„Myslím, že je potřebné dětem ukázat, že není nic špatného na tom, když jsou jiné než jejich kamarádi,“ říká brněnský umělec, který z obav o bezpečnost nechce uvádět své občanské jméno.
Jak byste popsal to, co děláte? Je drag umění stejné jako transvestismus?
Nejsem vystudovaný sexuolog ani psycholog a nejsem si jistý, jestli to definuju správně. Každopádně transvestita je někdo, kdo se obléká do šatů opačného pohlaví v běžném životě a dělá v nich každodenní činnosti. U mě je oblékání do ženských šatů součást umění, tedy dragu. Baví mě líčení a celá ta transformace, která je pro mě způsobem uměleckého vyjádření. Drag je umění, v rámci kterého se dostávám do role, ve které pak vystupuji.
Jakou na to máte odezvu?
Doteď jsem se s negativní reakcí na to, co dělám, nesetkal. Nikdy jsem ani neměl obavy z útoku. I když jsem vystoupil jako překvapení na svatbě či oslavě, kde jsou lidé často napití, dočkal jsem se vždy jen pozitivní reakce.
To se ovšem po facebookovém příspěvku Aliance pro rodinu ohledně vašeho plánovaného vystoupení pro děti změnilo...
Ano, paní předsedkyně Aliance pro rodinu tvrdí, že jsem kabaretní umělec a kabaretní umění má sexuální podtext, kterému by se děti neměly vystavovat. A já s ní v tomto souhlasím. Jsem však profesionál, který zná své publikum, na které se musím naladit, a svůj repertoár upravuju podle toho, kde jsem a pro koho vystupuji. Tím pádem samozřejmě nebudu dělat před malými dětmi kabaretní vystoupení, navíc ani moje normální kabaretní vystoupení sexuální podtext nemá. Kabaret je jen forma divadla. Tanečnice v něm můžou být skromně oděné, ale toto umění je o hudbě a zábavě. Představa, že při něm probíhají nějaké orgie, je mylná. Lidé možná mají dojem, že kabaret je s prominutím bordel, ale tak to není. Hlavně je to umění pro dospělé. S dětmi budu komunikovat způsobem, který je k tomu vhodný.
Muž v dámských šatech přečte dětem queer pohádky, knihovnu zaplavily protesty |
Jak jste se vůbec k propíranému vystoupení pro děti dostal?
Byl jsem osloven organizačním týmem brněnského Pride Weeku, který mě spojil se zaměstnanci knihovny. Nabídku jsem přijal, protože to nepovažuji za nic špatného, z mojí strany nikomu nic nehrozí. Spíš mám teď pocit, že může něco hrozit mně.
Může být pro děti matoucí, když uvidí muže v ženských šatech?
Já sám sebe považuji za herce, ne za muže v ženských šatech. V soukromí se do ženských šatů neoblékám, já v nich jen vystupuju. Ženskou personu beru jako svou roli, je to pro mě kostým. Navíc to, do čeho se převlékám, není běžné ženské oblečení, které jde koupit v obchodě. Jsou to šaty šité mně na míru. Šaty, ve kterých vystupuju, si na sebe běžná žena ani nevezme. Je to podobné, jako kdyby si do knihovny pozvali klauna. Já jsem klaun, bavič, který akorát mění roli z mužské na ženskou, což pro některé může být komické. Je to o odlehčení, v podstatě si dělám srandu ze společenské role člověka ve vztahu k maskulinitě a feminitě. Nepovažuji to za demonstraci, jen za zábavu. Děti to neřeší.
Kritici však namítají, že to může děti v raném věku negativně ovlivnit.
Děti nikdo ovlivňovat nehodlá. Neplánuju tam nikomu nic tlačit do hlavy ani říkat věci, které by je mohly zmást. Budu tam jenom přítomen jako někdo, kdo je svým způsobem jiný, a číst literaturu s queer tematikou.
O čem tato literatura pojednává?
Jsou to pohádky, kde jsou například dva tatínci. Nebo o princi, který měl za úkol se oženit, ale žádná princezna se mu nelíbila a líbil se mu jiný princ. Dál jsem dostal pohádku o dvou tučňáčích samečcích, kteří se starali o vajíčko, o které se nikdo jiný nestaral, a pak se z něj vylíhl malý tučňáček. Jsou to věci, které se ve světě stávají, a podle mě je to úplně v pořádku. Možná tam budou děti, které rodina nepřijímá kvůli jejich jinakosti, a ony uvidí, že v tom nejsou samy. V těch postavách můžou najít vzory, které jinde nevidí. Taky jsem byl dítě, kterému se líbily holčičí věci. Cítil jsem, že jsem jiný, trápilo mě to a neměl jsem ke komu vzhlížet. Myslím si, že je potřebné dětem ukázat, že není nic špatného na tom, když jsou jiné než jejich kamarádi. A když se jich to netýká osobně, můžou kdykoliv přijít do kontaktu s někým, kdo má například dvě maminky, a už budou vědět, že je to v pořádku.
Považujete za vhodný nápad pořádat čtení pro děti s drag queen?
Máte kromě čtení pohádek připravený i další program?
