Obec na českorakouském pomezí ležící třináct kilometrů od Znojma toho musela za dobu své existence snést hodně. Byli odtud vyhnáni Němci i Češi a dlouho ji obepínaly ostnaté dráty. Přesto pořád stojí za návštěvu, kvůli mandloním i stále hmatatelným vzpomínkám. A také divokým králíkům.
Kdo vlastně byli někdejší obyvatelé Ječmeniště? Roku 1787 se tu usadilo 24 kolonistů ze Strachotic a postupně se ves rozrostla – v dobách první republiky měla přibližně 250 obyvatel a nechyběla ani finanční stráž nebo útulek pro chudé.
Po Mnichovu byla obec zabrána nacistickým Německem. Po válce naopak následoval příchod revolučních gard, zatýkání a násilné vysídlování místních Němců.
Mnoho obyvatel tak prchlo do nedalekého Rakouska. Zbytek byl následně odsunut v roce 1946 do západního Německa.
Na domov stále nostalgicky vzpomínají
Kronikářka sousedního Vrbovce Hana Hegerová, která toho o Ječmeništi ví jako málokdo, popisuje, že i dnes stále někteří vyhnanci na svůj někdejší domov nostalgicky vzpomínají. Loni se například v Ječmeništi zastavil starší pár a muž vyprávěl, že se tam roku 1938 narodil a v sedmi letech jej musel opustit.
„Vzpomínal, jak jim tu bylo dobře – každý měl svůj domeček, kus pole. Chtěla jsem mu za vzpomínky něco na oplátku dát. Ve vojenských archivech jsem získala staré dobové mapy, kde byly čísla domů a půdorysy. Ten ‚jeho‘ s číslem popisným 33 jsem také našla. A protože tehdy byly domy shrnuty, ale suť byla neodklizená, šla jsem na to místo a našla tam původní cihly. Tehdy měly vlastní cejchy, vypadaly jako lilie. Vyšťourala jsem mu jednu kompletní. Když ji pán, dnes žijící v Hollabrunnu, uviděl, zamáčknul slzu,“ líčí Hana Hegerová. Kuriózní je, že sklep, který muži dodnes patří, je dnes už na rakouské straně.
Ale zpět k historii a událostem po vyhnání Němců. Do vesnice se tehdy nastěhovalo v rámci osidlování pohraničí několik českých rodin – převážně bývalých partyzánů.
Jenže Ječmeniště leželo přímo na hranici s Rakouskem, a tak bylo komunistickým režimem rozhodnuto, že ves bude zařazena do takzvaného zakázaného pohraničního pásma a dojde k jejímu zániku.
Že se s Ječmeništěm nepočítá, bylo patrné už z některých náznaků.
„V roce 1947 žádali zdejší lidé o povolení oslavy sta let od ukončení roboty, ale bylo jim to zamítnuto ministerstvem. Získali tak pocit, že se něco bude dít. Pak sice přišel další dopis – potvrzení o elektrifikaci dědiny, ale navzdory příslibu stejně později přijeli znojemští ženisté a shrnuli obec se zemí,“ vypráví Hegerová.
Obec byla vysídlena a následně z většiny zbourána na jaře 1951. Domy byly zlikvidovány, sklepy a lisovny odstřeleny. Dodnes, když výrazněji zaprší, propadá se země do děr po sklepeních. Ušetřeno nezůstalo prakticky nic. Místní kostel přišel o věž, ze zbytku objektu se stalo skladiště nářadí. Potupný osud stihl i kapličku – sloužila jako sklad ovoce a chemikálií. Dnes je opuštěná.
Budovu finanční správy si v 50. letech zabrala pohraniční stráž. Dnes je tam penzion a jelení farma. Jde mimochodem i o pracoviště kronikářky Hegerové.
„Dodneška jsou ve valech zarostlé cihly. V mezi je ukrytý hraniční kámen s písmenem W – což byl znak Louckého kláštera (Ječmeniště totiž vzniklo na pozemcích Louckého kláštera – pozn. red.). Po čtyřiceti letech jsou také podle všeho zpátky divocí králíci. I když se říká, že je údajně uměle vypustili Rakušané,“ popisuje.
Vyhlášená viniční plocha
Co také v současnosti zcela určitě stojí za návštěvu, je hrádek Lampelberk, z kterého je nejlepší výhled do krajiny. Nachází se zde kulatá věž, pod níž je umístěna bývalá místnost pro hotaře a maštal pro koně. Dnes jde o oblíbené místo hlavně pro cyklisty, stezky totiž procházejí vinicemi a ústí přímo u hrádku.
Lokalita patřila a stále patří mezi vyhlášené viniční polohy. „Střídání nízkých nočních teplot s vyššími denními v období dozrávání hroznů způsobuje, že zdejší vína získávají příjemný, svěží a typický charakter,“ vysvětluje předseda spolku VOC Znojmo František Koudela.
Ve zdejších vinicích, které obhospodařují vinařství Vinice Hnanice, Lahofer, Waldberg a Znovín, se pěstuje více než dvacítka odrůd.
Oblast bývalého Ječmeniště patří v řadě ohledů k přírodovědně nejpozoruhodnějším lokalitám i pro botanické nadšence. Právem je zahrnutá do soustavy Natura 2000. Například je to jediná oblast na Znojemsku, kde roste mandloň nízká.
„Ta je u nás velmi vzácná, na jižní Moravě jsou pravděpodobně čtyři lokality, kde je původní, jedna z nich je právě Ječmeniště,“ potvrzuje mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny Karolína Šůlová.
Katastrální území zaniklé obce Ječmeniště je dnes součástí obce Vrbovec. Její vedení má také vizi, jak Ječmeniště alespoň částečně vzkřísit – například obnovit studnu v této lokalitě, upravit tam cyklostezku a kapli.
„Jsou to zatím jen postřehy architektů, ale určitě se budeme snažit realizovat především opravu kaple. Vše ale závisí na penězích,“ podotkla k tomu první žena obce Marie Polachová (Pro Vrbovec).
