„Při každé návštěvě mě napadlo, že je to neuvěřitelné, že tohle všechno opravdu vypěstovali. Vlastníma rukama. Zkrátka fascinující. Jak to asi u nich vypadá? A jaké to vůbec je, živit se farmařením? Cítila jsem k těm lidem obrovský obdiv,“ popisuje počátky budoucího životního rozhodnutí Eva.
A právě tehdy, daleko za Atlantským oceánem, se společný tajný sen Evy a Libora začal měnit v realitu. Nakonec se přestěhovali na jižní Moravu a necelý rok poté si založili vlastní farmu.
Oba se zajímali o alternativní systémy produkce a vzdělávání, ale ekologickým farmařením byli vcelku nepolíbení. A tak trávili hodiny nejen na poli, ale také v knížkách a návodech na YouTube.
Ronili pot i slzy, a to doslova. Třeba když prohrávali boj s mšicemi na paprikách nebo když si srnky pochutnaly na jejich čerstvě vysázených sladkých bramborách. „Byla a pořád to je velká jízda,“ říkají přesto se smíchem.
Za jejich prvními prodanými farmářskými bedýnkami je bezpočet hodin práce na poli a ve skleníku, tisíce semínek a sazenic i hory vytrhaného plevele.
„Vypiplali jsme první úrodu, překonali moře papírů k ekologické certifikaci pro všemožné úřady, báli se při dlouhých a náročných obdobích velkého sucha. A také jsme zažili ten pocit. Pocit svobody, pocit, že vše, co děláme, dává smysl, pocit, že všechno do sebe postupně zapadá a že jsme tam, kde máme být. Stali jsme se farmáři,“ shrnuje Libor.
V nové kuchyni „přenesou pole do skleniček“
A jejich farmářský příběh rozhodně nekončí, naopak se rozvíjí dál. Koupili sto let starou budovu bývalé šanovské školy. Opravují ji a rozhodli se v jedné její části vybudovat kuchyň na zpracování svých výpěstků. Chtějí tak „přenést pole do skleniček“.
„V tuto chvíli nabízíme čerstvé ovoce, zeleninu a bylinky na trzích nebo v bedýnkách. Ale co je čerstvé, dlouho nevydrží,“ vysvětluje Eva.
Vlastní produkci přímo na farmě tak plánují zpracovávat do trvanlivějších bioproduktů, podle jejich slov do opravdového jídla pro opravdové lidi.
Živá farma se také víc otevře zákazníkům, má být vzdělávacím prostorem. Zájemci tak mohou přijet na návštěvu a třeba se i rovnou zapojit do výroby.
„Chceme naši jedinečnou zkušenost předat i dalším. Práce zemědělce je obrovsky náročná a mnohdy nevyzpytatelná. Ovlivňuje nás počasí, škůdci, klimatická změna i byrokracie systému, který je nastaven primárně na velké podniky. Ale zůstáváme pozitivní, nejtěžších je prý jen prvních sedm let,“ smějí se manželé.
Na HitHitu, tedy startovači projektů, který člověk finančně podpoří a dostane za to odměnu, tak měli několik nabídek. Člověk se může na den stát farmářem, odpočinout si na farmě v maringotce nebo se dozví, jak začít s farmařením.
„Nechceme pouze anonymního investora. Chceme ty, s nimiž vybudujeme živou komunitu, které záleží na tom, jak se chováme k přírodě s příležitostí skutečně poznat svého farmáře. Lidé si vzpomenou, jaké to je, sáhnout si na čerstvou voňavou zem, vrátit se ke kořenům a fyzicky pracovat na čerstvém vzduchu,“ uzavírají Kožnarovi.
