Divácká absolvovala dopravní průmyslovku. „Pekla jsem od malička, kdy mě k tomu vedla maminka. Babička měla velký statek, kde jsme dělali zabijačky, a mě to v kuchyni bavilo. Ale až kolem třicítky jsem si uvědomila, že bych se mohla v cukrářském oboru uchytit,“ říká 36letá cukrářka, která pochází z Prahy. Do Brna ji přivedlo studium a také manžel.
Před třemi lety založila firmu Sorry, pečeme jinak a začala do brněnských kaváren dodávat sladké pochoutky. Asi nejznámější z nich se stal zelenočervený Red Velvet Cake s absintovým krémem. Netradiční dezerty milovníci sladkého nyní ochutnají také v nové cukrárně, kterou Divácká včera otevřela v domě U kouřícího králíka kousek od Mendlova náměstí.
Svými výrobky dokazuje, že cukrařina rozhodně není nudná. Podnik ve svém sortimentu nabízí například dort Černá bestie či Zelený dort pokrytý směsí pistácií a špenátu, aby vypadal jako mech, na němž sedí praví cvrčci. Nebo také Voodoo perníček, k němuž je přibalený špendlík. A pralinky nemusejí být pouze v barvě čokolády, tady se vyrábějí modré, zelené nebo žluté.
„V budoucnu bychom chtěli pracovat také s klasikou. Přemýšlíme, jak upravit indiánka, větrník nebo sachr do nové podoby,“ přemítá cukrářka, která má sama ráda sladké. Ochutnávání je ostatně nezbytnou součástí její práce.
V oboru je překvapivě samouk a zajímá se také o historii dezertů. Dostat se k důležitým informacím je podle ní často až detektivní práce. „Problém je, že lidé z cukrařiny se o své zkušenosti nechtějí dělit. Mně přitom nevadí někomu poradit, protože jedině tak můžeme náš obor posouvat dál. Ten se totiž bohužel nevyvíjí tak rychle, jak by mohl,“ říká Divácká, která v Brně vede i kurzy pečení.
Na prvním místě barvy
Sama přiznává, že trochu zápasila s použitím barev, které v jejich výrobcích hrají podstatnou roli. Informace tak často čerpá ze zahraničí – v angličtině, francouzštině a němčině – a občas musí zabrousit i do chemie. „K nám se všechno dostává strašně postupně, což je právě daň za to, že si cukráři nechávají svá tajemství pro sebe,“ poukazuje.
Přímou konkurenci prý nesleduje a okopírování svých myšlenek se nebojí. „Zpočátku jsem uvažovala nad tím, že se člověk obává, že nemá dostatek svých nápadů. Když je ale máte, přijdete zase s něčím jiným. Každý se až postupem času vypracuje a má vlastní rukopis. Pro mě to jsou barvy, které do cukrařiny patří, jsou hravé.“
Jak už název Sorry, pečeme jinak napovídá, snaha odlišit se, je velká. „Děláme si vlastní domácí sýry, díky nimž dorty dostávají odlišnou chuť. K pečení zkrátka přistupujeme jinak. Nepoužíváme stabilizátory ani ztužené tuky a z čokolády jenom belgickou,“ prozrazuje.
Na cukrařině ji nejvíce baví právě hravost. „Konceptem našeho podniku je probudit dítě, které se skrývá v každém člověku,“ povídá.
S tím souvisí i výzdoba. Interiér v šedé a starorůžové barvě doplňují barevní jeřábi z papíru, jež si návštěvníci sami poskládají. „Inspirovala jsem se zámečky na mostech, kterými si páry zamykají svou lásku. My tady lidi necháme skládat a pak pověsit jeřáby, aby jim neuletělo štěstí,“ uzavírá Divácká.
