Není jednoduché pojmout všechno, čím je David Pomahač. Renesanční člověk s touhou po smíření v očích a trochu rozervanou duší, křehký i netypický písničkář, romantik, poetik a melancholik v jednom balení s písněmi o hledání toho, co vlastně hledáme všichni. Tak ho trefně popisuje jeho někdejší vydavatelská firma a nelze než s takovou deskripcí souhlasit.
Kdy, odkud a jak se David Pomahač ocitl v Praze? Myslím, že jsem se do Prahy přistěhoval v roce 2006. Jsem původně z Litoměřic, ale když mi bylo jedenáct let, přestěhovali jsme se s rodiči do takové vesnice u Mostu a tam jsem žil asi dvaadvacet let.
Zanechalo to na vás nějakou uhelnou stopu? S oblibou říkám, když se mě někdo ptá, odkud pocházím, že jsem sopečného původu, což si myslím, že naprosto definuje moji osobnost. Geograficky jsou Litoměřice téměř uprostřed Českého středohoří a ta vesnice, kde jsme bydleli, Lužice, je místo, které přechází přes mosteckou uhelnou pánev do Krušných hor. Takže já jsem sopečného původu a z uhelné pánve. A jestli to na mně zanechalo nějakou stopu? Asi že to tam mám vlastně rád.
Potřeboval jsem ze sebe dostat, jak žiju celý život s depresemi a nikdy jsem o tom nemluvil.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
