S vaší kariérou jsou spojené hlavně tři dámy: Lucie Bílá, Marta Kubišová a Hana Hegerová. Co vás jako první napadne, když se řekne jejich jméno? Co je charakterizuje?
To slovo je asi zábava. Všechny koncerty s nimi jsem si vždycky užíval. Paní Hegerová tomu ani neříkala koncerty, ale divadelní představení. Vždycky jsem se na to těšil. Hlavně proto, že jsem nevěděl, co mě čeká, Hana Hegerová když jsem položil ruce na klaviaturu a dal první tón. Program byl dopředu postavený, ovšem byl prostor i pro improvizaci. Všechny tři umějí nebo uměly pracovat s emocemi.
Hlídala, co máme na sobě. Nesnášela třeba červené košile. Jednou jsem v ní přišel a dostal jsem vynadáno.
