeho pes.

Na vrcholu nejsme úplně sami. Kromě sympatického psa, který nás zde přivítal, je tu i jeho majitel. V jedné z okolních staveb totiž dlí strážce. Malá místnůstka, kam nás zve na čaj, pojme palandu, nějaké skříně, stolek a vařič. Šrílančané umí anglicky, takže se dozvídáme, že muž je strážce chrámu. Na vrcholu hory tráví přesně půl roku v kuse a stará se o posvátné místo. Po půl roce služby ho vystřídá někdo jiný.

Šrí Lanka, nebo Srí Lanka?

Dosavadní podobu názvu státu Srí Lanka, jak ji uvádějí starší geografické a pravopisné slovníky, nahradila publikace Jména států a jejich územních částí podobou Šrí Lanka. Publikaci vydává Český úřad zeměměřický a katastrální a lze ji považovat za normotvornou, protože vychází jak z českých jazykových příruček, tak z doporučení konferencí OSN pro standardizaci geografických jmen.

Tamilské sběračky čaje

Po vypití silného čaje se vydáváme na cestu dolů. Po schodech to rychle utíká. Cestou nás překvapí jen tlupa velkých chlupatých opic, které zjevně vyděšeny naší účastí přeskáčou přes stromy nad schody jen o kousek níž.

Oproti hulmanům a makakům, které vídáme na ostrově běžně, jsou tyto o dost větší. Poslední nás mine velký samec, který jakoby výhrůžně dlouho hlídá ve větvích.

Nakonec ale i on zmizí a my můžeme beze strachu pokračovat. Jakmile sestoupíme pod úpatí hory a míjíme krásnou bílou dágobu (buddhistický chrám), kterou tu z pobožné vděčnosti postavili Japonci, začne pršet. Teď už to není jen takový přechod mokrého mraku, ale regulérní deštík, který nás trochu zdrží. Schováváme se v prázdném shromaždišti pro poutníky.

Odhalení

Zpět do Dalhousie dorazíme okolo páté odpoledne. V hostelu unaveni strávíme ještě jednu noc. Večer si opět sedneme na terasu v jídelně. A jako by se s námi chtěla hora symbolicky rozloučit. Mraky se roztrhají a my ve večerním šeru vidíme pyramidu na obzoru. Odsud působí vrchol majestátně, není divu, že ji Šrílančané dlouho považovali za nejvyšší horu ostrova.

Jakmile padne úplná tma, rozsvítí se na špičce malé světýlko. Jak se tam asi uprostřed tmy a ticha teď cítí osamělý strážce...

Na horu se dá nejlépe vystoupit cestou z vesničky Dalhousie.

Na horu se dá nejlépe vystoupit cestou z vesničky Dalhousie.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  29.5 21:32

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

KVÍZ: Sněžka je nejvyšším vrcholem Polska. Je to pravda, nebo lež?

26. května 2024

V tomto vědomostním kvízu vám předložíme několik tvrzení o různých zeměpisných zajímavostech z...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Sedmnáctiletý digitální nomád žije už dva roky v německých vlacích

29. května 2024

Zatím nacestoval přes 500 000 kilometrů. Dost na to, aby planetu Zemi obkroužil dvanáctkrát. Až na...

Stanice duchů pod Berlínskou zdí zmizely z map, metro tu jen projíždělo

28. května 2024  13:05

Z masy Německé demokratické republiky vydělila Berlínská zeď ostrůvek západního sektoru metropole....

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Pláže v Evropě, kde si užijete pohodu téměř bez lidí, pořád existují

25. května 2024

Vyrovnané řady lehátek a slunečníků, které se ztrácejí v mase slunících se těl. Pláže, kde pro...

KVÍZ: Kolik se dá ujet na elektrokole za den? A kdy se musí motor vypnout?

30. května 2024

Elektrokola už dávno nejsou podivným vynálezem pro důchodce. Prodeje neustále rostou a možná se...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  29.5 21:32

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Jako krotitelé duchů. Zloděje na elektrokolech má zastavit nová zbraň

29. května 2024  13:21

Vývoj nových technologií nepřináší jen pozitivní věci. Ve Velké Británii totiž modernizují i...

Do Chorvatska autobusem. Zkuste to letos jinak, novinky překvapí

29. května 2024

Advertorial Chorvatsko je pro Čechy dlouhodobě jednou z nejoblíbenějších letních destinací. Za jeho krásami...

Žádná tajná bokovka. S manželkou jsme rozvedeni, překvapil Petr Nedvěd

Generální manažer české hokejové reprezentace Petr Nedvěd (52) byl po divoké oslavě zlaté medaile z mistrovství světa...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

Hoši, nádhera, děkují celebrity za hokejové zlato. Pokáč baví vítěze písničkou

Česká hokejová reprezentace získala po čtrnácti letech zlato na mistrovství světa. Obrovský úspěch nadchl nejen...

Někteří mě mají za zlatokopku. Nenesu to lehce, říká manželka Ondřeje Kepky

Seznámili se na vysoké škole, kde on byl pedagog a ona studentka. Jsou spolu přes devět let a v budoucnu plánují i...

Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu

V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny českého filmu a byl i...