Přečtu to, co mi bylo doporučeno. Zeptám se dětí, jestli mají nějakou otázku, a odpovím na ni normálním způsobem. Například jim řeknu, že někdo je jiný než oni. Určitě jim však nebudu vykládat, že když je někdo chlapeček, tak to neznamená, že je vážně chlapeček. Nebudu jim podsouvat, že musí být jiné, jenom řeknu, že někdo je. Když se mě dítě zeptá, proč se oblíkám jako holka, tak mu vysvětlím, že je to pro mě zábava, že se mi holčičí věci líbí a cítím se v nich dobře. Někteří se rádi oblékají do kostýmu Supermana, já mám zase rád svůj kostým.
Co říkáte komentářům na sociálních sítích, které na vás nyní míří?
Já nečtu ani komentáře pod články o mně, nemám to zapotřebí. Slyšel jsem, že nejsou hezké. Reakce lidí mi nejsou příjemné, ale vím, že nedělám nic špatného, takže mé svědomí je čisté. Když nemám špatný pocit ze sebe, tak si každý může říkat, co chce. Mrzí mě však, čím si musí procházet knihovna, které chodí spousta výhrůžek. Tito lidé by si měli uvědomit, že ohrožují bezpečnost i návštěvníků knihovny, kteří s tím nemají nic společného.
Co vás vlastně přimělo k oblékání ženských šatů?
Drag je umění, které spočívá v tom, že se pracuje s estetikou, která je zpravidla ženská, a já k ní mám hodně blízko. Když jsem byl malý, hrál jsem si s panenkami, zkoušel jsem si máminy boty a k ženám jsem vždy vzhlížel. Není to tak, že bych se jako žena cítil, nejsem transgender. Je to o tom, že si člověk vytvoří své alterego a spojí ho s dalšími druhy umění jako tanec, zpěv či herectví. Když vystupuju, lidem předávám svou sebelásku a energii, která je většinou strhne a užívají si to.
Jak jste se k této formě umění dostal?
Jak už jsem říkal, už od mala jsem byl inspirovaný ženskou estetikou, se kterou jsem experimentoval. Pak jsem začal studovat vizážistiku, líčil jsem klientky a zajímal jsem se o to profesně. Během dospívání jsem se začal zajímat o divadlo a postupně jsem začal hrávat v ochotnickém souboru. Rozhodl jsem se v inscenaci Sněhurka a sedm trpaslíků hrát Zlou královnu, což mě přivedlo k dragu. Byl jsem inspirovaný Městským divadlem, které tuto inscenaci také hrálo, a roli Zlé královny ztělesňoval muž. Hodně mně to zaujalo, protože v podání muže to mělo obrovské grády, a to vůbec nemyslím anti-feministicky. (směje se)
Živí vás drag?
Je to pro mě spíš bokovka. Nevystupuju úplně pravidelně, v průměru tak jednou týdně, a i to je při mé hlavní práci náročné stíhat. Drag mi však dává možnost úplně jiné seberealizace a nabíjí mně energií, i když si při tom fyzicky vážně neodpočinu.
Jak dlouho vám trvá příprava na vystoupení?
Potřebuju tak dvě a půl hodiny. Během nich se stihnu nalíčit, patří do toho i náročnější úkony jako hladce se oholit a zakrýt si obočí. Pak si musím nainstalovat paruku a obléct se do kostýmu, což je taky dost složité.
Co vás inspirovalo k pseudonymu Ivory Divine?
Ivory je odstín make-upu, který používám. Divine znamená božský a nějakou chvíli mi trvalo, než jsem na toto slovo přišel. Kromě toho, že to hezky zní, to pro mě má i hlubší význam. Moje persona je velká žena, která září, a já bych ji přirovnal k antickým bohyním. Právě ty byly vyobrazeny jako silnější ženy a představovaly ztělesnění krásy. Další důvod, kvůli kterému dělám drag, je ten, že k ženám vzhlížím. Vždy jsem je obdivoval a miluju jejich energii. Pro mě jsou všechny ženy bohyně. Trochu bych o sobě řekl, že jsem feminista. (směje se)
Vaše rodina a okolí vás v tom podporuje?
Já jsem nejdřív rodičům řekl, že jsem homosexuál, takže když jsem jim pak oznámil, že dělám drag, nebyli překvapení. Mysleli si totiž, že to k tomu patří. Vysvětlil jsem jim, že tak to samozřejmě není. Zbytku rodiny jsem to spíš ukázal než řekl, když jsem na kulatiny mého strejdy udělal nečekané vystoupení. Měl jsem obavy, jak to přijmou, ale reakce byla úžasná, všichni byli nadšení. Takže abych odpověděl, podporují mě.
Jste naštvaný na ty, kteří vás odsuzují kvůli tomu, co děláte?
Nejsem. Oni mě nemají rádi proto, že nevědí, kdo jsem, a neznají, co dělám. Častokrát jsou to lidé, kteří žili v sociálních bublinách a nikdy se s někým, jako jsem já, nesetkali. Proto na ně nemůžu být naštvaný. Odsuzuji však útoky a nenávistné výhrůžky.
