Vědci přesně nevědí, jaké biologické příčiny způsobují, že se někteří muži cítí být ženami a naopak. Také proto se objevily spekulace, že ve hře mohou být i sociální vlivy. Této domněnce se zdá nahrávat skutečnost, že v liberálních zemích jako v USA, Německu a Británii (opticky) stoupá počet mladistvých, kteří se považují za transsexuály.
Do specializovaného centra v západoněmeckém Münsteru si v roce 2014 přišlo pro radu 70 nezletilců, kterým nevyhovovalo jejich pohlaví. Loni se jejich řady rozrostly na 180. Také další německá centra hlásí nárůst počtu klientů, napsal německý deník Die Welt.
Na londýnskou kliniku řešící problémy s genderovou identitou se v roce 2010 obrátilo 94 nezletilců. Loni jich bylo 2519.
Nevysvětleným zůstává i zvrat poměru mladistvých transsexuálů a transsexuálek. Dříve měli transsexuální chlapci vůči transsexuálním dívkám převahu čtyři ku jedné. Nyní vychází tři transsexuálky na jednoho transsexuála.
Lékařce a výzkumnici Littmanové z renomované Brownovy univerzity připadá zvláštní i to, že některé děti a mladiství oznamují svoji transsexualitu znenadání. Podle Littmanové navíc často spolu s kamarády. Vyzpovídala proto rodiče, které pozorovali podobné chování u svých dětí.
Littmanová zjistila, že dívky tvořily 82 procent těch, kteří se přihlásili k opačnému pohlaví. Jejich průměrný věk činil 16,4 let. U více než 62 procent z nich před tím diagnostikovali psychickou poruchu jako depresi či autismus. Třetina se pohybovala v okruhu přátel, kteří se označovali za transsexuály.
Transsexuál se nechal přeoperovat na ženu kvůli maratonu, na muže nestačil |
Littmanová vše interpretovala tak, že za rostoucím počtem adolescentů – transsexuálů může být spoluodpovědná i určitá „sociální nákaza“. Zdůraznila však, že je třeba dalších šetření, včetně těch, které by vycházely z dotazování samotných transsexuálů.
Littmanové studie vyšla loni v srpnu v odborném časopise PLOS One a stala se záhy terčem kritiky. Autorka čelila obviněním ze zaujatosti, protože zpovídala jen rodiče a to ještě prý jen ty, kteří transsexuální obrat svých potomků nesli nelibě.
Brownova univerzita později stáhla propagační informaci o Littmanové studii ze svého webu. Údajně jen kvůli pochybnostem o použité metodologii. Děkanka Fakulty veřejného zdraví univerzity Bess Marcusová ale uvedla, že vyvstaly také obavy, že „závěry studie mohou být využity k diskreditaci snah o podporu transgenderové mládeže“.
PLOS One zase nechal článek opětovně přezkoumat recenzenty. Littmanová ho poté částečně přepracovala. Letos v březnu vyšel znovu s některými upravenými pasážemi, ale se stejným vyzněním.
Nezáleží na osobních pocitech. Platí, jaké pohlaví máte, myslí si církev |
V polemice o svobodě a standardech vědeckého bádání se Littmanové zastal bývalý děkan lékařské fakulty prestižní americké Harvardovy univerzity Jeffrey S. Flier. Napsal, že kritici Littmanové neprovedli systematickou analýzu jejích zjištění. „Zdají se být motivováni hlavně ideologickým odporem k jejím závěrům,“ míní.
Flier se také podivil, jak rychle a vstřícně PLOS One reagoval, když na studii Littmanové obdržel stížnosti. Časopis se podle něj zalekl „intenzivního lobbingu“ a (nevyřčené) hrozby další kritiky na sociálních sítích.
Žádná móda, jen konec strachu a více míst léčby a evidence
Podobně jako Littmanová smýšlí i kolínský psychoterapeut a dětský lékař Hartmut Bosinski a dětský psychiatr Alexander Korte z Mnichova. K oběma chodí často dospívající, kteří jsou nespokojeni se svým pohlavím, ale dříve se u nich známky transsexuality neprojevovaly. Bosinski i Korte se domnívají, že řada z nich prochází spíš pubertální krizí, než že by byli skutečnými transsexuály.
Transsexuálů v Česku přibývá. Jsou mezi nimi i osmileté děti |
Puberta je obdobím biologického i sociálního přechodu a často také emočních a identity se týkajících zmatků. Dospívající jsou obzvlášť náchylní k tomu, aby podléhali vlivům okolí, nebo se vůči nim naopak křečovitě vymezovali.
Bosinski i Korte proto také hovoří o určité „sociální nákaze“. Dospívající v jejich ordinacích prý často přiznávají, že v jejich transsexuálním obratu sehrály roli vzory v okolí či z médií.
