„Dodnes mám v paměti, jak mě polilo horko, když mi v baletu chtěli navléct šatičky. To mi bylo asi deset,“ popisuje pohledný mladík z malé obce na Vysočině.
Před půl rokem začal s hormonální léčbou a je šťastný, že našel odvahu ke změně. „Už mi začaly růst kotlety a trošku vousy. Prohloubil se mi hlas,“ libuje si a pomýšlí i na operaci.
Podle Petry Sejbalové, primářky sexuologického oddělení Fakultní nemocnice Brno, která má Honzu v péči, jihomoravské pracoviště teď doslova zahlcují žádosti transsexuálů o změnu pohlaví. A podobně je tomu i v jiných částech Česka. V posledních třech letech sexuologové mluví až o čtyřnásobném nárůstu klientů.
Zatímco v roce 2012 komise ministerstva zdravotnictví projednala pouze 13 žádostí, loni už jich bylo 125. Počet zájemců kontinuálně roste z roku na rok. Rodiče přicházejí k sexuologům se stále mladšími dětmi a dospívajícími. To potvrzuje i sexuolog Jaroslav Zvěřina.
„Podíl na tom má nepochybně skutečnost, že se o transsexualitě více mluví. Nic jiného v tom nebude. Tito lidé už vědí, že jejich situace má řešení a že se nemusejí protrápit životem ve špatném těle. Transsexuální osoby jsou popisované už ve středověké literatuře a z minulosti jsou známy i tragické případy sebevražd. U nás se této problematice medicína věnuje od šedesátých let minulého století a možná ještě dříve,“ říká Jaroslav Zvěřina.
Podle mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriely Štěpanyové komise nepovoluje ani nezamítá, nýbrž dává doporučení. Pochybnost o diagnóze budí jen ojedinělé případy.
U dětí a mladistvých momentálně výrazně převažují žádosti přeměny ze ženy na muže, aniž by to sexuologové dokázali vysvětlit.
Petra Sejbalová k tomu podotýká, že v západním světě tomu bylo až do roku 2006 naopak, teď se nám Západ přibližuje. „Každá změna pohlaví má svá úskalí. Z mého pohledu laik ženu změněnou na muže nepozná. Hormon testosteron totiž dokáže vytvořit velmi přesvědčivý mužský vzhled, včetně ochlupení a vousů. Co jedině zůstane, je výška postavy a stavba kostry. V opačném gardu může právě s výškou postavy nastat určitý problém a pozdější žena může být svou výškou, širokými rameny a velkými chodidly nápadná,“ popisuje sexuoložka.
Náročná je podle ní už vlastní diagnostika. Neexistuje žádná konkrétní metoda, která by transsexualismus potvrdila či vyloučila.
13 žádostí o změnu pohlaví dostalo ministerstvo zdravotnictví za rok 2012 125 žádostí posuzovalo ministerstvo zdravotnictví v roce 2018 |
Touha být opačným pohlavím může být i příznakem nějaké duševní nemoci. „Zpočátku bylo takové podezření také u Honzy, což jsme museli vyloučit. Stává se všelicos. Třeba se dvě holky domluví a přijdou k nám s přáním změnit pohlaví. Jindy zase z jedné náctileté dívky vylezlo, že chce být klukem, protože to prý rodiče přijmou líp, než kdyby jim řekla, že je lesbička,“ líčí primářka.
Funkčnost pohlavních orgánů není pro transsexuály tak podstatná, prioritou pro ně je, aby je okolí akceptovalo v opačné roli. „U dětí v pubertě se může začít s takzvanou blokační léčbou, kdy medikamenty pubertu zablokují a již tím se většině mladistvých uleví. Mají před sebou jasný výhled na vytoužené pohlaví,“ vysvětluje lékařka.
Později se tělu dodávají hormony opačného pohlaví. Operační zákrok povoluje náš zákon až od 18. roku a doporučuje ho specializovaná komise na ministerstvu zdravotnictví. Během náročného procesu přeměny pohlaví se mohou objevit různé komplikace.
Například Honza se po prvních dávkách hormonů nemohl soustředit, byl podrážděný a prakticky nespal. Museli mu dávky léků výrazně snížit a časem se to upravilo.
Tuto oblast medicíny čekají změny. V nové mezinárodní klasifikaci už nahradí pojem transsexualismus takzvaná genderová dysforie, která zahrne širší skupinu lidí s poruchami pohlavní identity.
