Takřka po celý letošní rok šéfkuchař Radek Kašpárek porotcoval v soutěži MasterChef Česko, která se kvůli pandemii protáhla tak, že teprve nyní známe vítěze. Rozhovor však šel do tisku těsně před zveřejněním jeho jména, a protože je Radek Kašpárek vázaný smlouvami, samozřejmě nemohl vítěze prozradit.
Fanoušci české verze celosvětově úspěšné kulinářské show ho však znají. Titul MasterChef vyhrál Roman.
Zvítězil podle vás ten pravý?
Jsem o tom přesvědčený. Vítěz udělal za posledních pět šest epizod neskutečný pokrok a posunul se opravdu až neuvěřitelně nahoru. Zvedal se ve chvíli, kdy už byla vidět pomyslná cílová čára, ostatní soutěžící začali odpadávat a on v sobě našel zbytky sil a dotáhl svůj bravurní výkon do konce.
Právě tím převýšil ostatní ve finálové pětce?
Řekl bych, že ano. V posledních kolech předváděl až nepochopitelné výkony – kolikrát mě až mrzelo, že televizní diváci nemají možnost ochutnat, protože jeho pokrmy chutnaly naprosto skvěle.
Fanoušci MasterChefa vědí, že letošní řadu poměrně dost zasáhla pandemie.
Ano, vysílání se natáhlo, navíc ho přerušily prázdniny. Tato řada byla vůbec hodně hektická, překvapilo mě více věcí, například jak celá republika vyjadřovala nesympatie k soutěžící Pavlíně a negativně komentovala její osobnost. Šokovalo mě, jak lidé dokážou být zlí. Jde přece o soutěž, je jasné, že každý má svého oblíbeného hráče, ale i tak přece hrajeme fair play.
Zkazilo to všechno váš dojem z letošního ročníku?
Vůbec ne. Z celé řady mám naprosto skvělý pocit a čisté svědomí. Nejdál se rozhodně dostali ti nejlepší a my s Honzou Punčochářem a Přemkem Forejtem měli možnost být u zrodu nových talentů.
Mají teď podle vás vůbec šanci prorazit? Restaurace zavřené, lidé v karanténě, celá společnost v relativním útlumu.
Prorazit určitě můžou. Ale jsou na začátku, musejí vydržet. Práce v gastru je strašně náročná jak fyzicky, tak psychicky, vyžaduje hodně sil, a pokud do ní dají všechno, vytrvalost i pokoru, a půjdou do vaření srdcem, minimálně dva ze soutěžících mají stoprocentně šanci upíchnout se na české gastroscéně.
Vypomoct si můžou sociálními sítěmi, fotit svá díla, točit streamy...
Jistě, sociální sítě v současnosti zachvátily svět, jsou součástí všedního života každé rodiny a dají se využít i v byznysu.
K současné situaci jste se rozhodl přistoupit akčně. Uvažujete o tom, že je teď také více zapojíte? Neplánujete třeba online kurzy michelinského vaření?
Teď by na ně určitě nebyl čas. Začali jsme ve Fieldu vařit pro plicní oddělení Fakultní nemocnice v Motole a stejně jako v první vlně pandemie jsme vyhlásili spolu s Nadací Via sbírku. Do ní se může svobodně zapojit úplně každý a poslat třeba jenom obyčejnou stokorunu. Stovka je vlastně částka na nákup surovin na jeden oběd, který se skládá z polévky a hlavního jídla.
Podotýkám, že se z naší strany nejedná o žádnou ziskovou akci, Field z toho nebude mít nic, jenom pokryjeme režii, a pokud se nám podaří ušetřit nějaké peníze nad rámec vaření, poukážeme je nemocnici, jak je uvedeno v darovací smlouvě. Už proto bych byl rád, aby lidé přispěli, třeba přes webové stránky Fieldu, nebo přes náš Facebook. Za první dny jsme zaznamenali pěkný nárůst na sbírkovém kontě a já doufám, že trend sbírky bude pokračovat.
Snažím se uvažovat pozitivně. Jsem si moc dobře vědom, že situace není příjemná, a to nejen pro lidi pohybující se v gastru, ale i pro řadu lidí z dalších odvětví. Ale snažím se ostatní podporovat a motivovat. Je špatné, co se teď děje, ale pevně věřím, že zase bude dobře, že na konci tunelu ono pomyslné světlo zase brzy vysvitne.
Hosté metr a půl od sebe? Nesmysl říká Radek Kašpárek v Rozstřelu:
7. dubna 2020 |
Jak se vám vzpomíná na dobu, kdy ve vaší restauraci sedávali cizinci a bývalo plno?
Nedávno jsem se byl s manželkou projít na Karlův most a Staroměstské náměstí. Všude pusto a já si v duchu říkal, že asi takhle nějak vypadala Praha za komunistů. Žádní cizinci, jen tu a tam Čech. Trochu smutný pohled. Ale nechci, aby to vypadalo, že brečím, protože nemáme cizince v restauraci. Před první vlnou covidu tvořila zahraniční klientela pětasedmdesát procent všech našich zákazníků. Když jsme v květnu otevřeli, českých zákazníků bylo pětadevadesát procent a měli jsme plno. Češi si nás našli.
Čím to? Vytříbily se jim chutě?
Udělali jsme zkrácené polední menu za 590 korun, na které lidé slyšeli, i zkrácené degustační menu za šestnáct stovek, na což se podařilo Čechy nalákat. Takže to šlo i bez cizinců.
Může vůbec obyčejnému člověku chutnat v michelinské restauraci?
Pokud je zvyklý na obyčejné špagety s kečupem, pak by asi nepochopil kombinace chutí a celkové složení jídla a nejspíš by pokrm i zkritizoval. Ale každý se může vyvíjet a projíst se k lepším chutím.
Jak se posunout od kečupu a eidamu k opravdovým mňamkám?
Musíte ochutnávat a ochutnávat. Když jsem před lety začal chodit se svou ženou, ještě neměla „nachutnáno“ a zdaleka neměla ráda dobroty, které teď zbožňuje. Celkově můžu říct, že Češi jsou vděční strávníci. Čím dál častěji chtějí ochutnávat něco nového a mají-li zájem najíst se v „michelince“, je myslím dobré udělat si z českých regionů výlet do Prahy.
I když jsme s manželkou a dcerami mlsní, rádi si o víkendu uvaříme španělské ptáčky s rýží. |
Vaří michelinský šéfkuchař s manželkou, která má „nachutnáno“, i doma michelinské delikatesy se všemi myslitelnými vychytávkami typu celerový prach?
Na to doma nemám technologie a nemůžu mixovat zeleninu vymraženou v tekutém dusíku, roztírat zmrzlý sníh na plech, nechávat ho sušit a pak ho znovu mixovat. Ale to víte, že i když jsme mlsní, rádi si o víkendu uvaříme třeba španělské ptáčky s rýží.
Před pár dny jste na svém Instagramu vypustil zprávu o těhotenství vaší ženy. Myslíte, že tentokrát to bude kluk?
V první řadě budu samozřejmě chtít, aby miminko bylo zdravé a bude mi úplně jedno, jestli se narodí chlapeček, nebo holčička. Ale když žijete se čtyřmi ženskými, logicky vám občas chlap chybí.
Uznejte, že babinec má něco do sebe.
Souhlasím! Holky mi třeba opakují, že mi to v televizi sluší, což se tátovi dobře poslouchá. Každopádně mám vyhráno – tři dcery rovná se tři skvělé chůvy! Bude to sranda, moc se těším.
Radek Kašpárek
|
