Odborné knihy pro samizdat překládali i naštvaní učitelé, líčí vědec

  13:53aktualizováno  13:53
Jihomoravský, především tedy brněnský samizdat zvládl v době normalizace, ale už i před ní vydávat desítky periodik. Nemožnost oficiálně přeložit a vydat texty, o něž lidé stáli, zapříčinila nesmírně rozsáhlou produkci, kterou ovšem komunistický režim pronásledoval, jak jen mohl.

Přes tři sta hesel zpracoval literární vědec Michal Přibáň se svými kolegy, aby podrobně popsali český literární samizdat. Stejnojmenná publikace je přehledem samizdatových edic, časopisů a sborníků z let 1948 až 1989. | foto: Vít Šimánek, ČTK

„Jihomoravský samizdat na tom byl velmi dobře,“ potvrzuje Michal Přibáň, vedoucí autorského kolektivu obsáhlé publikace Český literární samizdat, již loni vydalo Nakladatelství Academia.

„Rozdíl proti Praze spočíval kromě rozsahu především v tom, že zvláště u Ludvíka Vaculíka v pražském samizdatovém nakladatelství Petlice nebo u Václava Havla v Expedici častěji vycházely prvoopisy, tedy kopie pořizované rovnou z autorských rukopisů,“ doplňuje Přibáň.

30 let svobody v Brně

Jak tedy za normalizace vypadala samizdatová činnost v Brně?
První časopisy zde najdeme už na počátku sedmdesátých let, například Korunu, kterou vydávala takzvaná Brněnská bohéma kolem demiurga Jana Nováka, ale to podstatné se začalo dít až v jejich polovině. Když v roce 1976 pustili z vězení někdejšího studentského rebela Jiřího Müllera, téměř okamžitě odjel za Vaculíkem do Prahy, kde mu nabídl, že bude v Brně dál opisovat knihy z Petlice, aby se dostaly k více čtenářům. Což se také stalo, jenže brzy začaly přicházet i původní ediční nápady a Müller Vaculíkovu dramaturgii obohacoval vlastními tituly. Objevil například texty evangelické teoložky a filozofky Boženy Komárkové, rozšiřoval práce zdejších historiků a esejistů a vytvořil edici knižních profilů různých režimu nepohodlných osobností, třeba Miloše Rejchrta nebo Jaroslava Šabaty. Tak se z té zprvu jen opisovací dílny stalo vydavatelství důležitých původních titulů.

Jak na to reagoval Ludvík Vaculík?
Velmi vstřícně. Některé tituly, které mu Müller doporučil a dodal, zařadil do své pražské Petlice. K tomu je třeba podotknout, že v samizdatu nemůžeme vnímat různé edice a nakladatelství jako v pravém slova smyslu instituce. Za vším stáli především jednotlivci, kteří se vydavatelské činnosti věnovali sice cílevědomě, ale také neformálně a hlavně nekonkurenčně.

Ví se už dnes, jestli do těchto spřátelených skupin pronikl někdo ze Státní bezpečnosti (StB) či nějaký její agent, který by tyto aktivity práskl?
Nerad bych se pouštěl do spekulací. Na jedné straně je jisté, že StB chtěla mít samizdat pod kontrolou, ale na druhé straně se zdá, že dva hlavní brněnští vydavatelé, totiž Jiří Müller a Milan Jelínek (jazykovědec a první polistopadový rektor Masarykovy univerzity – pozn. red.) si svou činnost dokázali víceméně ochránit. Jiřího Müllera sice StB bedlivě sledovala, téměř deset let byl trestně stíhán, ale k soudu už nedošlo. Hůř dopadl ostravský básník Jaromír Šavrda, kterého v roce 1971 vyhodili z nakladatelství Puls, ale on psal dál a také opisoval knihy, které bolševik na začátku 70. let stáhl z pultů. Pak se přes disidenta Alberta Černého na dálku připojil k Müllerovu podniku, ačkoliv Müller sám o tom asi ani nevěděl. Jenomže StB na něho přišla a on šel za opisování, mimo jiné třeba i děl Bohumila Hrabala, sedět. A vězením to odskákal i Albert Černý.

