„Na každé misi jsem měla strach. Byla jsem svědkem lidského utrpení i smrti, ale hezké zážitky ty špatné postupně vytěsní. Jako hrdinka se vůbec necítím,“ říká porodní asistentka Lucie Brázdová.
| foto: Anna Kovačič
Zachraňovala životy, bála se o ten svůj. Strach přijde pokaždé, líčí lékařka
„Na každé misi jsem měla strach. Byla jsem svědkem lidského utrpení i smrti, ale hezké zážitky ty špatné postupně vytěsní. Jako hrdinka se vůbec necítím,“ říká porodní asistentka Lucie Brázdová, která se s Lékaři bez hranic zúčastnila už čtrnácti misí v Africe, na Blízkém východě, v Asii i v Evropě.
Momentálně se vracíte z mise v Egyptě. Jaká tam byla vaše role? Byla jsem v pozici školitele zdravotnického personálu. Posledních pět let se věnuji zejména tématu sexuálně motivovaného násilí, které je v mnoha zemích bohužel naléhavým zdravotnickým problémem. Personál školím, jak poskytovat zdravotní a psychologickou první pomoc přeživším sexuálního násilí.
Pro Lékaře bez hranic pracujete více než deset let. Proč jste se rozhodla k nim připojit? Zní to možná poněkud zvláštně, ale byl to můj sen už během studií na porodní asistentku. Ze začátku byly důvody do jisté míry sobecké. Lákalo mě dobrodružství, cestování, touha poznat svou práci i z jiného úhlu, než jak by tomu bylo v českých zdravotnických zařízeních. Začala jsem si proto zjišťovat, co všechno musím splnit, abych mohla na misi odjet. Přihlásila jsem se na kurzy angličtiny, získávala klinické dovednosti ve velké fakultní nemocnici a jela pracovat do Saúdské Arábie a Afriky, abych na mise byla připravená.
Před mýma očima umíralo mnoho žen, kterým jsme nedokázali nijak pomoci. Nebyl zde operační sál, nemohli jsme provést císařský řez nebo podat krevní transfúzi. Cítila jsem ohromnou bezmoc.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
