Do filmové klasiky se tlačí novodobé prvky. V anketě, v níž čtenáři iDNES.cz vybírali přísady, která by neměly v dokonalém vánočním kýči rozhodně chybět, vyhrál na celé čáře právě importovaný cizák Santa Claus.
Hned za ním sice figuroval tradiční sníh, pomyslný bronz bralo osamělé dítě a čtvrtou příčku štěně, kotě či jiný živý dárek, na pátou pozici se však probojoval jiný motiv posledních let, totiž coming out.
Přiznání sexuální orientace tak předběhlo koledu Tichá noc, vánoční trhy, novorozeně i betlémy.
Překvapení? Vlastně ani ne, když se vezme v úvahu, že v originální norské verzi Vorlíčkových Tří oříšků pro Popelku se líbají dva muži, ve filmu Šťastné a veselé čeká hrdinku vánoční seznámení s rodiči její partnerky a v tuzemské novince Přání Ježíškovi se hrdina konečně odhodlá přivést na štědrovečerní večeři plnou příbuzných svého dosud utajovaného přítele.
Ostatně právě Přání Ježíškovi, lokální předělávka polského hitu, obsahuje i zbylé vítězné přísady čtenářské ankety, tedy Santu Clause, osamělé děti, štěňátka a sníh.
V kinech mělo Přání Ježíškovi výhodu, že přišlo o přímého konkurenta. Snímek režisérky Ireny Pavláskové Vánoční příběh, v němž se rovněž proplétají osudy několika rodin během Štědrého dne, totiž svůj start přesunul.
„Naše komedie Vánoční příběh byla kvůli covidu bohužel odložena na příští rok, což nás moc mrzí. Ale máme radost, že je to příběh z masa a kostí, který si umí i z některých takzvaně posvátných věcí udělat legraci,“ slibuje režisérka.
Obecně pak k tématu dodává: „Vánoce s sebou nesou spousty infantilních zvyklostí, které jsou náruživě mnohými lidmi vyžadovány. Člověk by až nevěřil, kde se to v emocionálně střízlivém národě bere. Ve filmovém zpracování, pokud dané atributy slouží jako kulisa k plnohodnotnému příběhu, to kýč není. Ale pokud se tvůrci takovými atributy divákovi podbízejí, pokud jim slouží k prvoplánovému sentimentu a stávají se cílem vyprávění, pak to může být jenom spotřební agitka,“ míní Pavlásková.
Právě na Santa Clausovi se dá předvést, jak se taková konzumní nálepka Vánoc rozmohla. Vyskytuje se v dobré tisícovce titulů, přičemž první filmová série se Santou se datuje již od roku 1897.
Od té doby jeho postava prošla všemi žánry od animace přes romantické a rodinné komedie až po horory, letos přibyli Clausovi 2, chystá se Teta Clausová a zhrzený exmanžel se snaží napravit své hříchy v Santově kostýmu dokonce uprostřed léta na chorvatské pláži ve slovensko-české novince Šťastný nový rok 2, která jde do kin na sklonku prosince. To už není ani spotřební agitka, pouze bída s nouzí.
Na druhou stranu se nejlépe daří tam, kde se hledají počátky původu Santy Clause v lidském těle, třeba ve finské Legendě o Vánocích či španělském animovaném Klausovi.
Ani dítě v nesnázích se jímavé pozice nevzdává, počínaje trvalkou Sám doma a konče premiérovým příběhem s příchutí politiky Chlapec, kterému říkají Vánoce, v němž hochovi zemře matka a při hledání otce se dostane do elfí země.
Na coming out již přišla řeč a co se sněhu týče, ten má naštěstí jednu výsadu: čaruje i bez vánočních symbolů. Vždyť Tři oříšky pro Popelku, Krakonoš a lyžníci či Jak vytrhnout velrybě stoličku se neobtěžují třeba jen bacit kapra, přesto se staly filmovým symbolem svátků.
Donekonečna opisované dojímání se dá buď odevzdaně přijmout, nebo rozleptat smíchem. Jenže unést Santu a nahradit jej kostřičkami sobů si dovolí pouze Ukradené Vánoce Tima Burtona a ani on by je neuvařil, kdyby musel využít všechny přísady s nejvyšším počtem hlasů.
Kdo by tu také předvedl coming out: vlkodlak? I když - proč by ne.