Také za samizdat?
Ano. Tehdy ještě StB takové tresty nekamuflovala, to dělala až později, a taky ne vždycky. Třeba Jiřího Gruntoráda (vydavatele samizdatu a dnešního ředitele knihovny Libri Prohibiti – pozn. red.) zavřeli na začátku 80. let kromě dalšího i za opisování básnické sbírky Jaroslava Seiferta.

Za pouhé opisování samizdatu zavřeli i matku tří malých dětí Drahomíru Šinoglovou, že?
Ano. Je známo, že k ní estébáci vtrhli do domu, nasadili pouta a sociální pracovnice jí z náručí vyrvaly půlročního kojence, kterého odvezly do ústavu. Dostala za opisování roční trest a skutečně nastoupila do vězení, ale byl z toho takový poprask v západních médiích, že jí prezident Husák jako jediné disidentce dal po měsíci milost. Rodinu však režim pronásledoval dál, děti byly šikanovány ve škole a ani přes výborný prospěch nemohly dál studovat.

Nakolik zdejšímu samizdatu pomáhali ze Západu?
Pokud jde o Brno, nejvýznamnějším pomocníkem byla v 80. letech britská Vzdělávací nadace Jana Husa. Zpočátku podporovala především semináře takzvané podzemní univerzity, iniciované nebo organizované Jiřím Müllerem, později velmi pomáhala jeho odborné edici Prameny, které poskytovala nejen peníze pro překladatele, ale už také počítače a kopírky. V této edici vycházely práce zahraničních kapacit také z oblasti přírodních věd. Překládali je třeba učitelé z brněnských vysokých škol, které štvalo, že pro sebe ani pro studenty nemají k dispozici aktuální literaturu ze svého oboru. Takže na samizdatu se podíleli i lidé, do kterých byste to nikdy neřekla. Do Brna se dostávala i podpora od Janouchovy Nadace Charty 77 ve Stockholmu, ale pomoc Husovy nadace byla nejvýraznější.

Jak se ti zmínění odborníci dostávali k překládaným originálům?
Třeba právě díky zahraničním vědcům, kteří přijížděli přednášet na brněnské bytové semináře. Překlady a opisy však nebyly pirátské. Autoři překládaných knih udělili písemný souhlas a místo honoráře dostali jeden strojopisný exemplář svého díla. Na což jejich kolegové na Západě museli opravdu zírat.

Odborná kniha vyťukaná na stroji na průklepácích s vloženými kopíráky – to musela být na Západě opravdu rarita!
Ano, ale nezůstalo jen u strojopisů. Právě v brněnské edici Prameny nastal moment zlomu mezi strojopisem a počítačem. Müller byl totiž velice progresivní a nebál se nové techniky. Jak víme třeba z korespondence Ludvíka Vaculíka, Edice Petlice se počítačům otevírala relativně pomalu a stejné to bylo i u mnoha jiných vydavatelů. Někteří třeba nedocenili možnosti počítačů, jiní se zalekli, že opravdu masová produkce by mohla přinést tvrdou odvetu režimu, hlavně šlo ale o to, že počítače nebyly snadno dostupné a že neuměly česky. V Brně se přípravy textového programu s českou diakritikou ujal Jiří Zlatuška (informatik, porevoluční politik, děkan i rektor Masarykovy univerzity – pozn. red.) a právě Prameny ho uměly využít. Zásadnějšímu rozvoji nové techniky v samizdatu ovšem zabránil převrat v roce 1989.

Asi by se dodnes z těch disket daly texty tisknout a číst, nebo ne?
Dnes už asi ne, ale Jiří Müller mi kdysi vypravoval, že když po revoluci mohli knihy oficiálně vydat a přišli s disketami do tiskárny, tak tam na ně jen koukali, co že to je. Podobnou techniku ve státních tiskárnách zřejmě neznali.

Náboženský, tedy křesťanský samizdat asi také nejvíc souvisel s Brnem, že?
V Praze žila řada křesťanských intelektuálů a sídlilo zde velké vydavatelství Otto Mádra, ale je pravda, že v Brně a na jižní Moravě měl zejména katolický samizdat pevné zázemí.

