Druhou nejlidnatější zemi světa jsem navštívila dvakrát, vždy jsem jela za jógou. Už předtím jsem navštívila Nepál, Srí Lanku, Bali, Vietnam či Thajsko, takže jsem nezažila takový kulturní šok jako turista, který je v Asii poprvé.
Říká se, že se lidé při první návštěvě do Indie buď zamilují, nebo ji začnou nenávidět. Všechny ty pachy, barvy, hluk, krávy v ulicích, špína, nepochopitelné rituály, vlezlost prodejců všeho možného či specifičnost komunikace s domorodci mohou slabší povahy položit na lopatky hned v prvních dnech.
Ale když si uchováte oči a mysl otevřené a přestanete všechno posuzovat pohledem západního turisty, začne vás Indie bavit. A nikdy nebude nouze o překvapení. Můj první pobyt byl takový „zkusmý“, vlastně mě Indie nijak zvlášť neuchvátila.
Na druhou cestu jsem se vydala letos v lednu, byla jsem v Tamilnádu, kousek od hlavního města státu Čennaí. Vypravila jsem se za vzděláváním – mým cílem byl dvousethodinový učitelský kurz jógy u rodiny Mohanových.
A. G. Mohan byl přímým žákem zakladatele moderní jógy Tiruvanamalaie Krišnamačarji, který ve 30. letech 20. století založil první „jógovou akademii“ v Mysore (Majsúru). A. G. Mohan byl jeho osobním žákem osmnáct let a spolu se svou ženou Indrou založil organizaci Svashta Yoga, seznamující zájemce s jógou pro dnes tak moderní „wellbeing“.
Učitelský kurz není o tom, jak si dát nohu za krk, ale jak zpřístupnit zdravý a příjemný pohyb úplně každému, a vytvořit tak prostor pro zklidnění mysli. Během dvaadvaceti dní jsme se učili od devíti ráno do pěti odpoledne, s malými pauzami na oběd a tchai (Čti „čaj“, ovšem nečekejte earl grey! Dostanete mléčný, kořeněný, cukrem nasycený nápoj.).
Váránasí na západním břehu řeky Gangy je jedním z nejdéle trvale osídlených měst na světě.
Volno jsme měli pouze dvě soboty a večer. Zkrátka, o výletech to tentokrát nebylo, ale i tak jsem se indické atmosféry stihla dostatečně nadýchat.
Jak porozumět Indům?
To, co mě nikdy nepřestane fascinovat, je Indova neschopnost říct, že neví, nebo vyřknout pouhé „ne“. Ind se řídí rčením „slibem nezarmoutíš“, a když opravdu neví kudy kam, nasadí speciální pohyb hlavou a krkem, který může znamenat cokoliv mezi „ne“, „možná“ anebo také „to víte, že ano“.
Jsem ostřílená turistka, ale tento pohyb mě vždycky vyděsí. Je totiž jasné, že mám problém. Lidé se na vás budou usmívat, a to i ve chvíli, kdy jim sdělíte, že vám neteče teplá voda. Druhý den jim to připomenete, oni se budou stále usmívat, ale dít se rozhodně nebude stále nic. Po dalších urgencích zjistíte, že někdo odmontoval kotel z vaší koupelny. A tak to zůstane do konce vašeho pobytu.
Šivův chrám Kedarnath je jedno z nejposvátnějších míst v Himálaji.
Zkrátka, ano, máte problém. Úsměv. Tečka. Ale zase to člověka přiměje hledat neotřelá řešení mimo komfortní zónu – třeba požádat souseda od vedle o sprchu či se začít otužovat.
Co Evropana překvapí, jsou kupy odpadků. V ulicích, na plážích, v temných zákoutích i před honosnými domy. Indové si s nějakým znečištěním planety hlavu rozhodně nelámou, doufám, že pouze zatím. Ovšem organický odpad spasou všudypřítomné krávy, kterých je všude snad ještě víc než toulavých psů.
Místní hygiena je vůbec něco, co může pro spoustu lidí představovat zásadní problém. Když navštívíte Váránasí (nebo i Káthmándú v Nepálu), zjistíte, že posvátné místo, kde chce být zpopelněn a do Gangy vhozen každý Ind, může být klidně uprostřed živého města bez jakéhokoli hygienického opatření.
Máte rádi kořeněné a barevné jídlo? Tak to vám bude v Indii chutnat. A nemusíte se bát – ne všechna jídla dokáží proleptat nerez jako velmi pálivé vindaloo. Zkuste třeba jemně kořeněnou rýži masala, zeleninové či masové směsi nebo paneer, místní čerstvý sýr v nejrůznějších úpravách.
Ájurvédský rituál s horkým olejem si rozhodně dopřejte.
Já ujíždím na nejrůznějších pečených či smažených plackách – pita, roti, naan, čapátí, prosté či s máslem, sýrem či plněné zeleninou… Jsou prostě božské.
Pokud máte rádi sladké, jste v zemi snů – Indové vedou na žebříčku ve spotřebě cukru, a například gulab jamun, smažené kuličky topící se v sirupu, uspokojí potřebu cukru minimálně na týden.
Co se týče nápojů, vede již zmíněný tchai. Při objednávání kávy musíte zdůraznit, že chcete „black“. Pro osvěžení doporučuji citronovou sodovku (lemon soda), pokud jste dehydrovaní, dejte si „salty“, se špetkou himálajské soli, anebo místní pivo Kingfisher. Je slabé, takže tu sedmičku, v níž se podává, dáte bez problémů.
Jóga a ájurvéda
Pokud poletíte do Indie, byla by škoda nevyzkoušet něco z ájurvédy – už samotná diagnostika, která začíná otázkou, zda se cítíte šťastní, stojí za to a osvětlí vám rozdíl mezi západní a celostní medicínou. Pokud nemáte čas na delší vyšetření, zkuste aspoň některou z masáží. Jen se smiřte s tím, že vám pak taxikář oznámí: „You smell like chapati.“ Masážní olej má prostě k vůni jasmínu na hony daleko.
S jógou je to trochu komplikovanější. Ano, Indie je kolébkou jógy, ale to, co se praktikuje na západě, je klasické józe dost vzdálené. Záleží, co hledáte – pokud si chcete jen zacvičit, tak na každém indickém rohu najdete nabídku přesně pro sebe. Pokud se chcete ponořit do celého systému filozofie a psychologie, musíte hledat podstatně lépe.
Jóga se tradičně vyučovala individuálně, takže bych doporučila hledat konkrétního učitele. Pokud chcete navštívit nějaký ášram, zjistěte si dopředu, jakou má tradici, kdo jsou lidé, kteří jej vedou, jaká jsou pravidla hry, včetně denního programu.
Mimochodem – jóga není podmíněná hinduismem nebo buddhismem. Čím více ezoteriky, tím méně jógy. Ta je velmi racionální a rozhodně netrvá na vzývání jakýchkoli božstev. No, a pokud hledáte osvícení a nirvánu, držím vám palce.
Kdy vyrazit a na co nezapomenout?
Indie je sedmá největší země na světě, takže zatímco v Himálaji je vysokohorské klima a je vhodné se tam vydat v monzunovém období zhruba od května do září, na jihu (Goa, Kerala, Tamilnád) jsou tropy a ideálním obdobím pro návštěvu je naše zima, zhruba od listopadu do března.
Ve vnitrozemí často v noci zažijete velký pokles teplot, ale to dobře oblečenému turistovi vadit nemusí.
Svatí muži s tradičně pomalovanými obličeji
Pokud jedete do turistických míst, vystačíte s málem: pasem (na výlety stačí kopie), vízem (už se dá vystavit online do druhého dne), platební kartou a s pár tisíci rupií v hotovosti. Pozor! Bankomaty nejsou všude, ne všechny fungují a akceptace platebních karet je rozhodně menší než u nás.
Martina Kemrová
|
Našinci hrozí nejčastěji různé infekce, říká se, že aby se organizmus adaptoval na takhle odlišné prostředí, potřebuje několik měsíců. Takže univerzální rada pro všechny – ve vašem batohu by neměl chybět sanitární gel na ruce, osvěžující ubrousky, lahev na vodu, nejlépe s filtrem.
Pokud byste zjistili, že přece jen potřebujete nějaké léky, zkuste něco místního, ájurvédského, většinou to funguje lépe než západní prostředky.
Co se týče oblečení, stačí opravdu málo, zbytek si můžete koupit či nechat ušít za zlomek ceny české konfekce. Indičtí (asijští) krejčí jsou mistři v kopírování střihů, takže pokud vám dosluhují oblíbené kalhoty, kostýmek či šaty, vezměte je s sebou a do druhého dne můžete mít nové.
Dobře vybavená turistka rozhodně nezapomene na šátky a šály, které využije jak v chrámech, tak i v přechlazených prostorách letišť, hotelů nebo restaurací.
A co si přivézt?
Rozhodně si kupte koření, čaj a ájurvédské preparáty. Pokud máte odvahu a peníze navíc, můžete investovat do nádherných originálních šperků a sárí. Specializované obchody nabízejí moderní sárí z kvalitních materiálů, často s příměsí hedvábí, která se dají nosit i jako velmi originální večerní šaty. Nebojte se zazářit!
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