Místo dcery syn
Při pohledu na pohledného kluka z malé obce na Vysočině by nikoho nenapadlo, že býval Denisou. A to ještě docela nedávno. Pravý stav věcí si naplno uvědomil v pubertě. Zatímco spolužačky se začaly malovat a strojit, jemu bylo nejlíp v mikině na hřišti. Když se jednou nechal ostříhat na kluka, kamarádka ho, tehdy ještě ji, z legrace oslovila „Honzo“.
Komise projednala:2015 – 88 žádostí, 1 nedoporučila (z muže na ženu 42, z ženy na muže 46) 2016 – 108 žádostí, 2 nedoporučila (z muže na ženu 37, z ženy na muže 71) 2017 – 117 žádostí, 3 nedoporučila (z muže na ženu 58, z ženy na muže 59) 2018 – 125 žádostí, 9 nedoporučila (z muže na ženu 55, z ženy na muže 70) Pramen: min. zdravotnictví |
Najednou to bylo ono. Snažil se svým pocitům porozumět, zapátral na internetu a brzy měl jasno. Dlouho se odhodlával, než se svěřil matce. Přemítal, jak se asi zachová, až na ni vybalí, že je transsexuál.
„Dokonce mě napadlo, že mě může vyhodit z domu. V té době už s námi táta dávno nežil, měl novou rodinu a skoro jsme se nevídali. Otestoval jsem to nejprve na nejbližších kamarádech a ti to vzali většinou v pohodě. Mamka se rozbrečela. Pak řekla, že mě bude mít pořád ráda, ať budu jakýkoliv. Dojalo mě to. Vlastně jsme brečeli oba. Starší sestra si zvykala hůř,“ bez zábran popisuje štíhlý mladík, který nedávno oslavil osmnáctiny.
K lékařce a psycholožce chodí skoro dva roky. Prošel sérií vyšetření i psychotestů a před půlrokem mu lékaři nasadili hormonální léčbu. Bere čtyři pilulky denně a brzy přejde na injekce.
„Prsa nemám skoro žádná, naštěstí jsem hubenej. Do prváku na učňák v Třebíči jsem nastupoval ještě s ženským jménem, ale hned na začátku jsem všechny poprosil, ať mě oslovujou jako kluka. Příjmení si můžu změnit na mužské až po všech operacích, zatím mám neutrální,“ líčí Honza.
S operací spodku nespěchám
Několika potyčkám se sice nevyhnul, určitá šikana proběhla a problém s oslovením mělo i pár učitelů, ale časem se všechno usadilo. Dnes je pro spolužáky Honza a nikdo na něj nemluví jinak. Po vyučení by si chtěl dodělat maturitu a věnovat se designu webových stránek.
„S operací spodku nespěchám. Na Facebooku si vyměňujeme zkušenosti s lidma se stejnou diagnózou, takže vím, že v Německu jsou v tom dál. Tam bych si ale musel zákrok zaplatit, tak si raději počkám a uvidím,“ uzavírá Honza.
Na změnu pohlaví nejlíp reagují přátelé a manželé. Rodičům naopak vadí |
V jednom má štěstí. Jeho matka Iveta osvědčila nebývalé pochopení.
„Honza mi nejdřív řekl, že je na holky, to mu bylo asi 15 let. Všímala jsem si už delší dobu maličkostí, později třeba začal nosit místo kalhotek trenky a stahoval si prsa. Jednoduché to nebylo, v tom období měl ve škole řadu průšvihů. Nakonec mi přiznal, jak se věci mají. Tehdy už měl přesně zjištěno, co podnikne,“ podotýká matka.
„Pro starší generaci to bývá šok. Moje máma si zvykala obtížně a pomalu, ale nakonec to pobrali oba. Honzy jsem se zeptala, jestli chce, abych o tom mluvila s lidmi. Odpověděl, že pokud se za to stydím, ať nemluvím, a jestli ne, ať jim to klidně řeknu. Vnímám to tak, že pokud bude šťastné moje dítě, budu šťastná i já...“Iveta statečně prohlásila, že namísto dvou dcer bude mít teď prostě syna a dceru. Obávala se jen reakce svých rodičů a okolí.
V Pákistánu v dubnu 2018 na televizní obrazovky přišla první transgender moderátorka:
20. dubna 2018 |
