Ani ne třicetiletá tlumočnice a lektorka angličtiny a francouzštiny Gabriela Novotná si koupila první enduro před třemi roky a od té chvíle vše směřovala k tomu, že se chce postavit na start dakarské rallye.
Macháček pojede ročník 2018 na oslavu svých šedesátin. Ostřílený matador může srovnávat, zažil jak Dakary v Africe, tak ty novodobé jihoamerické (rozhovor s Josefem Macháčkem čtěte zde).
„Dnešní Dakar nemá pořádné tratě,“ myslí si Macháček, který je velkým kritikem dnešní podoby slavné rally. „Ideální trať by byla v Chile, Peru nebo Argentině. Osmdesát procent písku, to jsou krásné terény,“ vysvětluje. Chile ovšem Dakar přestala podporovat, takže organizátoři dnes hledají tratě, které by odpovídaly duchu Dakaru.
„Tentokrát budeme začínat v duchu Dakaru, pro mnoho jezdců to bude těžké, jak pro auta tak pro motorky,“ odhaduje a dodává, že pro čtyřkolkáře, mezi kterými Macháček startuje, to tak těžké nebude. „Je to technika stvořená na písek.“ V písku je podle matadora rally složitější navigace.
Podle Josefa Macháčka je velkým problémem nadmořská výška. Lidé se přizpůsobí, větší svízel je to pro techniku. „Nejede, tak jak by měla jet, trápíme se tam. Bolívie je navíc nevyzpytatelná počasím. Zkracují se etapy, objíždějí se zasypané silnice,“ líčí. Podle Macháčka do Bolivie Dakar nepatří.
Macháček Gabriele vylíčil, jak to chodí v bivaku, jaké jsou desetihodinové etapy a jak se technika a jezdci vypořádávají s náročnými podmínkami.
Kompletní záznam Rozstřelu s Gabrielou Novotnou a Josefem Macháčkem:
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNa Dakar si musela půjčit
Když posloucháte, jaká cesta dovedla Gabrielu Novotnou na dakarskou rallye, nevíte, jestli si nedělá legraci. Devětadvacetiletá tlumočnice, která si první motorku koupila před sedmi lety, se k účasti na závodě, kde se občas i umírá, rozhodla před dvěma roky. Od té doby ale přípravě podřídila celý život.
Když před pěti lety jela první „srandarallye“, měla špatné pneumatiky, věčně padala a do cíle dojela předposlední. „I když to bylo dost divoké, byla jsem naprosto očarovaná. Nezajímal mě motokros, zajímala mě kombinace jízdy v terénu s navigováním, což je přesně to, v čem spočívá Dakar. Tak jsem se v roce 2015 rozhodla, že do toho půjdu naplno. Vyměnila jsem motorku za lehčí a našla jsem si trenéra,“ říká Gabriela, která od té doby denně piluje fyzičku i jízdní techniku. Kromě toho si také musela vzít dvoumilionovou půjčku, aby zaplatila náklady, které jsou s Dakarem spojené.
Josef Macháček
Gabriela Novotná.
V průběhu přípravy se ale objevil ještě větší problém než peníze...
V srpnu 2015, asi 14 dnů před první mezinárodní rallye, jsem na tréninku spadla a roztříštila si holenní kost tak, že nebylo jasné, jestli mi noha zůstane. Ani na minutu jsem si ale nepřipustila myšlenku, že se Dakaru vzdám. Nakonec to trvalo osm měsíců a v březnu 2016 jsem zase začala trénovat a závodit.
Co pro vás Dakar znamená?
Životní poslání. V momentě, kdy jsem se rozhodla do toho jít, neexistoval téměř žádný předpoklad, že se to někdy povede. Nejsem kovaný závodník, jsem spíš dobrodruh, který si plní sen. A snažím se motivovat ostatní, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, jde to, i když se to může zdát šílené.
Na co se nejvíc těšíte?
Na samotný závod i na to, že si asi sáhnu na dno. Cílem je dojet se ctí. I za cenu toho, že v některých etapách budu muset zvolnit. Ve chvíli, kdy bych se bezhlavě hnala jen za co nejlepším umístěním, bylo by to pro mě jako nováčka neúměrné nebezpečí. Ze všech motorkářů jich statisticky dojede polovina a já vnímám, že jako žena mám fyzické limity.
A z čeho máte obavy?
Určitě z dlouhých přejezdů, kdy za den najedete až 800 kilometrů. To je dost, zvlášť když to celé trvá dva týdny. Navíc ráno vstáváte do pěti stupňů, pak jedete rychlostní zkoušku v poušti, kde už je čtyřicet. A pokud nejedete svižně, do bivaku se dostanete pozdě. Taky se musíte trochu vyspat, zregenerovat a připravit si podklady pro navigaci na další den. A pak vstáváte ve dvě ráno, protože se potřebujete přemístit na start etapy, který je tři sta kilometrů daleko.
V Jižní Americe vás čekají různé terény. Jaký vám vyhovuje?
Letos asi bude oproti minulosti víc jízdy na písku v dunách. To mě hodně baví, ale přiznávám, že na dunách nejsem moc rychlá, protože nemám tolik natrénováno. Jízdu v měkkém písku se můžete naučit někde v Česku i Polsku, ale duny nenajdete blíž než v Africe, obvykle se jezdí do Maroka.
Silná jste ale v navigaci...
Navigace je super. Když už jsem někdy zabloudila, bylo to proto, že jsem se nechala zblbnout někým, kdo jel přede mnou. V momentě, kdy se spoléhám na sebe, výsledky jsou lepší.
Co když se ale přeci jen ztratíte?
Pro tyhle případy u sebe máme krabičku, díky níž organizační tým pořád vidí, kde jsme. Jednak jestli si někde nezkracujeme trasu, ale i zda jsme v pořádku. Reagují třeba na to, když je někdo dlouho na jednom místě.
27. prosince 2017 |
