Veronika Žilková se vrací k divadlu na docela neobvyklém místě. Na moravském zámku Plumlov chystá uvedení znovuobjevené hry Ženy a sluhové, jejíž autor je Lope de Vega. Režie se chopil Petr Smyczek, syn Karla Smyczka.
„Tentokrát jsem si užila všechny profese od kostymérů, maskérů, produkce, organizace, tištění plakátu. Poprvé v životě jsem třeba rozhodovala, jak má vypadat vstupenka,“ popisuje herečka, která celé letní hraní mezi 13. a 19. srpnem organizuje. „Hrajeme od pěti hodin, využili jsme přírodního zasvícení, kdy v tu dobu slunce osvítí zámek. Máme jej tak na dvě hodiny nádherně zadarmo nasvícený,“ láká Žilková.
Jak jste se k hraní zrovna v Plumlově dostala?
Jsem dobrovolník a organizátor festivalu. Když jsem na jaře přiletěla z Izraele, potkala jsem ochotníka z Plumlova, který si zoufal, že zámek je v důsledku karantény uzavřený a léto na nádvoří bude smutné a bez kultury. Ve stejné době jsem potkávala profesionální herce, kteří byli v karanténě nešťastní, že nemůžou pracovat. Zavolala jsem plumlovskému kastelánovi a domluvila se na riskantním plánu: srpnovém openairovém divadelním festivalu. Byl skvělý a souhlasil. Zbývalo sehnat titul a základní finance.
Kde jste objevila tuto hru?
Pod svícnem bývá nejvíc tma. Hledala jsem hru a našla na stránkách Dilie komedii Ženy a sluhové od Lope de Vegy, kterou ze španělštiny přeložil můj syn Cyril Navrátil. Je pečlivý překladatel, překládal ji čtyři roky. Hra byla nalezena v roce 2013 v madridské knihovně. Ideální letní zámecká komedie, kdy pan hrabě nahání svobodné dívky a ty zase tajně randí s jeho sluhy. Tak jsem zajela na Plumlov, nedostavěný bizarní zámek nad jezerem v podobě čtyřpatrového monumentu, kde na nádvoří zarostlé trosky hradu tvoří kopec se stromy. Ideální kulisy.
Diváky tedy čeká zcela neznámý kus.
Je to vlastně velký kulturní počin, tato přes tři sta let stará hra se totiž na světě dosud dočkala jen asi tří nebo čtyř inscenací. Syn to překládal ze starošpanělštiny ve verších. Odehrajeme ji tak v české premiéře.
Jaké bude obsazení?
Hlavní svůdce a škůdce bude mladý Karel Heřmánek. Mladý pár ztvárňují Anička Stropnická a Honza Grundman. Roli odmítnutého nápadníka má Petr Jeřábek a dále hrají třeba Nikol Heřmánková, Martin Mihál či Dana Pešková. Na mne zbyla úplně nejmenší role, abych měla co nejvíce času na organizaci. V originále je to otec, ovšem já hraji v alternaci s Laďkou Jančíkovou matku jednoho z odmítnutých nápadníků.
Zasazení je dobové?
Je to dobovka. Kdysi jsme s přáteli odkoupili vyřazené kostýmy Činoherního klubu z Figarovy svatby. Dnes si uvědomuji jejich obrovskou cenu, jsou totiž dílem nejlepšího slovenského scénografa Milana Čorby. Jsem dojatá, když tu teď kluci hrají v oblečení po Pavlu Zedníčkovi nebo Ondrovi Vetchém. V mých šatech hraje Anička Stropnická.
Je šance, že se to bude hrát znovu?
Byli bychom rádi. Lope de Vega je klenot, maturitní otázka. Na konzervatoři jsem seděla v porotě maturitní komise. Když si někdo vytáhl Lope de Vegu, znal jen Fuente Ovejuna a neměl k tomu žádný vztah. Toto je úplně jiný Lope de Vega, než známe. Zábavný, šťavnatý, se skvělým veršem.
Ty čtyři roky Cyrilovy práce na tom jsou vidět. Lope de Vega byl mistr zkratky a myslím, že jejich řevnivost se Shakespearem existovala právem. Troufám si říci, že toto dílo je místy lepší než leckterá Shakespearova komedie. V Ženách a sluzích se hraje s jazykem, obrazy... Žárlivé scény jsou tak úžasné, to bych musela citovat. „Dovolte mi prosím stromy, abych vepsal do kůry, beze strachu z cenzury, že jsem z lásky chorý,“ například.
Co dalšího v divadle plánujete?
Začínám od konce srpna zkoušet u Bolka Polívky, budeme hrát v Praze i v Brně. Jmenuje se to S láskou Mary. Trochu jsem totiž zaskočila Činoherní klub. Ač jsem původně oznámila, že odjíždím na čtyři roky do Izraele na neplacené volno, zůstávám nyní kvůli koronaviru v Česku a oni už mají sestavenou sezonu.
