„Ozývají se nám rodiče jedenáctiletých či dvanáctiletých dětí. Na druhou stranu tam máme i lidi přes padesát let. Jen za poslední dva týdny se nám ozvalo šest lidí,“ konstatuje primářka oddělení Petra Sejbalová.
Zatímco v roce 2012 měli 25 nových pacientů a z nich jen čtyři neplnoleté, vloni přibylo 48 nových případů a 11 z nich bylo mladistvých a letos do září to bylo už 26 případů.
Přitom cesta ke změně pohlaví není jednoduchá a neobejde se bez rizik ani bez bolesti. Vlastní proces přeměny trvá minimálně přes dva roky, ale v péči sexuologů zůstane člověk celý život. Operaci ale může prodělat jen ten, komu je 18 let.
První fází celého procesu je diagnostika, kde lidé procházejí nejrůznějšími vyšetřeními a testy, které mají jednoznačně potvrdit, že se jedná o tuto diagnózu. Její součástí je i proces sociální adaptace „real life“, kdy si pacient ozkouší, jak mu půjde žít s neutrálním jménem. Poprvé v životě se může identifikovat se svojí rolí i navenek.
Může si změnit jméno a příjmení, které je nesklonné, například Kočí nebo Petrů. Pak následuje hormonální terapie, operační zákrok a pooperační péče. Teprve pak dostane nové rodné číslo a příjmení opačného pohlaví.
„U zhruba dvou třetin pacientů, kteří se nám přihlásí, se diagnóza během první fáze potvrdí a mohou pokračovat dál. Jen výjimečně se stává, že někdo skončí, a to většinou ze zdravotních důvodů, nebo nedojdou do fáze operace a spokojí se s hormonální léčbou,“ poznamenal brněnský endokrinolog Karel Starý, který má na starosti hormonální léčbu těchto pacientů.
V případě přeměny ženy na muže se pacientům podávají hormony androgeny, v případě přeměny z muže na ženu zase kombinace antiandrogenů a estrogenů. První zmíněných proměn je v poslední době více a žádají o ni hlavně mladé dívky.
Jedním z nich je i dnes už Edward Max Gomola ze Znojemska. Ten se narodil jako dívka, ale už jako dítě se choval, oblékal a profiloval jako chlapec. V patnácti letech si zjistil veškeré informace, od lékařů, vytiskl je a přišel za svými rodiči už s jasným plánem.
„Řekl jsem jim, že toto jsem já, a pokud mě budou brát, jaký jsem, budu za to rád, ale pokud ne, budu to respektovat, ale rozhodl jsem se jít do této změny. Rodičům se v podstatě ulevilo, protože to věděli už od dětství, a pozorovala to i moje babička. Projevili pochopení a ve všem mě podpořili. Přestěhovali jsme se ze severu Moravy a v novém domově jsem začal s novou identitou,“ říká dnes dvaadvacetiletý Gomola. Léčba trvala celých sedm let.
Po stránce tělesné byla podle něj nejtěžší operace prsou a po stránce psychické odebrání dělohy a vaječníků. Hormony bude brát už do konce života. „Jsem teď stoprocentně spokojený a nikdy v životě toho litovat nebudu,“ poznamenal.
Podle odborníků zatím není jasné, kde se v lidech bere přesvědčení, že se narodili v těle opačného pohlaví. „Zkoumají se vlivy genetiky, některých hormonů v průběhu nitroděložního života, kdy se vyvíjí mozek i jeho centra, která mají vliv na sexuální orientaci a identifikaci, ale zatím to exaktně nevíme,“ přiznává primářka. Podle ní má na počet vliv větší svoboda projevu, to, že se o těchto problémech více mluví, i sociální sítě.