Korte se domnívá, že dívky se častěji hlásí k opačnému pohlaví zřejmě i proto, že je pro ně puberta obzvlášť nepříjemná kvůli nástupu menstruace.
Oba experti vyjádřili názor, že někteří z jejich klientů se příklonem k transsexualitě mohou snažit přehlušit jiné problémy, jako poruchy příjmu potravy, sebepoškozování či užívání návykových látek.
Bosinski i Korte čelí kritice ze strany zástupců transsexuální komunity. Podle nich svými výroky podporují nedůvěru a negativní postoje vůči menšině, která to již tak má v životě velice těžké.
Trump zrušil Obamův dekret, transgenderoví studenti nemohou volit toaletu |
Opatrný je Georg Romer, vedoucí oddělení psychiatrie dětí a dospívajících ve Fakultní nemocnici v Münsteru. Podle něj lze jen v jednotlivých případech hovořit o tom, že se mladiství přihlásí k transsexualitě z módních důvodů. Tito lidé budou jen výjimečně žádat hormonální léčbu a operativní změnu pohlaví. Dobrý psycholog navíc dokáže poznat, co je vážně míněným voláním o pomoc a co eventuálním vrtochem.
Velký nárůst transsexuálů vysvětluje Romer jednoduše tím, že společnost je tolerantnější a postižení jedinci mají větší nabídku poradenství a léčby, tedy míst, díky kterým je i důkladnější evidence jejich počtu.
„Absolutní jistota neexistuje“
Die Welt chce upozornit na dilema lidí s transsexuálními sklony, jejich rodičů a lékařů. Dokresluje ho příběhem Alexandra, který se v 16 letech poprvé svěřil otci, že se cítí být dívkou. V 18 letech se na internetu seznámil s Lenou, která byla dříve Tomem. Tato o rok mladší transsexuálka ho informovala o své změně pohlaví a Alexander se rozhodl pro stejnou cestu.
Britský transsexuál chce být po sedmi letech v těle ženy znovu mužem |
A to přesto, že ho mezi lety 2011 a 2012 přepadly pochybnosti, jestli opravdu chce být ženou. V roce 2014 si naposledy napsal s Lenou. To již bral ženský hormon estrogen. Ve stejném roce si zažádal o změnu jména. V roce 2015 pak podstoupil dvě operace. Krátce po nich však začal všeho litovat a toužil se stát zase mužem. Nakonec se loni v létě v 25 letech oběsil.
Odborníci se dohadují, nakolik je vhodné povolovat změnu pohlaví již u mladistvých, které ještě čeká velký psychosociální i fyzický vývoj. Pokud se ale k hormonální léčbě a operacím přistoupí až po pubertě, bývá přeměna komplikovanější a její výsledek ne tak dokonalý, varuje dětský lékař Achim Wüsthof.
Stehlíková chce, aby změna pohlaví mohla dál začínat před osmnáctinami |
Jako protiargument proti přílišné zdrženlivosti zaznívá i to, že neléčeným transsexuálům hrozí takové duševní strádání, že rovněž mívají sklon k sebevraždě.
Studie z Nizozemska ukázaly, že pouze jedno až dvě procenta z těch, kteří se změnou pohlaví začali jako mladí, toho později litovaly. Také Lena je se svým rozhodnutím spokojená. Míní, že nikdo nemůže vědět, jak by se Alexandrův život ubíral, kdyby ke změně nepřikročil. Jeho příběh podle ní však ukazuje, že „absolutní jistota neexistuje“ ani v otázce, jestli je někdo skutečný transsexuál.
Dobrá osvěta v Česku pomáhá brzy odhalit problém
Nárůst počtu transsexuálů pozorují i tuzemští odborníci. „V Česku zaznamenáváme mírný nárůst žadatelů o chirurgickou změnu pohlaví ve srovnání se situací například před deseti lety. Celkový nárůst se ale dá počítat maximálně v řádu desítek lidí,“ sdělila iDNES.cz sexuoložka a psychoterapeutka Hana Fifková, která transsexuálům dlouhodobě pomáhá.
MUDr. Hana Fifková se svou knihou o transsexualitě
Také za ní chodí stále častěji mladiství a více dívky než chlapci. „Mladší lidé přicházejí proto, že v naší republice funguje dobrá osvěta a máme liberální klima. To znamená, že mladí jsou schopni velice brzy identifikovat svůj problém a nebojí se vyhledat pomoc,“ vysvětlila.
O případných sociálních vlivech by Fifková hovořila jen u mladých, „kteří se v určitém období nevejdou nebo nechtějí vejít do škatulek muž nebo žena“. Tato skupina věří v existenci dalších genderových identit. „Možná právě tito mladiství zvyšují počty klientů příslušných center,“ napsala.
„Podle mne ale ve většině případů o skutečnou transsexualitu nejde, jen o fázi jejich osobnostního vývoje,“ doplnila s tím, že průběh terapie mnohé osvětlí.
