Proč jste si z českých literátů vybral zrovna Otu Pavla?
Před dvaceti lety jsem začal psát soubor esejů o českých spisovatelích: Pražský slabikář. A Ota Pavel byl mezi nimi. Na varšavském veletrhu pak za mnou přišla čtenářka, abych jí knihu podepsal, a projevila přání dozvědět se o Otovi Pavlovi víc. Volal jsem své vydavatelce a ta souhlasila, abych o něm napsal monografii. Mám ho rád. Byl jsem zvědavý, jak to bylo s jeho nemocí. Jak napsal soubor povídek Smrt krásných srnců? Jak moc jsou autobiografické? V jaké rodině vyrůstal? Chtěl jsem se o něm dozvědět co nejvíc. Ideální způsob, jak na to, je napsat knížku. Předtím jsem napsal biografii Václava Havla a Bohumila Hrabala. Udělal jsem si plán, co musím přečíst, která místa navštívit a s kým mluvit. Každý z těch výletů pro mě byla událost.
„Pivo je bohudík, ale i bohužel součástí vaší kultury. Když si každý den dáte dvě tři desítky, fungujete úplně jiným způsobem. Najednou je vám hodně věcí jedno. Ztrácíte ostražitost.“
