Ráno mě budí telefon. Nevěřím, že už je čas vstávat, ale na displeji skutečně svítí 4:00. Vyskakuji ze stanu a vidím, že jezdci už se připravují u svých strojů. Během chvíle vyrážejí do dnešní etapy. Pomáhám týmu sbalit zázemí, v rychlosti posnídám a jedeme na trať.
Během celé rallye se pohybuji Toyotou Landcruiser s dalšími třemi členy týmu MRG. Podle toho, jak dlouhý je ranní přejezd před měřeným úsekem, vyjíždíme většinou v rozpětí třetí až páté hodiny ranní. Cestu na místo se snažím využít rozepsáním článku a hledáním fotografií z předchozích dní, které by se hodily k tématu plánovanému na další den.
Pokud je však přejezd k měřenému úseku na déle než čtyři hodiny, vyrážíme už večer a na místo přijíždíme třeba kolem třetí hodiny ranní, stavíme stany a snažíme se urvat alespoň pár hodin spánku. V takovém případě přicházíme o zázemí bivaku, ale na místě můžeme spát mnohem déle, třeba až do osmi ráno.
Některé etapy mají i předem určená místa, kde je povolena asistence, kde je možné doplnit jezdci tekutiny, případně servisovat stroj. Pokud se v etapě takové místo nachází, vyrážíme většinou tam. Předem se snažím vytipovat si místo na focení. Na velkých pláních nebo na poušti je těžké přesně určit, kudy vozy pojedou.
Důležité je vybrat místo, kde budete vidět nebo vás bude krýt nějaká překážka, aby vás nikdo nepřejel. Je třeba pohybovat se kolem trati s ohledem na vlastní bezpečnost a zároveň neomezovat jezdce. Občas se stane, že někde čekáte a následně zjistíte, že závodníci jezdí pár set metrů od vás.
Po několika hodinách na trati skáčeme do auta a vyrážíme směr bivak. Přejezdy trvají většinou několik hodin. Přes velkou únavu se snažím využít čas v autě, takže pokud neřídím, pokouším se psát článek a upravovat fotky.
Občas se neubráním vyčerpání a usnu s notebookem v ruce. V bivaku dopisuji článek a dodělávám úpravy fotek. Bivaky jsou většinou natolik prašné, že mám jen dvě možnosti, kde pracovat. Asi nejlepší je zůstat v autě. Druhou variantou je mediacentrum. Te je většinou stan, který má k bezprašnosti daleko. Tam bývá problém najít volné místo u stolu, ale když se zadaří, dřevěná lavice může být po několika hodinách v autě vítanou změnou.
Když mám konečně vše hotovo, řeším odeslání dat do redakce. V mediacentru je sice internet, ale většina novinářů má nakoupené místní SIM karty.
Španělský kolega fotograf vypráví, jak si u pořadatelů v minulém roce internet v dobré víře objednal. Po návratu z Dakaru měl však málem na svědomí infarkt svého šéfa, protože do redakce dorazil účet na téměř dvacet tisíc eur.
V okolí bivaku však často není žádný signál, a tak nezbývá, než vyrazit i několik desítek kilometrů a data odeslat. Většinou se vracím zpátky do bivaku kolem půlnoci. Jídelna má naštěstí otevřeno dlouho a vaří dobře, tak si dávám noční večeři – jediné teplé jídlo celého dne.
Podle možností se snažím řešit hygienu. Po několika dnech si pomalu zvykám na ledové mobilní sprchy v budkách připomínající mobilní toalety. Studená voda je lepší než žádná voda. Po týdnu se vidím v zrcadle a málem se nepoznávám. Jsem zarostlý, osmahlý sluncem (přestože se neustále mažu krémem s faktorem 50) a vyčerpaný.
Rozhlédnu se kolem a zjišťuji, že nejsem výjimka, ale je to tu prostě standard. Nikdo si nestěžuje, většina lidí kolem tu žije svůj klukovský sen. Hledání holicího strojku odkládám na neurčito. Stavím si stan a s vidinou tří hodin spánku zapínám spacák.
Dnešek patřil k těm lepším dnům. Dva předchozí jsme se do sprchy ani do spacáku nedostali. Jen za posledních 24 hodin jsme najeli přes 1300 kilometrů po běžných silnicích a po poušti. Usínám během několika vteřin, ale těším se na další den…
Co na Dakar s sebou?
Boty a oblečení od 0 do 50 stupňů, opalovací krém a hygienické potřeby. Stan, karimatku a spacák. Samozřejmě to má háček - vše musíte vměstnat do dvou zavazadel, jedno si necháte v asistenční dodávce a druhé operativní, které budete mít při sobě.
Foto vybavení
Podmínky v poušti a v horách jsou extrémně prašné a k technice nemilosrdně destruktivní. Stoprocentní řešení neexistuje, ale je dobré připravit se na podmínky a techniku maximálně ochránit.
Fotoaparáty a objektivy
Potřebujete nejméně dvě těla fotoaparátu a několik objektivů. Při podobné akci se nemůžete spolehnout na jedno tělo, a navíc, pokud se k vám blíží závodník, je dobré mít možnost vyfotit ho z dálky dlouhým objektivem a následně širokým ohniskem z blízka. Na přehození objektivu není čas, a v takových podmínkách není dobré objektiv sundávat vůbec.
