Až budu velká, budu se starat o zvířátka, budu jim pomáhat, když budou nemocná. Kdy se toto časté přání zlomí a dítě zjistí, že zas tak idylické povolání to není?
Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace patří veterinární medicína u školáků do dvanácti let mezi pět nejatraktivnějších povolání. Děti mají rády zvířátka, hrají si se zvířecími plyšáky, králíčci jsou hebcí, štěňátka a koťátka roztomilá a starat se o ně je krásná představa. Ale po pubertě si tytéž děti začnou uvědomovat i stinné stránky této profese. Třeba odbornou a časovou náročnost, pohotovostní služby, práci v nevyhovujícím prostředí, rizika úrazů a poranění při práci se zvířaty. A začnou pokukovat po povoláních s větší existenční jistotou. Stěžovat si však rozhodně nemůžeme. Když jsme na naší univerzitě před třemi lety otevřeli nový obor veterinární asistent, zájem byl značný, desetkrát převyšoval počet míst, která jsme mohli nabídnout. A tento trend pokračuje.
Viděla jsem na chodbě samé studentky, studentů jen minimum.
To je pravda, je to podobné jako v klasickém zdravotnictví. Včetně toho, že zdravotní sestřičky dnes čím dál častěji mají bakalářský nebo i magisterský titul.
Šedesát až osmdesát procent veterinárních praxí stojí na malých zvířatech. Stavy hospodářských zvířat začaly klesat, chovy prasat se koncentrují do několika velkochovů, stavy krav spadly na třetinu. Jediné velké zvíře, jehož počet od devadesátých let vzrostl, je kůň.
