RECENZE: Z herce Štěpána Kozuba se vyklubal obstojný šansoniér

Album Jiřího Krhuta a Štěpána Kozuba občas tančí na tenounké hraně uplakaného kýče, dokáže ale překvapit silou prožitku a zároveň nadhledem. Každopádně to nejsou žádné „herecké zpívánky“.

Herce Štěpána Kozuba jsme uvyklí vnímat především jako komika, díky seriálu sKORO NA mizině, pořadu Pečený sněhulák nebo improvizační show Tři tygři. Tudíž od alba Prásknu bičem, které natočil se stand-up komikem, skladatelem a textařem Jiřím Krhutem, by člověk automaticky čekal žertovné zpívánky plné slovních hříček a vtipů. Chyba lávky – album je převážně v duchu baladických skladeb, většinou na téma láska, rozchody, prázdnota, smutek.

Mnohdy to nemá daleko až k elektronickému šansonu. Píseň Voníš kávou zní málem jako pozdnější Depeche Mode ve své komorní sebezpytné poloze. Studenou atmosféru písně doprovází úsečně lakonický text, který sumarizuje rozpadající se vztah bolavým „až ti bude málo, tak jen křič/až ti bude málo, utíkej pryč“. Slova došla, zbývá jen dopít kafe a típnout cigaretu do přeplněného popelníku.

Podobně sugestivní je Laň, plná neklidu a napětí: „A ulice je temná a ty, běžíš hloubš jako laň/ zpocená a měkká jako dlaň/a kroutíš se v rukou/a dereš mi plíce...“. Kozub tu ani moc nezpívá, spíš šeptavým hlasem dokresluje náladu písně. Prim hraje hostující Barbara Kanyzová. Její zpěv zní i v následujícím dialogu Poraď mi s tím, který však sráží příliš „rádiový“ uslzený refrén.

V kontrastu k ní stojí funkově hybná Michaela s rozverným nápěvem „ooou, tak co je? Netvař se jak vepřo zelo, ooou, ty moje vytuněná Michaelo,“ kteréžto šprýmy do kontextu alba příliš nezapadají.

Prásknu bičem

60 %

Jiří Krhut & Štěpán Kozub

Příznivý dojem z první půli alba bohužel do určité míry vezme zasvé v té druhé, kde se Krhut uchyluje k poněkud banálním melodickým i textovým obratům, Dám ti napít nebo Abys mi neutekla mají pořád hodně daleko k balastu, ale už nedokážou překvapit. 

Hranici vkusu ovšem Krhut a Kozub nepřekročí nikdy, a když už je ze všech vztahových skladeb trochu těžko na duši, nasadí optimistickou a vtipnou Dělej si, co chceš: „A když se bojíš venku dýchat, tak nos roušku/my to chápem tady na ostravském vzdoušku“.

Krhut a Kozub natočili album především upřímné. Zrodilo se v hlavách a srdcích, nikoliv na kalkulačce. I proto je cenné. A občasné koketování s kýčem a patosem je zcela na posouzení posluchače.