Proto je dobré vyměnit popruhy za závěsný systém (popruhy na dvě fototěla), aby bylo možnost jeden fotoaparát bezpečně upustit a v mžiku chytnout druhý fotoaparát. Dvě těla se celkem pronesou a závěsný systém vám pomůže i s roznesením váhy na bedrech.
Ochrana objektivů před prachem
Technika v prašném prostředí trpí. Kvalitní vyčištění dvou profesionálních fotoaparátů a čtyř objektivů stojí asi dvacet tisíc korun a stejně už nikdy nebudou čisté, tak jako dřív. Stoprocentní ochrana neexistuje, ale dobrým řešením jsou neoprenové obaly, které přísun prachu silně omezí. Nevýhodou je, že vás obaly hodně omezují v ovládání techniky, na druhou stranu se na to dá zvyknout, některé funkce se dají ovládat intuitivně přes obal a většina fotografů své hračky ochrání ráda.
Na Dakaru takto chrání svou fotovýbavu většina fotografů. S překvapením zjišťuji, že čeští fotografové bez výjimky, ale také mnoho zahraničních fotografů používá neoprenové kryty z dílny českého fotografa Martina Haleše, který je v této oblasti průkopníkem, přestože jejich výroba je pro něj spíš koníčkem a živí se něčím naprosto jiným.
Fotobatoh
Na místo fotografování dojíždím vozem, ale finální místo už hledám pěšky a obvykle dojdu ještě kilometr až dva na finální pozici. Pohybuji se v extrémních podmínkách, proto je potřeba odolný batoh, který se dobře nese a ochrání techniku. Nejčastějším problém v poušti bývá, že se písek dostane k technice do batohu.
Závažným problémem jsou také zipy, které, když se zanesou, přestanou fungovat. Nedají se vyčistit, poškození je trvalé. Z toho důvodu není dobré batoh ani pokládat do písku. Mě se osvědčil skořepinový batoh, který z venkovní strany chrání fotovybavení plastovým štítem a navíc jej můžete nechat zapnutý na bederním pásu, přetočit dopředu a manipulovat s fotovýbavou, aniž ji položíte na zem. Pověstnou třešničkou na batohu Vortex, který používám, je to, že je to zároveň certifikovaný chránič páteře, takže v momentě, kdy s sebou seknu, ochrání i mne.
Jídlo, nápoje, dobré oblečení do každých podmínek a dobrá kondice
Tuhle věc vážně nesmíte podcenit. Do batohu si přidejte nejméně litr vody a něco na zub. Po deseti dnech nemůžu proteinové tyčinky ani vidět, ale jsem rád, že se nějaká v batohu vždy najde. V Bolívii jsem se pohyboval v poušti ve výšce kolem 4 tisíce metrů nad mořem, kde mi skutečně docházel dech, přestože jsem každý den doplňoval kyslík v zázemí týmu MRG.
I teploty se měnily velmi rychle. Chvílemi se ze mě lil pot a spalovalo slunce, po pár minutách jsem na sobě měl tři vrstvy oblečení a klepal se zimou. Dobrá je i čepice chránící před sluncem i padající vodou, protože i na poušti prší. Musíte počítat i s tím, že se neschováte (nemůžete nebo nechcete), protože jste našli dobré místo pro kompozici. Stojíte na rozpáleném slunci nebo na dešti i několik hodin...
Spolehlivý a výkonný notebook a telefon
Každý den je potřeba zpracovat aktuální fotografie a napsat článek. Čím výkonnější máte počítač, tím víc práce na něm uděláte. Většina fotografů skončí u strojů s nakousnutým ovocem ve znaku.
Přestože nepatří k nejlevnějším, ve finále zjistíte, že fungují skvěle a kvalitou displeje se v přenosných zařízeních jen těžko hledá konkurence. Na telefonu už tolik nezáleží, protože ho stejně z 90 procent používáte jako hotspot. Naštěstí jsme s sebou měli víc přístrojů a s některým operátorem fungoval lépe přístroj se systém IOS, jinde byl lepší Android.
Životní zážitekDakar mě od klukovských let lákat, ale vydat se na vlastní pěst na tuto rallye, je velice složité. Za prvé není snadné získat akreditaci a za druhé je tato akce náročná časově, logisticky i finančně, náklady létají ve statisících za jednu osobu. S Ervínem Krajčovičem, manažerem týmu MRG se známe už dlouho, proto jsem neváhal, když se naskytla příležitost a domluvili jsme se na spolupráci. Sice jsem naprosto netušil do čeho jdu, ale neváhal jsem ani vteřinu. Spolupráce s týmem, který se této soutěže účastní pravidelně, mi pomohla lépe se v daném prostředí orientovat. Články z dakaru pro iDNES.cz se navíc týkají zázemí a pozadí rallye, a tudíž je ideální být součástí týmu s pěti závodními stroji. To skýtá mnoho příležitostí ke sbírání informací a materiálu. Blíže už se snad ani dostat nedá.    |
