„Nový podnik se původně stavěl s vidinou roční produkce až 50 tisíc hektolitrů piva, realita však nakonec překonala očekávání. Vždyť už na počátku 20. století se tu ročně uvařil více než pětinásobek, tedy nejvíc na Moravě,“ říká Ludmila Čechová, mluvčí Starobrna, jež je od roku 2013 součástí skupiny Heineken.
Další zajímavostí je, že se při výrobě piva nepočítalo s vodou ze studní, jak tomu bývalo zvykem. Používal se vodovod z právě dokončené moderní úpravny vody z řeky Svratky v nedalekých Pisárkách.
Na Velikonoce už vaří zelené pivoVenku se sice drží teploty kolem bodu mrazu, brněnský pivovar Starobrno už však vyhlíží jaro. Minulý týden začal připravovat svůj tradiční velikonoční speciál, tedy zelené pivo, které se začne nabízet na Zelený čtvrtek 6. dubna. Letos ho vaří už poosmnácté. Za celou dobu se původní receptura nezměnila. Na přípravu používají velmi světlý slad a především výluh, jehož složení si přísně střeží. Starobrno nezůstává se speciálem osamoceno. Zelenou alternativu ke klasické zlatavé barvě chystá také Líšeňský pivovar, Hauskrecht nebo Moravia. |
Zdejší pivo se vozilo až do Ostravy, své klienty ale našlo i v polské části Rakouska-Uherska, a dokonce ve Vídni, kam se každý den dopravovalo vlakem. Dochovaly se také zprávy o tom, že alkoholický nápoj z Brna si oblíbil i císař František Josef I.
Kromě vlaků pivovar využíval k dopravě svého produktu také vlečku, ovšem netradičně tramvajovou, která začala fungovat v září 1896. Jinak dlouho závisel zejména na koňské síle, první auto si pořídil teprve v roce 1909.
Dohromady měl pivovar na čtyřicet povozů a vagonů. Kočí v té době zapřahali čtyřiadvacet párů koní. Někteří z nich byli ustájeni přímo v pivovaru. Rozvoz piva začínal už ve čtyři hodiny ráno a některé z vozů se vracely až pozdě večer. Nejexponovanějším dnem pro zásobování byla sobota, protože v neděli si řada Brňanů užívala výlety.
A jak pracovali předchůdci dnešních pivovarníků před více než sto lety? „Tvrdě a velmi namáhavě. Například ve sladovně jen ručně s lopatou a ve špatně větratelném prostředí. Na sobě měli pouze spodky a pot si utírali ručníkem. Denně museli do pytlů nasypat až 150 metráků sladu,“ popisuje Čechová.
Dřinu zažívali také dělníci u sudů, které se vymývaly, vypařovaly a vyplachovaly. Mimořádná byla rovněž pracovní doba – začínala denně ve čtyři hodiny ráno a trvala do osmi do večera.
8. září 2022 |
