K setkání s Evou Pilarovou Vágnerovi vypomoha náhoda. Počátkem sedmdesátých let totiž byl šéfem její zájezdové kapely. „Tehdy jsem se vrátil z Ameriky, z angažmá v muzikálu Hair, a zvažoval, co dál. Měl jsem smlouvu s Německem, můj agent byl přesvědčený, že tam zůstanu, ale já emigrovat nechtěl, už kvůli mamince, a taky jsem byl přesvědčený, že mě Pragokoncert beztak na Západ už nepustí,“ vypráví Vágner.
„A tak jsem chodil v Praze po ulici, potkal jsem Josefa Vobrubu, který mi líčil, že sestavuje kapelu, s níž by chtěl vrátit Evě Pilarové Zlatého slavíka. A že v ní mimo jiné hraje můj nejlepší kamarád Jiří Lahoda. Nechal jsem se zlákat,“ popisuje začátky orchestru, ve kterém působil i Jaroslav Uhlíř a z nějž posléze vznikl Taneční orchestr Českého rozhlasu, kterému se Vobruba věnoval stále víc.
Tak se Vágner postupně stal šéfem zájezdové kapely Pilarové. „Projeli jsme spolu Kubu, Polsko, Rusko, až na přelomu let 1972 až 1973 mě přemluvila Hana Zagorová, abych přešel k ní. Zrovna jsem seděli po koncertu ve Vilniusu u skleničky, když Vítězslav Hádl přišel celý bledý se zprávou, že kapela Evy Pilarové zahynula při letecké katastrofě. Těsně potom, co jsem jsme se s Lahodou po telefonu domluvili, že znovu budeme hrát spolu,“ popsal Vágner tragickou kapitolu českého popu.
Na tvář české popové scény zavzpomínala i Markéta Foukalová, zpěvačka kapely Lanugo. „Eva Pilarová mě viděla v soutěži Caruso Show a oslovila mě s nabídkou, jestli bych s ní chtěla zpívat. Rok jsem vystupovala v rámci jejího koncertního programu, zpívala jsem asi tři, čtyři písničky jako host, to mi bylo nějakých 19,“ vzpomíná.
„Eva byla hrozně přátelská, otevřená, velmi inteligentní. Nebála se spolupracovat s lidmi z jiných žánrů. Oceňovala jsem, že se mi opravdu sama ozvala, mě, holce z ulice. Jen na základě toho, že mě viděla zpívat v televizi,“ říká Foukalová.
„My máme písničku Še-ve-le-ní, které říkáme Pilarka. Zpívá se v ní o Evě Pilarové v narážce na to její slavné šavabadaba. Nás napadlo, že bychom ji poprosili, jestli by nám nezaševelila i na koncertě,“ vzpomíná Matěj Homola z kapely Wohnout. „Ona okamžitě souhlasila a musím říct, že s ní byla perfektní spolupráce. Na zkoušku přišla včas, dokonale připravená, prostě profík ze staré školy,“ dodává.
Čas s Evou Pilarovou strávil i moderátor Aleš Cibulka. „Všichni budou mluvit o velké zpěvačce, královně swingu, první dáme českého popu. A je to samozřejmě pravda, ale já s Michalem Jagelkou jsme měli tu čest, že jsme našli v Evě Pilarové opravdu blízkou kamarádku. Byla s námi u všech důležitých okamžiků našeho života a měla ten dar, že při společně strávených chvílích jsme naprosto zapomněli na věkový rozdíl. Bude nám chybět,“ sdělil pro iDNES.cz.
Osobní vzpomínku připojil rovněž Ondřej Suchý. „Eva Pilarová byla podle mne Karel Gott v sukních. Co měli společného? Pominu-li, že oba zemřeli krátce po své osmdesátce, že oba vládli u nás v době své největší slávy zároveň nejúžasnějšími hlasy, byl to jejich perfekcionismus, vstřícnost k publiku i k novinářům. V době, kdy jsem byl na přelomu 60. a 70. let redaktorem časopisu pro děti a mládež, odpovídala ve své pravidelné Odpovědně ochotně i na ty nejdětinštější otázky. Ze zájezdu na Kubu mi dodávala své „reportáže“, které se jí odtamtud podařilo vždy po někom poslat včas. Měla pochopení pro holky, které se jednou chtěly stát „druhou Pilarkou“, vymýšleli jsme pro ně dokonce i malou Školičku zpěvu. Takovou jsem poznal Evu Pilarovou ve vztahu k nejmladším fanynkám a fanouškům,“ dodává Ondřej Suchý.
