Ke své premiéře si Ollie Roučková vybrala extrémně silný ročník, ve kterém vypadával jeden favorit za druhým. Do cíle každé etapy přesto vjížděla s úsměvem na tváři a plná optimismu. I když dorazila do bivaku v pozdních nočních hodinách, nikdy si nestěžovala a nikdy to nehodlala vzdát. A nakonec z ní je první Češka, která dakarskou rallye dokončila.
Po finále v Cordobě jsme společně cestovali do Buenos Aires. Cestou vznikl tento vůbec první rozhovor s Ollie Roučkovou po dojetí Dakaru.
Ollie, jak dlouho jezdíte na čtyřkolkách?
Jezdím už dvanáct let. Hned od začátku mě to strašně chytlo. Samozřejmě jsem ještě tenkrát netušila kam až to zajde.
Hned od začátku to byly sportovní čtyřkolky?
Ano. Moje první čtyřkolka byla dvoutaktní Yamaha 250 Blaster. Postupně jsem přešla na silnější stroje. Teď už mám deset let Yamahu YFM 700 R.
A to jezdíte deset let na stejném stroji?
To ne, postupně jsem ji obměňovala. Teď už mám pátou.
Kdy jste začala se závoděním?
Začala jsem poměrně brzy, asi před deseti lety. Začátky byly těžké a v podstatě co závod, to pád. Dost často jsem cestovala domů i sanitou.
A to vás neodradilo?
Naopak, o to víc jsem se do toho zakousla a začala jsem na sobě pracovat. Postupně to začalo přinášet ovoce.
Jak jste se dostala k myšlence startovat na Dakaru?
Zkusila jsem rallye a celkem se zadařilo. Povedlo se mi vyhrát FIM Europe Baja series. Dakar z toho přirozeně vyplynul. Ta myšlenka se mi honila v hlavě už asi tři roky. Chtěla jsem startovat už předloni, ale ASO mi kvůli nedostatku zkušeností nevzalo přihlášku. Další rok jsem nedala dohromady finance. Rok na to jsem zkusila podat znovu přihlášku. Trochu mě překvapilo, že mi ji pořadatelé přijali, a v tu chvíli se začalo všechno podřizovat přípravě na Dakar.
Spolupráce se zkušeným týmem byla evidentně dobrým rozhodnutím. Jak došlo ke spojení s týmem MRG?
Hodně jsem sledovala scénu rallye a čtyřkolek. Na několika soutěžích jsem mluvila s Tomášem Kubienou. Myslím si, že v rallye motocyklů nemáme v ČR zkušenější a profesionálnější tým. Sešla jsem se s Ervínem Krajčovičem a domluvili jsme na tom, že zkusíme společně Merzouga rallye. Mně se spolupráce hned od začátku moc líbila a jsem ráda, že jsme pokračovali i Dakarem a pevně doufám, že v takové spolupráci budeme pokračovat i dál.
Co se vám na letošním Dakaru líbilo nejvíc?
Líbila se mi rozmanitost terénu. Každý den to bylo jiné. Bavili mě i duny, ale bylo těžké sžít se se strojem, protože je o 60 kilogramů těžší než čtyřkolka, na které běžně závodím.
Bylo něco, co se vám naopak nelíbilo?
Na Dakaru je všechno velmi přísně střežené. Okamžitě přicházejí penalizace a pokuty. Jezdec obdrží nejen časovou penalizaci, ale i finanční pokutu v řádech stovek eur.
Vaší taktikou bylo sbírat zkušenosti a dojet, nebo byl ve hře i agresivnější plán?
Od začátku jsem přistupovala k Dakaru s velkou pokorou. Mým cílem bylo zdolávat etapu za etapou a dostat se co nejdál. Vím, že mi hodně lidí nevěřilo, ale mě to paradoxně pomohlo, protože jsem v tu chvíli potřebovala dokázat něco nejen sobě, ale i všem těm, co mi nevěřili. Ale ráda bych řekla, že mě i mnoho lidí podporovalo a věřilo mi, a tím bych moc ráda poděkovala za podporu.
Často jste dojížděla mezi auty a kamiony, nebyl to pro vás problém?
Byl to velký problém a někdy jsem měla i opravdu strach. Navíc jet cestou, kde přede mnou projely auta a kamiony, bylo komplikované, protože byla naprosto přeoraná a zničená.
Vím, že došlo i k jednomu střetu. Co se stalo?
Zapadla jsem mezi dunami a než se mi povedlo můj stroj vyprostit, přiřítil se kamion a přejel mi přes přední kolo. Byla to složitá situace, sám nechtěl ztratit rychlost a uváznout, ale byla to asi chvíle, kdy jsem se bála na Dakaru nejvíc. Naštěstí se to odehrálo v měkkém písku a díky tomu nebylo poškození fatální a se strojem bylo možné pokračovat dál.
Co vaše technika? Jak moc jste opravovali a v jakém stavu jste ji dovezla do cíle?
Opravovali jsme jen jednou, a příčinou nebyla žádná porucha, ale byl to důsledek kotrmelce, který se mi povedl se čtyřkolkou udělat. Poškodila jsem držák roadbooku, který se musel přes noc opravit a předělat. Moje yamaha fungovala skvěle a kromě běžné údržby jsme s ní nemuseli dělat vůbec nic. Je to skvělý a spolehlivý stroj. Velké poděkování patří i mému mechanikovi. Václav Hucl se o ni trpělivě staral během soutěže, a hlavně ji na Dakar výborně připravil.
Jak se k vám stavěli ostatní závodníci? Funguje mezi jezdci čtyřkolek velká rivalita, nebo se navzájem podporují?
Všichni se maximálně podporují. Pokud má někdo problém, všichni u něj zastaví a pomáhají si. Je to jedna velká rodina, která mě skvěla přijala.
Ollie Roučková na Dakaru
Je výhodou být ženou na Dakaru?
Vůbec ne, spíš naopak. Pro holky je to náročné po všech stránkách. Je to obrovský nápor na psychiku a fyzičku. Navíc se musíte na Dakaru hodně omezit s hygienou a pohodlím, a to taky není jednoduché.
Prokop skončil na Dakaru sedmý, Macík řídil pátý nejrychlejší kamionKompletní výsledky Dakaru 2018   |
Nakonec jste Dakar nejen dojela, ale získala jste i Beduína za třetí místo mezi ženami.
Jsem šťastná, že jsem Dakar dokončila. To samo o sobě beru jako velký úspěch. S tím třetím místem to nechci přeceňovat. Dojela jsem sice třetí, ale víc žen nedojelo.
To sice nedojelo, ale i o tom Dakar je. Startovalo šest žen a vy jste právě jedna z těch tří, kterým se podařilo dostat do cíle.
To je pravda. Jsem za to opravdu šťastná. Nechápu to ale pouze jako svůj úspěch, je to zásluha celého týmu MRG. Stáli za mnou a připravili mi skvělé podmínky a pomohli vše zvládnout. Patří jim mé velké poděkování.
16. listopadu 2017 |