Zásluhou rodiny Josefa Adámka? U toho se uvádí, že prý vydal jeden a půl milionu výtisků především křesťanských textů.
Josef Adámek pracoval v Adamovských strojírnách, od nichž ještě před Husákovým nástupem koupil ofset, a stihl založit i legální družstvo Logos, v němž vydával křesťanské tituly. Když režim Logos zlikvidoval, pořizoval Adámek jejich reprinty jakožto pracovník tišnovské tiskárny, takže dnes spolehlivě nepoznáte, co byl ještě oficiální tisk a co už samizdat. Nakonec ovšem musel i on přejít k psacímu stroji a svou velmi aktivní činnost zaplatil dvěma lety kriminálu. Ale nebyl jen Adámek, v jiném křesťanském okruhu byl obnoven Zahradníčkův Akord, knihy a časopisy zde vydávali Jiří Kuběna či Jaroslav Erik Frič, dominikáni založili časopis Sursum a několik ohnisek katolického samizdatu bylo mimo Brno – třeba v Lutopecnách na Kroměřížsku vydával Augustin Navrátil časopis Křesťanské obzory. A zapomenout bychom neměli ani na evangelický samizdat manželů Jana a Mileny Šimsových.

Zastavme se ještě u edice Studnice nedávno zesnulého brněnského chartisty a herce Františka Derflera. Čím byla výjimečná?
Svádí mě to říct, že osobností svého vydavatele. Ten totiž určil její náplň. Šlo mu především o poezii, o práce filozofické či literárněvědné a o memoárovou literaturu, tedy o knihy náročné jak pro čtenáře, tak ovšem i pro písařky. Když chystal edici textů filozofa Josefa Šafaříka Průkaz totožnosti, připravil současně i stejnojmenné divadelní představení, jehož veřejnou premiéru sice na jaře 1989 policie překazila, ale Derfler ji uvedl formou bytového divadla – a tak vzniklo Divadlo u stolu, které ještě donedávna působilo na sklepní scéně Provázku.

  • Nejčtenější

Viník nehody se brání proti exekuci z pojišťovny, zažaloval stát o peníze

Je to už devět let, co řidič avie Pavel Dekař na přechodu najel do přecházejících dětí ze školky a dvě zranil. Kromě...

Smrt čtyř lidí zavinil řidič, který přes plnou čáru předjížděl náklaďák

Policisté dál vyšetřují nehodu, která si v pondělí na Znojemsku vyžádala čtyři lidské životy. Viníkem je podle všeho...

Kometa překvapivě padla ve Zlíně, Sparta jasně přehrála Kladno

Hokejisté Zlína slaví cenné vítězství nad Kometou, kterou v předehrávce 21. kola extraligy udolali 5:4. A to především...

Slzy, vzlyky, vzpomínky. V Lysicích truchlili za mrtvou učitelku z nehody

Při nehodě autobusu na Mělnicku přišla o život jedna z učitelek, která jela na školní exkurzi s žáky ze základní školy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Značky místo semaforů mátly řidiče v Brně, za den se stalo pět nehod

Pět dopravních nehod se stalo v neděli odpoledne na křižovatce ulic Kotlářská a Kounicova v Brně, kde je omezený provoz...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

VIDEO: Útočník s kuklou a nožem napadl barmana, z trezoru vzal desetitisíce

Úderem lokte a hrozbou nožem přiměl maskovaný útočník barmana v Brně k otevření trezoru. Z něj si pak odnesl...

Krásné půdní byty v Praze a Brně. Kupte si nádherné výhledy do okolí

Střešní a půdní byty i mezonety v Praze a Brně mají až 300 metrů čtverečních, ale na prodej je i menší o rozměru 77...

V Brně roste poptávka po prevenci HIV, otevírá se nové testovací místo

Ověřit si, že nejsou HIV pozitivní, mohou lidé od čtvrtka 28. listopadu v novém centru v Brně. V bohunické nemocnici...

Oprava brněnské ostudy začala, Zvonařku prosvětlí za sto milionů

Po řadě odkladů začala v pondělí v Brně očekávaná rekonstrukce autobusového nádraží Zvonařka. Modernizace za sto...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz